O budoucnosti naší planety

26. 3. 2018 / Jaroslav Polák

Početí u staroegyptské bohyně Isis. Z celovečerního filmu Ra, the Path of the Sun God (Ra, Pouť Boha slunce, 1990, režie Lesley Keen ZDE)



Rád bych tímto prezentoval úvahu, která mne napadla, když jsem začal (a zdaleka neskončil) četbu The God Delusion od Richarda Dawkinse. Prosím o shovívavost vzdělané filosofy, regionalisty i environmentalisty či ekology a možná i psychiatry nad níže uvedeným.

Už náš svět, planeta Země je svého druhu uzavřený (?) systém. Jako takový by jistě „podlehl“ zákonu entropie a zvyšovala se neuspořádanost.

Nicméně již po miliardy let dodává Zemi energii slunce a tím příspívá k uspořádanosti, a to zejména antroposféry.

Mne v tomto kontextu napadla myšlenka. Dalo by se říci, že na světě jsou dvě skupiny lidí a velmi tím zjednodušuji.


Jednou skupinou jsou lidé, kteří na jsou politicky napravo a zjednodušeně řečeno hlásí se k paternalistickému náboženství, tj. abrahámovské religiozity v podstatě s hlavním Bohem mužem a to vlastně, dá se říci symbolicky bohem Slunce (zdroje, je v podstatě staroegyptský monoteismus).



Na druhé straně jsou lidé s levicovými názory a s tendencemi k „maternalistické“ religiozitě snad nejlépe symbolizovaným konceptem matky Země Gaia (synkretické New Age atp.).

Je zajímavé, jak se obě skupiny vlastně velmi paradoxně staví k problému, kde získat energii a udržet tím lidskou společnost uspořádanou.

Paternalisté většinou kupodivu spoléhají na akumulované zdroje: ropu, plyn uhlí, které vlastně zprostředkovala Země bohyně Gaia, chcete-li, samozřejmě primárním zdrojem je Slunce – ale byl by život a akumulace neobnovitelných zdrojů bez planety Země? Dost těžko.

Naproti tomu zase environmentalisté mají tendenci k využívání obnovitelných zdrojů, a to jak vlastně přímo ze slunečního záření (tedy de fakto od slunečního Boha přímo) nebo z energie větru či biomasy akumulované bezprostředně.

V tomto případě ale nedochází k exploataci zdrojů, které se akumulovaly po miliony let. Neobnovitelné zdroje jsou nadto vyčerpatelné, i když díky technologii frakování se zdá, že jich je, zatím, dost.

Samozřejmě i paternalistická náboženství mají i „ženský“ princip, zjednodušeně řečeno.

Názorným příkladem je mariánský kult v katolické církvi. Podle (nejen) mne je to vlastně produkt dávné inkulturace kultu bohyně matky Země, jednak díky překvapující vizuální podobě s bohyní Isis, rovněž zobrazované s dítětem, pokud se podíváme na zdrojový staroegyptský monoteismus.

Například z jihozápadních Čech znám lidové (a starého data) pojmenování dvojvrcholku šumavské hory Ostrý (Grosser Osser) a to je Prsa matky Boží, což dost jasně dokumentuje, jak původně po staletí katolické venkovské obyvatelstvo chápe s přirozenou inteligencí podstatu, a hlavně původ tohoto kultu přes zřejmou vizuální podobu.

Země je skutečně naší Matkou ale i prostředím, mimo něhož není dlouhodobě život možný přes to, že část vědecké komunity sní dle mne nereálné sny o kolonizaci Marsu apod. Jaksi totální ignorace toho, čím je fenomén – globální ekosystém (resp. jeho podstata-fundament) je až zarážející.

Samozřejmě ideovým zdrojem je pýcha starozákonního člověka podrobitele a podmanitele Země. Chtějí vytvořit ekosystém, který vznikal na Zemi miliardy let – dle mne směšné.

Ostatně pokusy se simulováním zemského ekosystému tuším v Kalifornii skončily fiaskem. Odhlédneme-li od reálnosti či nereálnosti těchto kosmických vizí, stojíme před opačným problémem a tím je globální destrukce světového ekosystému, jehož jedním z nejviditelnějších projevů (a nejen tímto!) je globální změna klimatu, která je již evidentně změnou masivní, ale hlavně, a to je to nejpodstatnější, probíhající v historii Země nevídanou rychlostí, na kterou z principu věci nemůže současný globální ekosystém adekvátně reagovat nějakou formou samoregulace a konzervace současného stavu.

Na tomto místě je třeba říci oponentům okamžitě nasazujícím environmentalistům oslí hlavu „svícení loučemi“ či „lezením na stromy“.

Vážení oponenti, ekosystém bohyně Gaia nezanikne totálně. Opět se po mnoha letech (stovkách tisících, kdo ví?!) ustálí rovnováha, ta ale zřejmě nebude slučitelná se stavem umožňujícím existenci současné civilizace v jejím současném (a rostoucím) počtu a hlavně kvalitě.

Pak začnete „svítit loučemi“, poněvadž vám nic jiného nezbude, zjednodušeně řečeno.

Tedy je třeba provést něco, co mne paradoxně napadlo při čtení knihy vzdělance – ateisty. Je naprosto nutné se vrátit k náboženství – tedy ne k tomuto trochu zavádějícímu překladu konceptu religio(n). Religio (resp.: re-ligare) znovusvázání(spojení) je třeba provést s naším ekosystém s naší v pravdě matkou Zemí.

Sluneční Bůh nám beztak svítí stále stejně a spojeni jsme s ním až až. Samozřejmě nic proti nejpropracovanějšímu a všechny aspekty lidského bytí pokrývajícímu v EU majoritnímu náboženství – křesťanství a už vůbec ne před Velikonocemi. Akorát by si křesťané měli uvědomit, že ono starozákonní podrobení a podmanění již „úspěšně“ proběhlo a religio by se dle mne mělo prioritně týkat výše uvedeného.

0
Vytisknout
4625

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2018