Zapomenutý expert: Edward Lansdale a historie boje o "srdce a mysli"

7. 2. 2018 / Karel Dolejší

Boot, M.: The Road Not Taken: Edward Lansdale and the American Tragedy in Vietnam. New York, 2018. ZDE

"Velká mysl diskutuje o ideách, průměrná o událostech, omezená o lidech," prohlásila kdysi Eleanor Rooseveltová. Max Boot nepochybně napsal knihu o Edwardu Lansdaleovi (1908 - 1987) také s úmyslem postavit mu poněkud opožděný pomníček. I kdyby vám však nebylo zatěžko považovat za "svého" hrdinu agenta CIA, vedle nutně do značné míry nahodilých životních osudů a s nimi spojených mýtů - nejrozšířenější jej pasuje na předlohu Greenova nejslavnějšího románu Tichý Američan - stojí to hlavní, co možná platí dodnes. A sice myšlenky, které Lansdale prosazoval.


Během poválečného působení na Filipínách v roli vládního poradce Edward Lansdale vyvinul přístup k protipovstaleckým operacím, který se později pokusil aplikovat ve Vietnamu. Jeho podstatou byla teze, že válka je především opravdu "pokračováním politiky jinými prostředky" - a pokud ji chce tedy někdo úspěšně ukončit, měl by hlavně odstranit politické příčiny, které k ní vedly.

Smyslem války vedené proti povstalcům podporovaným Moskvou podle Lansdalea nebylo "zabít co nejvíce komunistů", jak bychom mohli shrnout názory nejdůležitějšího amerického velitele ve Vietnamu, bývalého dělostřelce generála Williama Westmorelanda. Naopak, zabíjení a válčení vůbec nejsou žádným cílem. Jde o to získat podporu místního obyvatelstva, stát se pro ně spolehlivým partnerem a poskytnout také pomoc vhodně vybraným místním držitelům moci, aby bylo dosaženo obecně přijatelného politického řešení.

Takový recept přivezl Lansdale do Vietnamu z Filipín. Jenže podmínky zde byly jiné než v jeho předchozím působišti - a také jeho postavení doma se změnilo k horšímu. Lansdalovým koněm pro Jižní Vietnam byl Ngô Đình Diệm, který se v roce 1955 z pozice úřadujícího premiéra prohlásil prezidentem. Americký poradce se s ním spřátelil a považoval ho až do své smrti za vůbec nejschopnějšího jihovietnamského politika. Nicméně ani schopnosti, které Diệmovi připisoval, ani jejich přátelství nedokázaly docílit například toho, aby samozvaný prezident dbal na klíčové Lansdaleovy rady. Neřídil se ani doporučením spokojit se ve volbách v roce 1959 s reálnou 60 - 70 % podporou, a raději si zfalšoval dočista "komunistický" výsledek přes 98 %. Takto se ovšem skutečné legitimity ani důvěry obyvatelstva nedosahuje.

Tehdejší demokratický kapitalismus mnohem spíše než jeho dnešní podoba přesvědčivě nabízel model rozvoje potenciálně výhodný pro široké vrstvy. Národní stát ještě nečelil výzvám koncentrace kapitálu a globalizace z tak málo výhodné pozice, v jaké se začal ocitat jen pár let po válce ve Vietnamu. A k tomu připočtěme, že tehdejší USA při veškerých masivních problémech měly mnohem větší "měkkou moc" než dnes, kdy v čele s nejprotivnějším a nejneschopnějším prezidentem v historii uplatňují trhlou politiku "America First!" a míří přitom k historicky rekordním rozpočtovým deficitům.

Lansdale, který předvídal ofenzívu Tet a chápal její strategické politické důsledky navzdory taktickému vítězství ZDE, neměl šanci prosadit svou koncepci. Americkou ozbrojenou byrokracii již tehdy více zajímal "body count" než reálné návrhy, jak konflikt úspěšně zakončit. A bylo pro něj osobně zřejmě velkým štěstím, že ho v roce 1968 z Vietnamu odvolali a nemusel událostem přihlížet do hořkého konce.

***

Fráze "The Road Not Taken" v názvu Bootova bestselleru je aluzí na notoricky špatně vykládanou ranou báseň Roberta Frosta. Její hrdina se na lesní křižovatce vydává cestou, která se mu zdá být méně prošlapaná; zároveň však uchovává vědomí o tom, že jednou v budoucnu své rozhodnutí bude chtít vzít zpět, že zalituje možnosti, která nebyla realizována.

Max Boot, při zpětném nostalgickém pohledu na tragédii vietnamské války - "And it hangs in the Gallery of Frost... With its very own breath of brandy and Death" (L. Cohen) - také propadá lítosti nad volbou, kterou už nelze změnit.

A jako hrdina hojně čtené a memorované, ale nechápané básně, ani on ve skutečnosti nemůže vědět, zda by "ta druhá cesta" byla správná.

0
Vytisknout
2827

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2018