Myslíte snad, že Zeman, Klaus či Okamura budou chtít vzdělávat své voliče? Jako ve Finsku?

Vnitřní rozpad české společnosti pokračuje a dopady budou ničivé

5. 2. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Vzpomínám si na diskusi s Klausem mladším před publikem jednoho pražského gymnázia, je to asi tři roky. Hájil jsem názor, ve vyspělých zemích vcelku běžný, že je třeba, aby se zvýšil podíl všeobecného vzdělávání mladých lidí, kteří jsou vzděláváni na středních odborných školách a učilištích. Zatímco gramotnosti, numerická, čtenářská, informatická, znalost světového jazyka, stejně jako vyšší míra dalších obecných dovedností, kritického myšlení, umění sporu, nebo třeba povědomí o společenských vztazích, občanství, demokracii jsou trvanlivé i v relativně proměnlivém světě, odborné vzdělání v něm ztrácí platnost často ještě během samotného studia. Klaus oproti tomu usoudil, že na učilištích je jakákoliv potřeba zvyšování úrovně a podílu všeobecného vzdělávání naprosto scestná, neboť "když se někdo jde učit řezníkem, měl by umět bourat prase". Ano, rozumím tomu. Politik tohoto typu samozřejmě prosperuje zejména tehdy, když velká část populace není rezistentní vůči populismu. A gramotnosti, o kterých píšu výše, pochopitelně takovou rezistenci zvyšují. Když ovšem někoho necháte od patnácti let jen bourat prase, buďte si jisti, že s velkou pravděpodobností bude v blízké budoucnosti politicky inertní, případně bude volit nějakého dalšího populistického omezence...
Nedávno proběhly prezidentské volby nejen v ČR, ale také ve Finsku. Vyhrál dosavadní prezident Sauli Niinisto, v prvním termínu kandidující jako kandidát středopravicové strany, nyní však jako nezávislý. Získal v prvním kole takřka 65 % hlasů. Druhý skončil se zhruba 12 % hlasů kandidát finských Zelených Pekka Haavisto. Laura Huthasaari, poslankyně nacionalistické Strany Finů přezdívaná díky své nápadné politické i fyzické podobnosti "finská Marine Le Pen", získala jen necelých 7 % hlasů. 

Ve Finsku je, zdá se, diametrálně odlišná situace než v ČR. Zde vítězí ve volbách i s naprosto podlomeným zdravím Miloš Zeman, politik zneužívající strachu, deziluze a důvěřivosti méně vzdělaných. Ve Finsku, které je mimochodem imigrací z Blízkého a Středního východu či Afriky zasaženo mnohonásobně více a s Ruskem naopak udržuje obchodně důležitější vztahy než ČR, vítězí seriózní, středový politik.

Jaký paradox. Imigrace z muslimských zemí na nule, obchod s Ruskem minimální, ale Zeman vítězí díky nesmyslné rétorice postavené na "boji" s islámem a údajných úspěších při prosazování ekonomických zájmů ČR na východě. Ve Finsku populisté se Zemanovou rétorikou neuspějí, ačkoliv by to dávalo mnohem větší smysl. Jisté vysvětlení nabízí článek v Hospodářských novinách, který upozorňuje na míru rezistence finské společnosti vůči fake news a snahám o jejich šíření. Podle uvedených informací je mezi českou a finskou společností patrný rozdíl v tom, jak lidé přijímají informace z digitálního prostoru, jakou důvěru jim přikládají a jak jsou ochotni takové informace šířit.

Češi jsou zjevně oproti Finům mnohem více manipulovatelní a projevuje se to v politických volbách. Manipulovatelnost statisticky souvisí se vzděláním, jak ukazuje výsledek voleb v ČR. Ale nejen to. Jde o celkovou úroveň občanské, politické vyspělosti v populaci. Je zjevné, že i formálně méně vzdělaní lidé ve Finsku jsou politicky mnohem vyspělejší než srovnatelně - formálně - vzdělaní Češi, jejichž demokratická většina si ochotně zvolí za prezidenta člověka vnímaného v západních zemích jako čirého populistu opírajícího se o krajně pravicové postoje.

Vzdělávání, zejména v oblasti občanské, zvyšování kritického odstupu od dezinformací, má pro společnost jednoznačně pozitivní důsledky. Míra ochoty k politické volbě populismu se s úrovní takového vzdělání snižuje. Je z toho důvodu nelogické, aby populisté prosazovali takovou politiku, která by úroveň všeobecného vzdělání, obecných gramotností posilujících společenský zájem, snažili. Proč by měli Zeman, Klaus nebo Okamura prosazovat taková opatření, která mohou v důsledku snižovat jejich volební potenciál? Pro parazitní politiky a parazitní média je nízká rezistence vůči dezinformacím a neschopnost vytvořit si dostatečně velký kontextuální prostor k vytvoření racionálního úsudku předpokladem úspěchu. 

