Johnson, Corbyn a řada dalších ve věci otrávení Skripala nahrávají Rusům

9. 4. 2018

Zeptejte se policisty a řekne vám, že většina vražd nevypadá jako ty v televizi. Nedochází k sérii dramatických zvratů vypočítaných tak, aby se vešly mezi reklamy - místo toho jde o boj na nože, který byl zamýšlen přesně tak, jak dopadl, nebo o smutný závěr dlouhého příběhu domácího násilí, napsal James Ball.

  Mezinárodní vztahy obecně fungují velmi podobně: Navzdory dekádám paranoidních konspiračních teorií je předvídatelná odpověď většinou tou správnou odpovědí. A pokud jde o otrávení Sergeje a Julie Skripalových, hlavní podezřelý není nikdo, pokud není předvídatelný.

  Dkonce už bezprostředně po útoku ukazovaly prsty na Rusko, které mělo všechny tři aspekty vyžadované televizním detektivem: Prostředky, metody i motiv.

  Pokud jde o prostředky, Londýn je místo s největší koncentrací agentů FSB na světě.

  Pokud jde o metody, nejen že Rusko vynalezlo a vyvinulo novičok, ale také v minulosti otrávilo bývalé ruské agenty na britské půdě - když zabilo bývalého špiona Alexandra Litviněnka radioaktivním poloniem.

  Pokud jde o motiv, nejen že ruská vláda schválila zákony umožňující zabíjení dezertérů v zahraničí, ale ruští představitelé a média před tím opakovaně varovali. Vloni zjistili BuzzFeed News, že došlo ke 14 podezřelým úmrtím na britské půdě, u nichž americké zpravodajské agentury uvažují o možném spojení s ruským státem.

  Je pravda, že dokonce i bez bližšího seznámení s důvěrnými informacemi britských zpravodajských služeb by nebylo nerozumné podezírat Rusko. Je tedy také pravda, že prostřednictvím signálního zpravodajství, lidských zdrojů a probíhajícího vyšetřování v Salisbury britské vláda a její spojenci nepochybně objevili mnohem více informací o útoku.

  To na základě těchto informací projevily cizí vlády podporu Británii a vyhostily podezřelé ruské špiony. To zahrnuje i státy, které vždycky Británii automaticky nepodporují - jako je Francie a Německo, které se v roce 2003 ve věci invaze do Iráku postavily na stranu Ruska. Tentokrát se objevilo něco, co je všechny přesvědčilo.

  Ale veřejná debata se točí kolem něčeho jiného: Otevřete sociální média a uvidíte lidi zpochybňující, zda je Rusko za útok zodpovědné. Mnozí jdou dokonce dále a naznačují, že útok mohl být operací pod falešnou vlajkou, krytí pro náhodný únik chemikálií z laboratoře Porton Down, jiná země se snažila útok na Rusko svalit, nebo dokonce šlo o pokus vytlačit z titulků zprávy o společnosti Cambridge Analytica a brexitu.

  Tyto konspirační teorie by se měly z největší části setkat s pohrdáním, které zasluhují: Každému kdo věří, že Theresa Mayová, která zřejmě nedokáže uspořádat předčasné volby, aniž by ztratila většinu, nebo přednést projev na konferenci, aniž by degenerovala v klauniádu, mohla řídit zákeřné spiknutí, není pomoci.

  Daleko nebezpečnější jsou ti, kdo tvrdí, že existují "legitimní otázky" - zčásti proto, že vždy existují mezery v každém narativu a nikdo by nechtěl tvrdit, že je špatné se ptát.

  Problém zde vyrůstá ze způsobu, jakým se Rusko naučilo mistrně využívat náš instinkt ohledně férovosti a zdravé skepse k vyvolávání pochybností ohledně libovolné události.

  Naši politici to ještě usnadňují. Navzdory hněvu stíhajícímu zleva Borise Johnsona v týdnu bezprostředně po útoku Jeremy Corbyn sdělil BBC, že by Rusku měl být předán vzorek nervově paralytické látky, aby mohlo rozhodnout, jestli mu patří.

  Tento tah nahrál Rusku skoro stejně jako idiotské a bezstarostné poznámky Borise Johnsona, že laboratoř Porton Down označila s jistotou původ otravné látky. To není role této laboratoře. Má jednoduše identifikovat použitou látku, aby pomohla zpravodajskému hodnocení.

  Kombinace těchto vyjádření znamená, že Rusko tento týden získalo velké propagandistické vítězství.

  Jenže problém je větší než Johnson a Corbyn, větší než pár konspirátorů na okraji společnosti. Ruská taktika se řídí zásadou: "Popírej, překrucuj, odváděj pozornost, zastrašuj" a je součástí strategie informační války uznané NATO. Je prostě neuvěřitelné, že se v roce 2018 vláda a média neumějí vyrovnat se známou taktikou a vytvářejí mezery, které Rusko využívá. Prohráváme tam, kde měly být britské výhody: Ve špionáži a mediální práci.

  Rusko bylo přichyceno se zakrváceným nožem nad ležícím tělem. Povedlo se mu nicméně udělat z toho šestidílné drama. Musíme se naučit, jak hru udržet v prostší podobě.

 

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2037

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2018