Čína a Trump mohou pohřbít liberální mezinárodní řád

28. 3. 2018

Peking je mocnost na vzestupu, která se chová jako černý pasažér. USA zase unavený titán již neochotný investovat do systému, který po 2. světové válce vybudoval, napsal Stewart M. Patrick.

  Vztahy mezi USA a Čínou rozhodnou o osudu světa v 21. století. Naneštěstí obě supervelmoci kvůli rozdílnému pohledu na globalizaci na mnoha frontách míří ke konfrontaci. I když Donald Trump nenese výlučnou vinu za tuto dlouho vznikající strategickou, ekonomickou a politickou konfrontaci, jeho politika čínsko-americkou rivalitu vyhrotila a zaručila, že se vztahy budou zhoršovat, než se případně zlepší. Čínský vzestup spolu s Trumpovými reakcemi hrozí pohřbít liberální mezinárodní řád, který Spojené státy po 2. světové válce pomáhaly vybudovat. Tento pesimistický, ale nevyhnutelný závěr vyplynul z týdenních rozhovorů mezi čínskými a americkými analytiky v Pekingu a Šanghaji.

  Většina amerických komentátorů po celé dekády argumentovala, že globalizace Čínu změní, otevře její trh a liberalizuje její politiku. Čína je ovšem transformována. Její hrubý domácí produkt nyní soupeří s americkým, její střední třída čítá 400 milionů lidí. Ale většina ekonomiky zůstává pro americký obchod a investice uzavřena a porušování intelektuálního vlastnictví dál zůstává bez trestu. V lednu 2017 v Davosu prezident Si Ťin-pching představil Čínu coby předního šampiona globalizace, v kontrastu s protekcionismem Donalda Trumpa. Bylo to krásné vyprávění. Ale ignorovalo trvající odpor Číny vůči volnému pohybu kapitálu nebo vystavení průmyslu zahraniční konkurenci.

  V regionálním měřítku se Čína asertivně blíží pozici dominantní geopolitické síly v Asii. Si tento týden slíbil, že "Čína nikdy nebude usilovat o hegemonii nebo se věnovat expanzi". Dlouhodobou ambicí je rozložit americký alianční systém v Asii, nahradit jej neškodnějším regionálním bezpečnostním uspořádáním a ideálně ustavit sféru vlivu přiměřenou vlastní moci. Čína nabízí nejen infrastrukturní investice v sousedních zemích, ale také slib většího politického vlivu v jihovýchodní, jižní a střední Asii. Čína také agresívněji pokračuje ve vznášení nároků na takřka celé Jihočínské moře, kde pokračuje v budování ostrovů a podniká provokativní akce proti Japonsku ve Východočínském moři.

  Mezitím doma každý den dochází k upevňování čínského totalitárního systému, elektronické sledování je rozšiřováno a prostor pro nezávislou občanskou společnost se ztrácí. Občané vedou orwelliánskou existenci v prostředí, v němž skóre v "sociálním kreditu" rozhoduje o životních vyhlídkách. Si nyní zařídil zrušení ústavních omezení ohledně funkčních období čínského prezidenta. Zatímco Trump možná závidí, Siova konsolidace moci stojí v zásadním protikladu k principům svobody, jež jsou jádrem americké národní identity a dlouhodobých aspirací.

  V nedávném článku pro Foreign Affairs dva vysoce postavení představitelé Obamovy administrativy, Ely Ratner a Kurt Campbell, popisují rozsah amerického rozčarování z Číny. Národněbezpečnostní strategie publikovaná v prosinci identifikuje Čínu (a Rusko) coby hlavní "revizionistické" mocnosti a přední protivníky USA. Trumpova administrativa směřuje k zadržování Číny. Spolupracuje s Kongresem na udržení klesajícího náskoku v oblasti umělé inteligence a dalších technologií dvojího užití. A oznámila podporu pro "svobodný a otevřený indo-pacifický" řád, který (kromě jiného) poskytne základnu pro spolupráci s hlavními demokraciemi jako Japonsko, Jižní Korea a Indie - spolu se zeměmi jako Vietnam - coby protiváhu k sílící Číně.

  Ale je to ekonomická oblast, kde je Trumpův odpor vůči Číně - a status samotných USA coby "revizionistické mocnosti" - nejzřejmější. Prezident vedl kampaň na základě předpokladu, že američtí obchodní partneři, zejména Čína, zacházeli s Američany jako s onucí a zničili přitom americké výrobní podniky. Bílý dům tento týden oznámil, že uvalí na Čínu tarify v objemu až 60 miliard ročně jako trest za porušování principů svobodného obchodu. To přistupuje k plánům uvalit cla na importovanou ocel a hliník.

  Obránci obchodního systému založeného na pravidlech tvrdí, že takové akce jdou přímo proti principům Světové obchodní organizace, obcházejí její závazné mechanismy řešení sporů. Trumpův unilateralismus signalizuje jeho netrpělivost s přístupy orientovanými na proces, které uplatňovali oba jeho předchůdci, a záměr orientovat se na výsledky - i když tím budou pravidla WTO odsouzena k zániku.

  Trumpova skepse k mnohostranným obchodním dohodám ignoruje geopolitické výhody. Například Transpacifické partnerství, z nějž Trump Američany vyvedl, mohlo signalizovat, že USA zůstává mocností přítomnou v regionu coby protiváha k Číně, což má hluboké strategické důsledky.

  Liberální mezinárodní řád je v Asii odkázán na intenzívní péči, ale v domě chybí lékař. Geopolitická pnutí a ekonomické třenice budou omezovat čínsko-americkou spolupráci a mohou se také rozšířit do dalších regionů a na další témata. Aby USA touto érou prošly bez nové studené (nebo horké) války, budou potřebovat opatrnost a moudrost - dvě kvality, které obecně nejsou právě spojovány s Donaldem Trumpem.

  Předběžný test proběhne v příštích dvou měsících, kdy má prezident naplánovanou schůzku se severokorejským lídrem Kim Čong-unem. Vyhlídky na úspěch jsou nízké. Ochota Pekingu vyvinout tlak na svého spojence a udržet s Washingtonem účinnou komunikaci ovlivní americké vnímání toho, co od Číny lze nebo nelze očekávat.

 

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3241

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2018