Nevzdělanost ve jménu státu
12. 4. 2018 / Bohumil Kartous
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous Děti v současných českých š...6. 4. 2018 / Jan Čulík
Samozřejmě je to svým způsobem upozornění pro nás starší, že
všechny žabomyší války, které jsme zažili, se pro mladou generaci
propadly do jámy pamětnice.
Vím, že mladí lidé nesledují
televizi, tak mě nepřekvapilo, že z přibližně sedmdesáti studentů, které
jsem tento týden učil, o televizním seriálu Bohéma Terezy Brdečkové, o
tlaku vyvíjeném na české herce a umělce za nacismu a stalinismu, věděl
jen jeden student. Je to škoda, protože, jak o tom mluvíme s paní
Brdečkovou v tomto rozhovoru, seriál řeší důležité věci.
Je ale
fakt, že dvacetiletí studenti nemohou mít povědomí o něčem, co se z mého
hlediska dělo v České republice před pěti minutami, a otřáslo to celým
establishmentem. Pamatují někteří z vás na dramatickou rebelii v České
televizi v roce 2000, kdy byl generálním ředitelem jmenován Jiří Hodač a
osazenstvo se proti tomu o Vánocích vzbouřilo, takže česká veřejnost
přišla o své pohádky, protože televize nevysílala? Dvacetiletí o tom
nevědí zhola nic, no, je tomu už osmnáct let. Kdo by jim o tom také
řekl?
Nepřekvapuje mě, že dnešní studenti netuší, kdo byl Tomáš
Ježek, ministr privatizace začátkem devadesátých let, nebo Zdeněk
Mlynář, spolužák Michaila Gorbačova, tajemník prezidia ÚV KSČ, hlavní
ideologický motor Pražského jara 1968 a autor reformního programu KSČ
(který byl, mimochodem, vydán včera před padesáti lety, dne 5. dubna
1968). Překvapuje mě, že netuší, kdo byl a je Jan Kavan (teď se hrál v
ČT film o jeho mamince, ovšem mladí lidé se nedívají na televizi...).
Překvapuje
mě, že studenti, s nimiž jsem tento týden na českých univerzitách
hovořil, v životě neslyšeli o slavném animovaném filmu skupiny Beatles
Žlutá ponorka, nebo o českém muzikálu z šedesátých let Kdyby tisíc
klarinetů, nebo o podvratných filmech z téže doby, jako je třeba
Podskalského Bílá paní nebo Kachyňovo Ucho. Jeden student mi včera řekl,
"Vy se na mě asi budete zlobit, ale emigroval Hostovský v roce 1948
nebo v roce 1968?"
Uvědomuju si, že je asi neférové tohle
všechno tady psát, mimo jiné i proto, že to, na co se učitel ptá, je
arbitrární, lze říct, že on se na to ptá, protože to zná, a že by se ho
mohli ptát studenti na své věci, které by neznal ani on. K tomu mám
historku o opatu Břevnovského kláštera Anastázi Opaskovi, kterou vyprávěl
kdysi známý slavista, profesor Antonín Měšťan, působící na univerzitě
ve Freiburgu a pak v pražském Slovanském ústavu (tato jména by jistě
studenti také neznali).
Před rokem 1989 byl Anastáz Opasek v
emigraci a celebroval pravidelně mše pro českou emigrantskou komunitu v
jednom mnichovském kostele, Jednou se při kázání rozohnil, věnoval se
jakémusi literárnímu tématu a citoval přitom jakousi báseň. A dodal k
tomu, vzpomínal Antonín Měšťan:
"Tohle je neuvěřitelně známá,
slavná, klasická báseň. A máme tu čest, že je tu s námi v kostele dnes
věhlasný odborník na českou literaturu, pan profesor Antonín Měšťan z
věhlasné univerzity ve Freiburgu, Pane profesore, kdo to napsal a z čeho
to je?"
Měšťan: "Nevěděl jsem. Průser."
Já se těm
studentům neposmívám, ani tu neběduju, jen konstatuju, že všechno, co
lidi zažili a co je vzrušovalo a co utvářelo dnešek, je zapomenuto. Není
to neznámý jev. Věděli to mnozí. Takto, spíše ale z osobního hlediska, o
tom psal básník a překladatel Jan Vladislav:
Ve stáří se zdá, že souhrnem života je nicota.
"Člověk si myslí, že všechno, co v něm bylo, v něm zůstane, celý svět. A potom postupně a neúprosně vychází najevo, že byl spíš sítem, kterým všechno protéká bez návratu. Co zůstává, jsou drobky, smetí, zbytečnosti, a hlavně asi sražené kousky krve, hořkostí, skutečných i pomyslných křivd.
Kupodivu
se nejlíp drží smyšlené příběhy z knih, bezděčné i úmyslné lži,
představy o jiných, o sobě. Po letech se však rozplývá i to; zůstane:
pár dopisů, pár vzpomínek, pár idolů, pokud to nejsou strašidla. Říkáme
jim rodiče, učitelé, přátelé, lásky, a mají patrně ke skutečnosti právě
tak daleko, jako my sami k vlastnímu obrazu v zrcadle z dob před
čtyřiceti lety."
Diskuse