Logika Asadovy brutality

9. 4. 2018

čas čtení 3 minuty
Syrský prezident Bašár Asad možná hluboce opovrhuje nedotknutelností lidského života, ale není to ubohý stratég, upozorňuje Thanassis Cambanis. Od roku 2011 vede nekompromisní válku proti vlastnímu obyvatelstvu. Mnoha ze svých nejohavnějších zločinů se dopustil ze strategických důvodů - někdy proto, aby eliminoval civilisty, kteří by raději zemřeli, než aby žili pod jeho vládou, jindy aby neutralizoval mezinárodní řád, který příležitostně hrozí omezením jeho moci, a občas, jako v případě nasazení chemických zbraní, aby dosáhl obou cílů současně.


  Když Asad páchá zlo, činí tak vědomě a se zamýšleným účinkem. Jeho zločiny nejsou náhodné.

  Údajný chemický útok v Dúmě spáchaný v sobotu naznačuje, že Asad a jeho spojenci dosáhli mnoha ze svých primárních válečných cílů a nyní usilují o zabezpečení hegemonie v Levantě. Ale Asadovy plány dosud komplikují dva podstatné faktory. Jedním je syrské obyvatelstvo, které dodnes zahrnuje povstalce, již budou bojovat na život a na smrt, a civilisty, kteří nenásilně, ale zásadně odmítají jeho násilnickou totalitární vládu. Druhým je prezident Donald Trump, který vyjádřil odhodlání stáhnout se zcela ze Sýrie, ale současně prokázal znechucení nad Asadovým užitím chemických zbraní.

  Takřka na den přesně před rokem použil Asad chemické zbraně proti civilistům ve venkovské provincii Idlíb, čímž vyvolal mezinárodní hněv a symbolický, ale přesto významný raketový úder nařízený Trumpem proti letecké základně, z níž byl útok údajně proveden. Asadův režim byl zodpovědný za útok a jeho ruští spojenci o tom byli podrobně zpraveni, ale Damašek a Moskva lhaly.

  Zdá se, že tento víkend Asadův režim udeřil znovu. Bojovníci v Dúmě odmítli jednostrannou dohodu o zastavení palby a neustoupili navzdory léta trvajícímu obléhání zahrnujícímu vyhladovění a nerozlišující bombardování. Podle obvyklého vzorce se režim pokouší mást veřejné mínění obviněními, že povstalci mohli provést falešný chemický útok, aby vyvolali mezinárodní sympatie. Syrský režim a Rusové opět obvinili povstalce s vědomím, že potrvá měsíce, než se objeví tvrdé důkazy, přičemž tou dobou bude pozornost už připoutána k jiným tématům. Vzorec je nyní předvídatelný. Se vší pravděpodobností se brzy objeví solidní nezávislé důkazy spojující útok se syrským režimem.

  Asad již zničil globální tabu proti použití chemických zbraní a přitom upozornil na nedůslednost mezinárodního společenství. Sýrie usvědčila liberální mezinárodní řád z toho, že jde o chtěnou iluzi. Západní bromid "nikdy více" neznamenal nic, když rozhodný diktátor s mocnými mezinárodními spojenci spáchal zločiny proti lidskosti.

  Proč nyní? Poslední útok v Dúmě dává výborný smysl. Asad a jeho spojenci si především chtějí podrobit zbývající syrské povstalce, s pohledem upřeným na několik milionů lidí v povstalecké provincii Idlíb. Podle této vojenské logiky zvlášť odporná smrt v Ghútě může odradit povstalce v Idlíbu od boje až do hořkého konce. Stejně důležité je nicméně omezit Trumpa podobně, jako se to povedlo s Obamou.

  Když Obama v srpnu 2013 změnil názor na "červenou čáru" a rozhodl se nereagovat na Asadovo použití chemických zbraní, Syřané měli Ameriku v hrsti. Bílý dům podepsal plán chemického odzbrojení, který se ukázal jako fraška. V okamžiku, kdy se dohoda rozložila a Asad opět používal chemické zbraně proti syrským občanům, veřejnost se už o věc nestarala a Obama byl zaměstnán svým zahraničněpolitickým odkazem.

 

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9151

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2018