Bodláky Václava Duška

Kam se vrtnout, hele

12. 4. 2018 / Václav Dušek

čas čtení 4 minuty

Výroba strašáků roste úměrně světovým poměrům - za dohledu vládních otupených špiček. Spiknutí za spiknutím se valí i do rodinných kruhů; abstraktní doba k uzoufání masíruje hlavně váhavé a jemné bytosti. Zato staří jezevci a vypelichané lišky si lebedí v pohodlných doupatech, v nekorektních náznacích bublají, jak tuto zemi řídí ukryté síly i rodinky vyvolených nenasytů, tajemné spolky. Kam je volky nevolky vstup zakázán. Hele, lidi, pamatujte, že všude se všichni bojí smrti, ta na spolky z vysoka, jak se říká lidově. My člobrdínci býváme k lehkému použití, využití i zneužití. Spiklenecké úvazky pro nás nejsou dostupné; doktor překvapivého plzeňského práva zhurta zakrkal: lidi nemusí všechno vědět. Nu, napitá hnida se vyklubala do vší krásy, nejdražší chovaná politická veš v nás vzbuzuje bouřlivé vzpomínky; nyní už máme, co jsme chtěli, tak žádné nářky.

City si vetkni za klobouk!

Bratrství za hrob máme několikrát úspěšně za sebou. Naši bratříci se chlubí demokratickou křečí, válečným štvaním proti nepříteli. Shakespeare se s jeho tragédiemi nemůže rovnat autorským kapacitám prodejné současnosti. Anarchističtí blouznivci se možná chystají chopit kormidla na děravém plavidlu Svoboda! Nebo se pouze chvástají?! Žijeme ve století samých nezvratných rozhodnutí. Války probíhají nedaleko nás – už nám ale hrozí experti, válka se chystá, bude veselo. Bombardovací perutě mohou vypustit smrtonosnou snůšku omylem kamkoli, tisková mluvčí, jako každá druhá, nám pak poví: dokud nebude ukončeno šetření, nebudeme poskytovat bližší informace. Sakrblé, být mluvčí, toť sinekura k zalknutí.

Válka je prý vůl.

Neplodnost evropských změkčilých párů vyzývá plodné záhumenkové rodiny, jen přijďte v milosti Onoho Milostivého, syťte se dosyta, množte se bez ustání, modlete se neúnavně a zbožně mezi polokřesťanskými psími neznabohy. Rozlícené špičky rasisticky poštěkávají, marně. Tento rozpustilý candrbál platím já i ty. A vševědoucí barbaři moci řídí snahy o lepší bytí – pracujte pilně, bavte se do bezvědomí, utrácejte prachy, zadlužujte se u lidských bankovních domů, bojujte v bitvách proti nepříteli beze strachu ze smrti; vedle tajných společenství nám řídí domácí i světové dění spolky zralých pijanů v lokálech bez nikotinového kouře.

Šičky demokratických krojů nás již brzy opustí, kdo se má věčně dívat na staré existence?! Máme naději, přátelé, že mimozemské kultury brzy učiní z naší planety jurský park. Modlitbu Bulata Okudžavy radím bedlivě poslechnout, poznáte, že slova nemusí stárnout, v textu básník vzkazuje: tomu, kdo se dere k moci, dej, ať si ji užije.

Držet mamlasy na lanči neumíme.

Kam se vrtnout a neprohloupit. Domácí politická scéna prozatím uvádí většinou komedie – tragédií samo o sobě je nudné obsazení, mnohdy licoměrně neměnné; uvykli jsme obehraným vtipům, hrdinskému kvílení v době, kdy hrdinů nám už jaksi netřeba. Klauni zatím nezrozeni, zato šašourů plevelně přibylo; ve zrychleném režimu doby přehlížíme nebezpečí z prodlení výměny neschopných a zdemokratizovaných žoldáků – budou ochotně sloužit i za jidášské grošíky, posluhovat obrům vyložených úletů při hlídkách neprověřených osob, budou gymnasticky ohýbat hřbety, půjdou po krku senátním fouňům, parlamentním ozdobám i vládním voříškům, a budou zkoušet trpělivost vrtkavého voliče. Neschopnost pružného rozhodování zahubila tisíce váhajících vzdělanců, intelektuálských povykujících banditů, filozofických proudů ve stojatých vodách neznalostí. Umíme si poradit i v časech krvavých. Žití ve strachu z budoucna přináší utrpení.

Hlavní myšlenkou šťastných bytostí jest – nevybočovat z řady, nehulákat vlastní pravdy na všechny strany, vyhýbat se politicky prověřeným osobám, zdráhat se vstupovat do lechtivých spolků, neprůhledných i průhledných stran. Není totiž ke koupi ani vteřina času. Nenechat se, jak se lidově říká, zahákovat, to je oč tu běží, hrdý občane. Vlastenecká prohlášení se mohou zlehýnka zvrtnout k nežádoucím projevům rasismu – buď si vlastencem, ale vlažným, tím ničeho nepokazíš.  Mít budoucnost na dosah ruky je klamem pouštního obrazu faty morgany.

Vrtněme se do pohody – dokud můžeme.

 

 

0
Vytisknout
8011

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2018