Bodláky Václava Duška

Mezinárodní den obětí

29. 3. 2018 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Smutek ani slzy proti válečné armádní zvůli nestačí. Lidské pokolení vytrvale vrší chyby a nechá se často zastupovat nehodnými bytostmi uhnětenými z bláta; tísní se kolem bohatě prostřených tabulí, mlsají, mlaskají, rádi řeční od ničeho k ničemu, rádi podrží i zbohatlického ničemu nakročeného do kriminálu – krást a krást je rozdíl, cumlíku, kradeš v malém, trest tě nemine, kradeš ve velkém, jak tě mohou asi potrestat?! V kalendářích máme vyznačené i mezinárodní svátky nezpochybnitelného významu, a přesto nám chybí den D, kdy i ten nahoře tajil dech při odporných mordech, hnusných zvěrstvech, etnických čistkách, zbabělému bombardování, výstavbě lágrů, gulagů i koncentráků – ničemní obhájci těchto excesů měli a mají duše i charaktery z plastelíny.

Omyly odpuštěny, právo polámáno, žalobci v zajetí snění; lotři se rekreují u moří, válí se v teplém písku, užívají dny ku zdraví – a obětiny zapomenuty, vytěsněny z vědomí k okraji zapomnění. Rádi sledujeme válečné filmy, čteme o diktátorech a tyranech, děláme z nich neobyčejné hrdiny, omlouváme jejich ďábelská rozhodnutí – násilí se přenáší v malém do našich domovů – platíme si štědře zaměstnance čuchovodů a ztrácíme city v tomto truchlivém planetárním prostoru.

Zrůdy se úspěšně rodí v našem křehkém světě.

Zastaralé výuky dějepisu bývají k smíchu, chybí vyfutrované argumenty, nastupuje ochočený pedagog, nevyučuje, obhajuje odumřelé názory, dokládá nesmysly s pevnou tváří vědoucího, nejen u nás, pravidelně i za humny – úprava dějin mnoho nestojí, postačí ztráta paměti a ochota přezírat doložitelnou realitu. Ve školách se mají učit žáci doložitelným faktům – tedy, o likvidaci lidí, amerických i ruských ostudách, kdy velmoc strká prsty do svěráků a buší kolem sebe v zápalu pomateného vyznání velikosti pranároda, učit se má o francouzské, německé, italské, portugalské, polské, ruské, ukrajinské, slovenské, maďarské, srbské, chorvatské, syrské, řecké, izraelské, anglické, holandské, bosňácké,  turecké, japonské, belgické,  čínské, barmské, africké… učit se má  o zvrácenostech, mučení, utajovaných bestialitách; v laboratořích prý pokračuje výzkum, jak už v lůně matky během pár dnů rozpoznat poznamenané červivé plody, včas je pak humánně  zlikvidovat.

Šířit strach jsme si osvojili na výbornou.

Vražedná komanda se potulují v ochablých zemích, agentské vraždění na denním pořádku, mafiánské elita si pochvaluje nedokonalost i stěží prokazatelnou úplatnost policie. Armádní vygumované štáby plánují na obrovitých stolech zánik nepohodlných protivníků. Asistence církví se předpokládá samozřejmě – ony určí, co je, a co není zlo. Světí s úsměvem zbraně – žádné nezabiješ nevysloví, přihlížejí s nadhledem rabování v zemích méně rozvinutých, kupčí s důvěrou věřících, kdo není mlčenlivý svatoušek, toho bez milosti vyobcovat bez lásky a pochopení, zničit do mrtě. Demokratický sadismus lehce připomíná válečný komunismus. Za velkou louží má našlápnuto k jakési významné funkci žena v kostýmu vampíra, v nedávné minulosti přihlížela údajně nelidskému mučení vězňů, dokonce iniciovala a podporovala novátorská konání. Kam čert nemůže, tam přistrčí ženskou – štěkny žádány do volených funkcí.

Zvony nepříjemně ohluší tyrany.

Velký mezinárodní den obětem zvůle musí na pár minut připomenout lidstvu, že nemá vyhráno, musí odhalovat a připomínat bombardovací pekla s civilními masovými oběťmi, vyvražděné vesnice, městečka, fabriky ke zpracování lidského materiálu, ohavné tance věřících nad věřícími s odlišnou modlou; vládnoucí špičky se činí. Honba za pravdou, honba za větrem. Zvony musí vytrvale tlouci k poznání, že zbrojení je cestou do pekel. Nacvičené řeči o zbrojení pro dosažení míru vysloví nepoučitelní šílenci s úsměvem blba ve tváři, andělské píšťaly poztráceny.  V tento den budou zvonit skutečně všechny zvony světa, aby připomínaly zavražděné a umučené oběti.  Vládní smetánky se čepýří před fotoaparáty, spokojenost nafoukaných mudrců hrozí puknutím, demokratický nihilismus láká k následování.

Komu asi zvoní hrana…

0
Vytisknout
2263

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2018