Jeremy Corbyn dnes zastává mnohem proruštější stanoviska než Viktor Orbán

11. 4. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
30752
Autoritářská vláda maďarského premiéra Viktora Orbána, který vymyslel svou "iliberální demokracii" inspirován úvahami Putinova vrchního ideologa Vladislava Surkova o "řízené demokracii", patří k těm, kdo na základě zpravodajských informací sdílených britskou vládou vyhostily ruské "diplomaty" ZDE. V Orbánově Maďarsku je to fašistická strana Jobbik, kdo volá po zřízení oficiálních kontaktů s vládou ruského klienta, masového vraha Bašára Asada ZDE. Předseda britské Labour Party Jeremy Corbyn ovšem nepovažuje vyhoštění ruských "diplomatů" kvůli kauze Salisbury za oprávněné - a osobní kontakty s Asadem navazovat rozhodně nemusí, neboť je vybudoval právě během syrské občanské války, za niž Západ Asada odsuzuje ZDE.


  Není rozhodně věcí nějakého "pocitu" skutečnost, že Jeremy Corbyn v současnosti podporuje ruskou zahraničněpolitickou linii mnohem důrazněji a otevřeněji než Viktor Orbán. V této věci hovoří fakta zcela jasně - pakliže ovšem ještě jde o fakta.

  Nezávidím Janu Čulíkovi perspektivu života v zemi, kterou nejprve část pravicových elit pochybným politickým experimentem vyvedla z klíčového mezinárodního ekonomického integračního uskupení a připravila ji o vyhlídky na další rozvoj - a poté jí reálně hrozí, že se příštím premiérem stane člověk, proti němuž dnes i Viktor Orbán považovaný za klíčového Putinova spojence v EU vypadá jako bašta prozápadní zahraničněpolitické orientace.

  Rozumím tomu, že "pocity" Jana Čulíka z tohoto vývoje jsou zřejmě neradostné a že může existovat sklon hledat naději dokonce i tam, kde rozhodně naprosto žádná nehrozí. S ohledem na české reálie, kde ještě i v roce 2018 řada lidí doufá v Miloše Zemana, se nelze divit ani skutečnosti, že o pár kilometrů dále na západ zase jiní doufají třeba v Jeremyho Corbyna.

  Čemu ovšem nerozumím a myslím že ani rozumět nechci je snaha za každou cenu nevidět - mírně řečeno - velice vážné nedostatky špičkových politiků právě v okamžicích, kdy stojí na pokraji možného fenomenálního osobního úspěchu, za nějž celá jimi vedená společnost nakonec zaplatí neuvěřitelně vysokou cenu.

1
Vytisknout
8565

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2018