O úskalích inkluze a popularitě Klause jr.

8. 2. 2018 / Pavel Urban

Nedávno BL zveřejnily článek vztahující se k inkluzivnímu vzdělávání, doplněný poznámkou Boba Kartouse kritizujícího Václava Klause mladšího.

Reagoval jsem v sekci komentáře. Mimo jiné jsem napsal: „Osobně si myslím, že inkluze na základních školách je to nejlepší, co může být, pokud se povede a dělá se dobře. A to nejhorší, pokud se dělá špatně. To znamená, že inkluze je dobrá věc. Ale neměla by se stát nástrojem bojovníků dobra proti zlu.“

Následně jsme si vyměnili názory s panem Samohýlem. Od zveřejnění článku už uplynula jistá doba a nemá cenu odpovídat do archivu. Na druhou stranu, v této diskusi se ukázala jedna důležitá věc, která má obecnější charakter. A která by neměla zapadnout.

Ocituji závěr diskuse: 

Pavel Urban:

Já nechodil do školy za Marie Terezie, ale v sedmdesátých letech minulého století. To mi stačí k tomu, abych věřil, že jedno hyperaktivní dítě může rozhodit celou výuku. 

Děti s Downovým syndromem tyhle problémy většinou nedělají. Je ale otázka, co a jak je lze v běžné třídě naučit. A, co je důležitější, jak zapadnou do kolektivu. Děti dokáží být pěkně kruté.

Aby to fungovalo dobře, potřebujete dobře vyškolené pedagogy, kteří to zvládnou. Kteří mohou veškerou svou pracovní energii věnovat své třídě a ne papírování či druhému zaměstnání. Potřebujete schopné asistenty. Potřebujete dětské psychiatry, aby pomohli tam, kde i tohle selže. Bylo tohle všechno zajištěno ještě před vyhlášením zákona?

Nebo byl vydán zákon, možná uvolněno dalších pár tisíc na asistenty - a ředitelé, učitelé a handicapovaní, perte se s tím, jak umíte?

Klause mladšího bych mohl ignorovat. Učitel na elitním gymnáziu může ledacos vidět jinak. Jenže na dezinformačních webech publikují i lidé, kteří tvrdí, že jsou učiteli na základních školách, a opravdu na to vypadají. Pokud je pravda, co říkají, pak platí to druhé.

Weby informační pak na tuto otázku (Bylo tohle všechno zajištěno ještě před vyhlášením zákona?) neodpovídají vůbec. Hlavní je, že máme inkluzi. O tom, že by v praxi mohla handicapovaným dětem ublížit (ne proto, že je to inkluze, ale proto, že se to dělá špatně) se zjevně vůbec neuvažuje.

Takovým odborníkům je pak těžké věřit. I kdyby bylo jejich cílem bojovat proti segregaci, zatímco Klaus ji touží zachovat.

Jan Samohýl:

Pane Urbane, já myslím, že učitelé jsou profesionálové a vyrovnají se s tím. Ostatně už dnes nepochybně musejí umět zvládat různé děti a v zemích, kde je inkluze normální, to zvládají.

Na mě stále vaše tvrzení, že inkluze může někomu ublížit, působí značně nepřesvědčivě. Vždyť inkluzi už máme vzhledem ke všem ostatním "kategoriím" dětí. Proč lidé, kteří argumentují proti inkluzi, například nepožadují, aby se hyperinteligentní děti exkludovaly?

Proto si myslím, že ve skutečnosti nejde o reálný argument, ale o to, že hodně rodičů prostě sobecky chce, aby jejich děti vyrůstaly v prostředí, které zahrnuje, co považují za normální, případně za nadprůměrné.

Je to stejný mechanismus jako když se středostavovský obyvatel čtvrti nechce smířit s přistěhováním chudších obyvatel, ze strachu o ztrátu statusu.

