Orbán a Vučić: Pozor na chameleonské diktátory ve střední Evropě

11. 4. 2018

čas čtení 3 minuty

Nebezpečím od diktátorů typu Viktora Orbána a Aleksandara Vučiće není ideologie. Je jím drzost, s níž populisticky zneužívají veřejného mínění. Totéž dělají i autoritáři v Česku


Čtrnáct dní před svým nejnovějším volebním vítězstvím cestoval maďarský premiér Viktor Orbán do Suboticy, města v severním Srbsku, kde se setkal se svým blízkým přítelem Aleksandarem Vučićem, prezidentem Srbska. Jejich spolupráce vypovídá mnohé o metodě politického inženýrství v dnešní Evropě, o nacionalismu i o tom, z čeho úspěšně žijí demagogové, píše Natalie Nougayrède. 



Orbán a Vučić mají mnoho společného. Jsou přibližně z téže generace - vstoupili do politiky v době rozkládajícího se komunismu. Oba zneužívají nacionalistických nálad, avšak zároveň udržují funkční vztah s důležitými hráči v Evropské unii, především v Německu. A jsou to autoritáři, bez zájmu o demokratické rozložení moci, liberální demokracii či svobodná média.

Je fascinující, píše autorka, do jaké míry se oba tito autoritáři během let proměnili. Jejich receptem pro politický úspěch je chovat se jako dokonalí chameleóni. Nutí státní televizi, aby systematicky šířila ideologii, sami ale nevěří v nic. Hesla, která používají, jsou ochotni kdykoliv změnit, podle toho, co se zrovna hodí. Mají dobrý nos na to, kam zrovna vane vítr politických názorů ve společnosti a jak to lze nejlépe zneužívat.

Orbán byl koncem osmdesátých let hrdinou demokratických změn. Dnes je hlavním zosobnitelem nacionalisticko-populistických nočních můr. Vučić býval kdysi upřímným obdivovatelem srbských válečných manátů s krví na rukou a v určitou dobu byl dokonce ministrem informaci v propagandistické mašinérii Slobodana Miloševiće. V roce 2010 už se stal zdánlivě rozumným, nadšeným Evropanem.

Jenže pak, stejně jako když Orbán ucítil, že atraktivita Bruselu slábne, i Vučić viděl příležitost pro další proměnu své osobnosti. Hrozí nebezpečí, že Orbán bude požadovat začlenění těch částí zemí, sousedících s Maďarskem, kde žijí Maďaři, do Maďarska, zatímco Vučić bude vyvolávat v Srbsku nacionalistické nálady, požadující "návrat" Kosova.

Ve své knize Europe, Postwar, poukázal historik Tony Judt na to, že se "straničtí funkcionáři ve středovýchodní Evropě dokázali během pár měsíců proměnit v chytré praktiky pluralitní stranické politiky". 

"Přežití," píše Judt, "záviselo na rekalibraci svých názorů a své loajality". To se děje i teď a děje se to i dál.

Evropská unie má jediný nástroj pro boj proti sílení nacionalistických, populisty zneužívaných tendencí. Stmelit se a hájit své principy pomocí měkké moci nátlaku a pobídek. EU musí zabránit oportunistickým demagogům, aby mohli propadnout svému nejtemnějšímu pokušení. Jsou to chameleóni, kteří se přizpůsobí čemukoliv, co je pro ně výhodné. Otázkou nyní je, jaké barvy přijmou napříště a jak to bude moci EU ovlivnit k dobru. 

Podrobnosti v angličtině ZDE


0
Vytisknout
10575

Diskuse

Obsah vydání | 17. 4. 2018