Tito lidé nebudou prosazovat politiku vzdělanosti v pravém slova smyslu. Budou se skrývat za různé rétorické konstrukce, které budou zároveň prosazovat "vzdělanost", ale v podobě, která společnosti žádný prospěch nepřináší. Klaus mladší chce, aby řeznický učeň boural prase a nebyl zbytečně rozptylován zvyšováním obecné gramotnosti. Ve své prostotě je průhledný, vůbec nezastírá, o co mu jde. 

Podobně je možné nacházet návrhy takové politiky v programu Okamurova politického projektu. Podřizování cílů vzdělávání tzv. ekonomické poptávce je pouze obecněji popsaná proklamace Klause mladšího. Umocněná tím, že se snaží občanské vzdělávání popisovat jako útok na tradice a ideologický diktát EU. 

Svorně se Zemanem tito lidé ujišťují své voliče, že právě oni jsou nadáni tzv. zdravým rozumem, ujišťují je v jejich naivitě a legitimizují tak svou vlastní politiku jako vůli "zdravě uvažujících". Svorně se také stavějí proti společnému vzdělávání (inkluzi), jelikož jejich politický potenciál je kromě nízké míry porozumění důsledků vlastní volby postaven na vnitřním společenském sporu a jeho přiživování. Inkluze totiž vede k vyšší společenské kohezi, soudržnosti, a tím pádem představuje potenciál takové rozpory snižovat, tedy snižovat jejich potenciál. 

Nu, vysoce proinkluzivní a do vzdělávání silně investující Finové evidentně definují zdravý rozum jinak. Najděte si laskavě ve statistice OECD Česko a Finsko, a spočítejte si rozdíl. Pro jednodušší počítání vězte, že jedno procento českého HDP je velmi hrubě zaokrouhleno 50 miliard korun. ČR investuje do vzdělávání z veřejných zdrojů o dvě procenta svého HDP méně než Finové toho jejich. Potom se ještě podívejte na HDP obou zemí, kdy ČR nedosahuje ani poloviny výkonu Finska. A vezměte v potaz, že v ČR žije téměř dvojnásobná populace.

Dopady jsou a budou nadále pro Českou republiku velmi bolestivé. Volba lidí, kteří parazitují na věcech veřejných a ve skutečnosti nechtějí pomáhat ani svým voličům, nýbrž pást je a těžit z jejich občanské a politické nevyspělosti, ústí ve snahu obstruovat takovou vzdělávací politiku, která by mohla jejich politický potenciál ohrozit. Při vysoké koncentraci toxického populismu v politice je nesnadné prosadit jakýkoliv návrh na posilování občanského vzdělávání, jak se ukázalo za vlády Sobotkova kabinetu. Koncept občanského vzdělávání přehodilo MŠMT nejprve na náměstka pro zbytkovou agendu (tzn. neřešit) a posléze na Úřad vlády, který uspořádal chaotické setkání zástupců desítek organizací, slíbil předložit koncept v září 2017 a pak už bylo jen ticho. Nerušit, jsou volby.

Za současného složení parlamentu hrozí, že politika debilizace bude pokračovat. V konečném důsledku to povede k udržování vnitřního společenského konfliktu a k ochotě volit nikoliv racionální politická řešení, ale populistický žvást obalený do průhledné demagogie. Průhledné ale pouze tehdy, pokud k tomu má člověk dostatečnou dovednost. Je úctyhodné, že se například Palackého univerzita snaží svou iniciativou pomoci lidem, kteří volí trvalé udržování svého neštěstí. Je to skvělý příklad, který ovšem bude mít jen velmi malý dopad, pokud se nezapojí další univerzity a instituce, jež mají přirozeně pracovat pro společenský prospěch. Ani tak ale nebude jednoduché zvrátit politické klima v ČR, kde stačí jeden populistický blábol k utvrzení vlastního konfirmačního zkreslení. 

Pro českou společnost je krajně důležité, aby se podařilo prosadit mnohem vyšší míru investic do vzdělávání a uznat, navzdory populistům, jeho občansky a politicky kultivační roli. Každým promarněným rokem a každou promarněnou volbou se přibližujeme k vizi občana řezníka, který odvozuje svou politickou volbu od vzdělání v oblasti bourání prasat.
1
Vytisknout
13993

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2018