Kam vede ruská stopa v americké politice?

5. 2. 2018 / Daniel Veselý

Zveřejnění takzvaného Nunesova memoranda s požehnáním Trumpova kabinetu má za cíl zpochybnit důvěryhodnost FBI a ministerstva spravedlnosti při vyšetřování údajného vměšování se Kremlu do amerických prezidentských voleb a jejich ovlivňování ve prospěch Donalda Trumpa. Americká a světová veřejnost se pomalu, ale jistě stává rukojmím nechutné podívané, v níž se i bedlivý pozorovatel jen stěží orientuje a kde se do křížku dostávají antagonistické mocenské síly, zatímco je pravda odstavena na vedlejší kolej.     

Zatímco mnozí konzervativci vnímají Nunesovo memoradum jako důkaz konspirace proti americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, spousta demokratů hovoří o snaze delegitimizovat vyšetřování údajného vlivu Ruské federace na americké prezidentské volby. Trumpova vláda obvinila FBI a ministerstvo spravedlnosti, že v roce 2016 požádaly o rozšíření odposlechů na tehdejšího Trumpova volebního poradce Cartera Page, přičemž svou žádost prý podložily neověřenými informacemi. FBI a ministerstvo spravedlnosti podle Trumpova tábora vycházely z poznatků bývalého agenta britské tajné služby Christophera Steela, který byl v té době na výplatní pásce Demokratické strany. (Tato informace je zavádějící: Steele nevěděl, pro koho vypracovává svou zprávu o Trumpovi.)

Tolik v kostce obsah Nunesova memoranda, které je nyní „kouřícím revolverem“ v rukou republikánů, tj. důkazem o zpolitizování kauzy s přiléhavým názvem Russiagate. Vyšetřování „ruské stopy“ v americké politice vedené bývalým ředitelem FBI Robertem Muellerem se tak dostává do nové, ještě chaotičtější fáze. 

Trumpovi kritikové namítají, že se Bílý dům snaží odstavit náměstka ministra spravedlnosti Roda Rosensteina a tím pádem i jeho podřízeného Roberta Muellera. Jinými slovy: Donald Trump a jeho věrní chtějí, aby na Rosensteinovo místo nastoupil trumpovský loajalista, který by vzápětí propustil Muellera. Kdyby uspěli, vyšetřování ruské stopy v amerických prezidentských volbách by se dostalo pod naprostou kontrolu Donalda Trumpa a jeho přívrženců a sám Trump by byl politicky neprůstřelný. Nunesovo memorandum kvůli faktickým nepřesnostem kritizuje také FBI.   

Přestože v souvislosti s Muellerovým vyšetřováním již padlo pár hlav, pochybnosti o čistých úmyslech FBI a Demokratické strany přetrvávají. Víme například, že FBI se při vyšetřování údajných teroristů dopouštěla neuvěřitelných přešlapů. Federální úřad pro vyšetřování také nezřídka pracuje s informacemi získanými z pochybných zdrojů. Navíc Donald Trump skutečně leží v žaludku mnoha vlivným osobnostem napříč politickým spektrem a úsilí o jeho odstranění není primárně motivováno vřelou láskou k demokracii, nýbrž pomstou a mocenskými ambicemi, kdy účel světí prostředky. 

Zkušení novináři, reportéři a další zasvěcenci se v hodnocení Nunesova odhalení značně liší. Jestliže někteří poukazují na zjevné nedostatky memoranda a míní, že Trumpova administrativa dělá vše proto, aby pravda o ruském vměšování se do prezidentských voleb nespatřila světlo světa, jiní mají za to, že FBI, demokraté a s nimi spřízněná média hrají špinavou hru, jejímž jediným cílem je odstranit Donalda Trumpa. Hysterická honba za důkazy o vměšování se Kremlu do americké politiky rovněž odhalila jeden zásadní a nadmíru znepokojující fakt: některé mainstreamové sdělovací prostředky, kupříkladu televizní stanice CNN, MSNBC a CBS nebo deník Washington Post, zveřejňovaly lživé zprávy o špinavých rejdech Moskvy a jejích pomahačů. A tato skutečnost je samozřejmě vodou na mlýn trumpovského tábora.      

Osobně se domnívám, že pravda je někde uprostřed, byť souhlasím s Trumpovými kritiky, že Nunesovo memorandum obsahuje faktické nepřesnosti a chyby a nadto jde o zjevný manévr, jak neutralizovat pídění po ruské stopě v Trumpově týmu. Ať tak či onak, současná aféra patrně nepovede k jednoznačnému usvědčení Donalda Trumpa jako sofistikovaného agenta Vladimira Putina – pokud k tomu vůbec někdy dojde. Zasvěcené hlasy dokonce míní, že „Russiagate může skončit jako "FBI-gate"". Jinak řečeno, nelze zásadní problémy jakékoliv společnosti svádět na temné čachry zahraniční velmoci, neboť se tak zbaběle zbavujeme odpovědnosti za své činy.    

 

 

 

0
Vytisknout
2987

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2018