Doporučení ministerstva školství: Reprodukce nevzdělanosti podporuje úspěch demagogů

Nevzdělanost ve jménu státu

12. 4. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 7 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Děti v současných českých školách se stále učí o tom, že Jan Žižka byl velký vojevůdce a ... velký vojevůdce. Jiráskovské mýty, které měly podpořit vznikající národní identitu a následně byly inkorporovány komunistickým režimem jako důkaz o "revolučním" naladění českého národa, jsou už dostatečně impotentní. Vysvětlovat dětem historické souvislosti světa, který je dnes obklopuje, ovšem nutně předpokládá konfrontaci s ideologickými narativy a přímo osudy těch, kdo jsou dnes politicky aktivní. A kdo by to prosím měl požadovat? Zeman? Klaus? Babiš? Kdo z nich má potřebu poukazovat na vlastní, vysoce kontroverzní roli, kterou sehráli a sehrávají? Podle některých by bylo nejlepší jakékoliv společenské otázky ze škol úplně vytlačit. Jan Čulík se proto nesmí divit, že současní vysokoškolští studenti mají mizerné historiografické povědomí o druhé polovině 20. století či o tom, co se dělo na přelomu tisíciletí. Skryté kurikulum českých škol, tedy to zadání, které není nikde specifikováno, to, co vzniká samovolně jako důsledek kontinuity společenské instituce a současného milieu, není nakloněno otevřenému, kritickému myšlení, nýbrž nekritickému akceptování přízemní demagogie. Podívejte se na politickou elitu? Nějaký náznak potřeb kritického uvažování?

Vezměte to takhle: současný předseda školského výboru Václav Klaus ml. šíří ve své bezstarostné omezenosti mnoho bludů. Jedním z nich je třeba to, že "politika do škol nepatří". Politika samozřejmě do škol NUTNĚ patří, je dokonce definována jako součást vzdělávání. Je to samozřejmě v pořádku, vždyť se jedná o jednu z nejdůležitějších vrstev života jednotlivce i společnosti, jde o vrstvu, která silně vzájemně interferuje s kulturou, identitou, hodnotovým rámcem, ekonomikou etc. Do škol nepatří propaganda ve prospěch konkrétní politické strany či jednostranná podpora určité ideologie. Není však na demagogovi, jehož politickou existenci určuje pouze jeho příjmení, aby definoval ideologii. Je na nezávislém a předpokládejme dobře připraveném učiteli, aby dokázal odstínit, co vede k rozvoji kritického uvažování jeho žáků a studentů a co naopak vede k upevňování ideologického stereotypu.


Problém je ale dvojí. Jednak je politika prosycena lidmi, kteří si z osobních důvodů nepřejí, aby školy vytvářely prostor k rozvoji kritického myšlení (viz předchozí odkaz). Ti dokážou velmi účinně odrazovat učitele, aby se o to alespoň pokoušeli. A druhý problém je, že čeští učitelé nejsou na takovou roli dostatečně připraveni. A nejsou ani dost sebevědomí, respektive nemají potřebnou garanci své profesní suverenity. Takhle totiž přijde do školy nějaký nedovzdělaný idiot a z rodičovské pozice začne diktovat, co škola smí a nesmí. Podobné, časté, ale mnohem méně medializované události, se dějí dnes a denně. Co mají učitelé dělat, když je toto blbství posvěceno politickou reprezentací? Nejjednodušší je prostě rezignovat a vyhnout se kontroverzi, jelikož drtivá většina rodičů nepožaduje po škole, aby připravovala jejich děti na život ve společnosti. Oni totiž sami takové vzdělání na základní a střední úrovni nezískali a nemají z čeho usuzovat o potřebě změny.

Psal jsem ve studii pro Aspen Institute před dvěma lety o tom, že ačkoliv je obsah vzdělávání na českých školách vymezen zdánlivě proporčně, jde o naprostou iluzi (str. 96). V českých školách převládá důraz na matematiku, přírodní vědy a instrumentální vzdělávání v jazycích. Vzdělávání, které by vedlo k sebepoznání a poznání společenských principů a souvislostí je hrubě potlačováno jednak vymezením časové dotace, jednak právě tlakem skrytého kurikula, jehož občasné průsaky do mediálního světa v podobě výstupů ochránců českého práva na sebeurčení prostřednictvím nevzdělanosti sem tam vedou k chytlavým titulkům a scestným závěrům. Působením těchto vlivů dochází k marginalizaci společenských témat, nutně dochází k tomu, že učitelé převážně nejsou dostatečně kvalifikováni a nikdo je k tomu ani nemotivuje. Právě naopak, příklad agresivního dogmatika, jenž nepochopil nic, ale osobuje si právo vychovávat dalšího dogmatika a omezence ze svého dítěte, vše posvěceno z vyšších míst, spolehlivě odrazuje učitele, aby se pouštěli na tenký led a zbytečně si přidělávali starosti. Chápu je, o to více obdivuju ty, kteří to nevzdávají a statečně odolávají blbosti, když pouze učí děti o tom, co je právoplatnou součástí obsahu vzdělávání v českých školách a co - na nejobecnější úrovni - pouze kopíruje práva a svobody zakotvené v ústavě.

Jsem ovšem skeptik a domnívám se, že tato situace se zásadně nezmění. Český vzdělávací systém je hrubě podfinancovaný, opakovaně na to upozorňuju. Je to alfa problému, jakákoliv řešení bez narovnání tohoto společnost dlouhodobě debilizujícího problému nebudou efektivní. Špatně placení učitelé nebudou lépe kvalifikovaní, nebudou více sebevědomí, vzdělávání ve školách nezíská potřebný respekt. 

Peníze nejsou vším, pochopitelně. Nyní probíhá revize rámcových vzdělávacích programů, což jsou právě vymezené obsahy vzdělávání na českých školách, od mateřských po střední. Obrovská šance změnit proporce jednotlivých oblastí, strukturu jednotlivých témat, a vytvořit tak prostředí, v němž bude kladen větší důraz na společenské problémy současnosti a jejich řešení. Jenže nic nenapovídá, že tomu tak bude. Naopak, celý proces probíhá v podstatě bez poskytování dostatečných informací odborné veřejnosti. Považte, tohle je informační stránka o reformě, která může na dalších deset či patnáct let zakonzervovat vzdělávání v českých školách. Když proklikáte odkazy, zjistíte, že jsou tam jen vágní, bezobsažné texty. Stránka evidentně vznikla jen proto, aby "něco" bylo. Srovnejte s tím, co finská Rada pro vzdělávání sdělovala světu o kurikulární reformě. V angličtině!

Tisková zpráva, kterou nedávno vydal EDUin, upozorňuje na nepřijatelný stav věci. Jenže ono se nic nezmění. Národní ústav pro vzdělávání, který jinak čerpá masivní dotace z evropských fondů, "nemá lidi a peníze", jak vyplývá z toho, co se dá off the record zjistit. Ministerstvo školství je v politickém limbu, nikdo nechce udělat jakýkoliv zásadní krok. Tzv. revize pravděpodobně nakonec skončí u kosmetických změn, tu k lepšímu, tu k horšímu. Další ztráta pro českou společnost, kterou si málokdo dokáže uvědomit. Ale těžko přesvědčit lidi, kteří si neuvědomují závažnost problému, že je to těžce poškozuje. Že to těžce poškozuje jejich děti...

0
Vytisknout
12800

Diskuse

Obsah vydání | 17. 4. 2018