Zatímco mnozí
konzervativci vnímají Nunesovo memoradum jako důkaz konspirace proti americkému
prezidentovi Donaldu Trumpovi, spousta demokratů hovoří o snaze delegitimizovat
vyšetřování údajného vlivu Ruské federace na americké prezidentské volby. Trumpova vláda obvinila FBI a ministerstvo
spravedlnosti, že v roce 2016 požádaly o rozšíření odposlechů na
tehdejšího Trumpova volebního poradce Cartera Page, přičemž svou žádost prý
podložily neověřenými informacemi. FBI a ministerstvo spravedlnosti podle
Trumpova tábora vycházely z poznatků bývalého agenta britské tajné služby
Christophera Steela, který byl v té době na výplatní pásce Demokratické
strany. (Tato informace je zavádějící: Steele nevěděl, pro koho vypracovává svou zprávu o Trumpovi.)
Tolik
v kostce obsah Nunesova memoranda, které je nyní „kouřícím revolverem“
v rukou republikánů, tj. důkazem o zpolitizování kauzy s přiléhavým
názvem Russiagate. Vyšetřování „ruské stopy“ v americké politice vedené
bývalým ředitelem FBI Robertem Muellerem se tak dostává do nové, ještě chaotičtější
fáze.
Trumpovi
kritikové namítají, že se Bílý dům snaží odstavit náměstka ministra
spravedlnosti Roda Rosensteina a tím pádem i jeho podřízeného Roberta Muellera.
Jinými slovy: Donald Trump a jeho věrní chtějí, aby na Rosensteinovo místo
nastoupil trumpovský loajalista, který by vzápětí propustil Muellera. Kdyby uspěli, vyšetřování ruské stopy v amerických prezidentských volbách
by se dostalo pod naprostou kontrolu Donalda Trumpa a jeho přívrženců a sám Trump by
byl politicky neprůstřelný. Nunesovo memorandum kvůli faktickým nepřesnostem
kritizuje také FBI.
Přestože
v souvislosti s Muellerovým vyšetřováním již padlo pár hlav,
pochybnosti o čistých úmyslech FBI a Demokratické strany přetrvávají. Víme
například, že FBI se při vyšetřování údajných teroristů dopouštěla neuvěřitelných
přešlapů.
Federální úřad pro vyšetřování také nezřídka pracuje s informacemi získanými z pochybných zdrojů. Navíc Donald Trump skutečně leží
v žaludku mnoha vlivným osobnostem napříč politickým spektrem a úsilí o
jeho odstranění není primárně motivováno vřelou láskou k demokracii, nýbrž
pomstou a mocenskými ambicemi, kdy účel světí prostředky.
Zkušení
novináři, reportéři a další zasvěcenci se v hodnocení Nunesova odhalení značně liší. Jestliže někteří
poukazují na zjevné
nedostatky memoranda a míní, že Trumpova administrativa dělá vše proto,
aby pravda o ruském vměšování se do prezidentských voleb nespatřila světlo světa,
jiní mají za to, že FBI, demokraté a s nimi spřízněná média hrají
špinavou hru, jejímž jediným cílem je odstranit Donalda Trumpa. Hysterická
honba za důkazy o vměšování se Kremlu do americké politiky rovněž odhalila jeden
zásadní a nadmíru znepokojující fakt: některé mainstreamové sdělovací
prostředky, kupříkladu televizní
stanice CNN, MSNBC a CBS nebo deník Washington
Post, zveřejňovaly lživé zprávy o špinavých rejdech Moskvy a jejích
pomahačů. A tato skutečnost je samozřejmě vodou na mlýn trumpovského tábora.
Osobně
se domnívám, že pravda je někde uprostřed, byť souhlasím s Trumpovými kritiky,
že Nunesovo memorandum obsahuje faktické nepřesnosti a chyby a nadto jde o zjevný
manévr, jak neutralizovat pídění po ruské stopě v Trumpově týmu. Ať tak či
onak, současná aféra patrně nepovede k jednoznačnému usvědčení Donalda
Trumpa jako sofistikovaného agenta Vladimira Putina – pokud k tomu vůbec
někdy dojde. Zasvěcené hlasy dokonce míní, že „Russiagate může skončit jako "FBI-gate"".
Jinak řečeno, nelze zásadní problémy jakékoliv společnosti svádět na temné čachry
zahraniční velmoci, neboť se tak zbaběle zbavujeme odpovědnosti za své činy.
Diskuse