Já nejsem zastánce inkluze, mimochodem. Můj názor je, že bychom měli děti shlukovat nikoli podle věku, ale ad hoc podle úrovně schopností v dané disciplíně. A z toho by také vyplývalo, že nároky na každé dítě přestanou být objektivní, ale budou uzpůsobeny jejich aktuálním schopnostem a potenciálu (který by měl být vyhodnocen jen jako funkce schopností).

Jenže takový systém by asi většina lidí odmítla jako nespravedlivý. A jsem přesvědčený, že přesně právě z těch důvodů lidé s exkludovanými dětmi považují neinkluzivní systém za nespravedlivý. Takže vnímám odmítání inkluze jako dost pokrytecké.

(Konec citátů)

Co k tomu říci? Osobně podporuji inkluzi z důvodů sociálních (Od slova socializace). Pokud to bude znamenat celkově lepší vzdělávání v běžném smyslu, tím lépe. Ale v tomto směru moc nečekám. To je ale detail, který za protahování diskuse mimo původní rámec nestojí.

Horší je to s tvrzením, že „Vždyť inkluzi už máme vzhledem ke všem ostatním „kategoriím“ dětí“. Které „kategorie“ má pan Samohýl na mysli? Dítě s nízkou inteligencí (třeba díky Downovu syndromu), jinak psychicky normální, to je úplně jiná „kategorie“, než extrémně hyperaktivní dítě s inteligencí nadprůměrnou. A třeba autisté jsou zase úplně jinou „kategorií“. Máme čekat, že průměrný učitel v průměrné třídě dokáže řešit to, na co se, pokud to jde, i psychiatři specializují?

Co mě zaráží, je první odstavec z uvedené reakce pana Samohýla. Řeší všechny praktické problémy tím, že je dvěma větami hodí na jiné. A teď, když jsme tohle vyřešili, se můžeme soustředit na to skutečně důležité. Na sobecké a pokrytecké důvody, proč lidé inkluzi odmítají...

Chápu, že pan Samohýl nechce příliš spekulovat o tom, čemu moc nerozumí a soustředí se na to, čemu rozumí. Jenže pokud nevíme, jak to skutečně funguje v praxi, pak nemůžeme ani s jistotou tvrdit, že to, co vypadá jako naplňování našich ideálů, nevede, aspoň někde, k pravému opaku.

S obecným pochopením problému můžeme zpochybňovat zobecňující soudy jiných. Můžeme poukazovat na možnosti a aspekty, které praktik nemusí vidět. Ale kategoricky tvrdit, že je to tak a ne jinak, to bychom neměli. Skutečnost, že Václav Klaus mladší argumentuje ve prospěch špatné filozofie, ještě neznamená, že jeho argumenty samy o sobě musí být špatné. Zaručeně špatná je naopak logika „někde to funguje, tak to funguje/musí fungovat všude“.

A co je nejhorší: jak na tohle budou reagovat lidé, kteří mají s praktickým naplňováním inkluze skutečně nějaký problém? Třeba takto: páni intelektuálové si bojují za své ideály a my dole to odneseme. Oni si toho ani nevšimnou, protože z výšin jejich ušlechtilých teorií jsme my a naše problémy něčím zcela bezvýznamným. A když už si toho všimnout musí, tak na to mají „profesionály“.

To je ještě ta lepší reakce. V horším případě začnou lidé vnímat celý západní liberalismus jako něco, co je ohrožuje. A co je nutné automaticky odmítnout.

A lidé jako pan Kartous se budou strašně divit, jak to, že lidé jeho vcelku rozumné argumenty odmítají, aniž by o nich přemýšleli. A naopak naslouchají prorokům typu Václava Klause mladšího.

Pan Samohýl může jistě namítnout, že on sám „pánem intelektuálem“ není. A že zrovna kvůli jeho komentářům na BL lidé Klausovi nenaslouchají. To bude asi pravda. Nicméně bychom neměli napomáhat těm, kteří dláždí cesty pekelné v domnění, že je naopak zavalují.

0
Vytisknout
3684

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2018