Gambie – migrace a Kola pro Afriku

12. 4. 2018 / Kateřina Duchoňová

Gambie je nejmenší pevninskou zemí afrického kontinentu, která je rozprostřena kolem řeky Gambie. Je obklopena frankofonním Senegalem, na západě má přístup k Atlantiku. Oficiálním jazykem je angličtina, protože je bývalou britskou kolonií. Je nechvalně známá i svou otrokářskou minulostí, se kterou je spojen i osud Kunta Kinteho ze slavného románu Kořeny. Univerzální volební právo zde bylo zavedeno až v roce 1960 a nezávislost Gambie získala 18. února 1965. Od té doby má teprve třetího prezidenta v řadě.


Od počátku Gambie čelila autokracii a korupci. Druhý prezident Jammeh byl zpočátku pro svá populistická hesla oblíben, ale postupně zakázal politické strany bývalého režimu a pozvolna získal kontrolu i nad nezávislým tiskem.

Počet funkčních období nebyl nově pro prezidenta nijak omezen, lidé začali volby bojkotovat, čímž se ale prezident stále držel u moci, v r. 2013 země vystoupila z Commonwealthu a začátkem roku 2017 byla za pomoci senegalské armády a podpory států Ecowas předána moc opozičnímu vítězi voleb Adamu Barowovi.

Ten se nyní snaží zaměřit na oblast vzdělání, včetně středoškolského a univerzitního, dostupnost zdravotnické péče, zlepšení přístupu k pitné vodě a elektřině a také by chtěl podpořit lepší postavení žen v gambijské společnosti.

Země má ale obrovské dluhy a spoléhá i na pomoc Evropské unie a Světové banky, shání investory. Vzdělání je zde stále velmi obtížně dostupné, není zdarma, je potřeba platit školné, na které často rodiny nacházející se v podmínkách extrémní chudoby nemají a do škol je to z některých míst velmi daleko.

Přitom právě vzdělaní lidé by mohli Africe přinést lepší budoucnost, podílet se na vytvoření dobré infrastruktury, pracovních míst, budování průmyslu a služeb.

V současné době se Afričané živí převážně drobným zemědělstvím, které sotva stačí na chudou obživu, a většinou nemají dostatek financí na to, aby dětem zajistili vzdělání. Děti se potom musí od raného věku podílet na práci v domácnosti a na poli.

Možnost získání kvalitního vzdělání je tedy obtížná, lidé těžko seženou i nějaké solidní zaměstnání, většinou se živí již výše uvedeným zemědělstvím s tím, že část vypěstovaných plodin prodají u prašných cest. Živí je též rybolov.

Vypěstované plodiny nemají šanci konkurovat zemědělským produktům z vyspělejších zemí, vyváží se převážně arašídy. Továrny na zpracování ryb mají často čínské vlastníky, kteří si zaměstnávají své vlastní lidi.

Kdo má v Gambii trochu větší štěstí, tak se stane automechanikem, krejčím, truhlářem nebo získá místo v turistické oblasti na pobřeží.

Turismus s sebou bohužel přináší i sexuální turistiku, které se někdy účastní i nezletilí, aby měli možnost výdělku.

Stát nefunguje, neexistují žádné možnosti sociální podpory, ani důchody, a tak jsou lidé odkázáni na pomoc širší rodiny. Stále zde fungují základní principy kmenového společenství a většinou nejstarší synové jsou zodpovědni za své rodiče, sourozence a jejich rodiny, ale i širší příbuzenstvo.

Právě z těchto důvodů se řada z nich rozhodne riskovat nebezpečnou cestu do Evropy, aby měli šanci získat dobře placené místo, posílat část platu rodině a našetřit si peníze do budoucnosti.

Někdy bývají představy o životě v Evropě zidealizované, ale přesto jsou i nadále velkým lákadlem.

Chtějí se někam posunout, něco dokázat a mít možnost se lépe realizovat. Často jsou si i vědomi toho, že asi 10% z nich cestu nepřežije, buďto se utopí na moři, stanou se obětí pašeráků nebo uvíznou v Libyii na trhu s otroky, případně ve vězení ve velmi krutých podmínkách. Do této cesty investují veškeré vlastní nebo i rodinné úspory.

Pokud je o peníze oberou je pašeráci a do Evropy se nedostanou, tak rodina zůstane bez prostředků a někdy se i zadluží do konce života.

Je dobře, že se v Gambii začínají dělat kampaně proti migraci a je snaha mladé lidi motivovat k tomu, aby zůstali a snažili se zlepšit životní podmínky ve své zemi.

Vzhledem k tomu potřebují podporu zvenčí především ve vzdělávacích a zdravotnických projektech. Se vzdělanými lidmi se země snáz emancipuje a nebude tak zranitelná vůči manipulacím vlastních politiků a jiných zemí, které do Afriky expandují spíše s vidinou vlastního zisku než pomoci.

V Gambii působí i česká organizace Kola pro Afriku, která umožňuje místním dětem dopravit se do školy na kolech. V našich podmínkách se může zdát podobný projekt zvláštní, ale díky velkým vzdálenostem jsou gambijské děti nuceny do školy denně chodit několik kilometrů, což je značně vyčerpávající. I díky těmto podmínkám se tak vzdělání stává pro některé děti nedostupným nebo kvůli dlouhým přechodům ztrácí dostatečný čas na přípravu do školy.

Kola pro Afriku fungují na principech dárcovství, dobrovolnictví, spolupráce a vlastní iniciativy lidí. Kola se přepravují v kontejnerech lodí do gambijského Banjulu a odtud se dále distribuují do partnerských škol. Přeprava kontejnerem přitom tvoří finančně nejnákladnější část celé cesty kola.

Do Gambie bylo již odesláno 18 kontejnerů s koly, nářadím a náhradními díly a bylo darováno více než 20 000 kol. Průběh projektu má starosti místní koordinátor a do Gambie pravidelně jezdí i čeští zaměstnanci, aby zkontrolvali průběh aktivit, upevnili spolupráci se školami i s místním ministerstvem školství.

Během svého pobytu jsem měla možnost se na vlastní oči přesvědčit, že projekt funguje a děti jsou za možnost této dopravy do školy velmi vděčné. Během návštěvy v jedné ze škol poblíž města Janjanbureh (dříve Georgetown, který neblaze proslul obchodem s otroky, dodnes je zde možné vidět vězení, kde byli drženi) jsem dětem rozdala přivezené sešity a psací potřeby a ptala jsem se jich na vysněnou budoucí profesi.

S nadšením jsem slyšela odpovědi jako učitel, učitelka, novinářka, lékař. Kéž by tyto děti měly i nadále dobré podmínky a výdrž, aby svoje sny uskutečnily a nemusely se vydávat na další nebezpečné cesty.

O případných možnostech pomoci skrze organizaci Kola pro Afriku se dozvíte na stránkách www. kolaproafriku. cz.

Projekt nepomáhá jen v Africe, ale i v České republice, opravou kol totiž zaměstnává i dlouhodobě nezaměstnané, lidi se sníženou možností pracovního uplatnění a lidi ve výkonu trestu.





















0
Vytisknout
2716

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2018