Spása odborného školství

9. 4. 2018 / Jan Sláma


Hurá, už se přišlo na to, jak naplníme továrny a dílny kvalifikovanými pracovníky. Dokonce mistry! Už se na to skutečně těším.

Nedávno jsem vzpomněl jak před dvaceti lety jsme upozorňovali na budoucí dopady neblahé školské a hospodářské politiky. „Jako když hrách na zeď hází,“ tak se jmenoval můj nedávný článek, který připomínal právě jiný, který před těmi dvaceti lety vyšel v Hospodářských novinách, kde jsem varoval před tím co přijde. Lidem, kteří problematice rozuměli, nikdo nenaslouchal. Trh měl všechno vyřešit. Tak zákony trhu plnily gymnázia a vyprazdňovaly třídy základních škol.

 

Příčinou byla snadnost přijetí a konečně i dokončení studia na gymnáziu. Rodiče chtěli svým dětem dopřát dle jejich soudu pohodlnější život po absolvování dalšího studia, hlavně práv, ekonomie či jiných lukrativních oborů. Profese zedníka, sklenáře nebo třeba instalatéra není jistě tak pohodlná. K tomu je nabádala zkušenost vypozorovaná ve společenském životě.

Do odborných učilišť všech typů, ale i do odborných škol průmyslových a zemědělských nastupovalo ke studiu stále méně dětí. Některé školy v pudu sebezáchovy vytvářely nové obory studia, aby přilákaly mládež. Jen pro zachování školy, nikoli však oborů žádoucích.

Obecně lze říci, že došlo ke snížení kvality vzdělávání. Tak se měnily poměry po celou jednu generaci. Důsledky se musely objevit.

Jako spásonosný nápad, s těmi přicházejí ministerstva vždy, když už si nevědí rady, byly přivedeny na svět Školní vzdělávací programy. Školy se z nich moc neradovaly. V podstatě nepřinesly nic nového, jen se všemu dostala nová forma uceleného a jednotného kabátu. Po krátkém váhání si s nimi školy poradily. Plán byl sice takový, že na tvorbě těchto dokumentů se budou podílet všichni pedagogové, ale praxe věc zjednodušila tak, že je vytvářeli jednotlivci. Některé školy je opisovaly jedna od druhé. Nebylo to ale pravidlem. Některé školy skutečně vymyslely dokument vysoké úrovně.

Zásadní změnu ale tyto kosmetické úpravy nepřinesly. Satira v literatuře uvádí, jak s novým ministrem se zavádí do škol modrá barva pijáků místo červených, či naopak. Změna tu je, ale nic nepřináší.

Dlouhá léta byla manuální lidská práce odsouvána na okraj zájmu. Vytrácela se ze základních škol, ale i Základy odborných příprav z gymnázii. Ty měly ovšem jen teoretický charakter, ale umožnily žákům seznámit se alespoň s principy dějů, které je obklopují.

Na index se dostaly i formy brigádnických výpomocí v zemědělství, dříve obvyklé. Je pravda, že s výukou neměly nic společného, ale na druhé straně měly nepopiratelný dopad výchovný a poznávací. Víme samozřejmě, že nebyly pořádány z těchto důvodů, ale měly napomoci zvládnout špičkové práce v zemědělství.

Před nějakou dobou se školské orgány začaly probouzet. Vytvořily program „Řemeslo žije.“ Jakousi formou exkurze se pokoušely ukázat jak vůbec některá řemesla vypadají. Už ale Komenský učil, že pouhým přihlížením se člověk dovednosti nenaučí.

Jak vypadá reálná skutečnost? Sdělovací prostředky upozorňují na to, že v krátké době řada profesí zanikne s rychlým nárůstem robotizace a automatizace. To pochopitelně vede rodiče k zamyšlení, zda to či ono řemeslo je vůbec perspektivní. I takový celkem žádaný obor jako Automechanik, nutí rodiče ke zvažování. Automobilismus se dostal do stadia, že je spíše překážkou než přínosem. Hovoří se o sdíleném využívání aut. Přinese to jejich výrazný úbytek a zánik potřeby auto vlastnit? A tedy i sníženou potřebu je opravovat?

Ve Školských vzdělávacích programech je sice věnován prostor pro praktické vyučování, ale počítá s tím, že školy nejsou pro ně vybaveny, a tak umožňuje nahradit je jakýmisi pseudo praktickými náhradami.

Současně je ale dnes proklamováno, že když mohly být školy masově vybavovány počítačovými učebnami, neměl by být problém vybavit školy dílnami. Jak rychle dokážeme ale zabezpečit kvalitní učitele pro tyto programy už bude méně snadné. Jak zabezpečit, aby splňovali pedagogické požadavky. Na základních školách mají většinu ženy na místě učitelek. Řemeslo ale stále spíš provádějí muži. I samotná odborná učiliště neoplývají přebytkem kvalifikovaných mistrů odborné výchovy. Často je problém kvalitního a kvalifikovaného odborníka získat a udržet. Mnozí totiž přešli do lukrativnější podnikatelské sféry nebo do důchodu. Kromě toho požadavky na splnění kvalifikace jsou dosti náročné.

Shrneme li situaci, pak zde máme snižující se kvalitu vzdělání dětí opouštějících základní školy. Mnohé se učit nechtěly vůbec, učení je nebavilo, nebyly motivované. S praktickými činnostmi, které je mohly zaujmout, se seznamovaly jen sporadicky nebo vůbec ne. Pokud se spíše náhodně než ze zájmu dostaly na učební obor, pak i když ho absolvují lze ztěží očekávat, že dodatečně zájem získají.

A tady přichází ten zázrak. Přinášejí ho „mistrovské zkoušky.“ Protagonisty jsou ti, kteří stáli na začátku tohoto marasmu. Je to nápad k smíchu, pokud ne k pláči.

Nápravu je nutno provádět jinak.

1. Zvýšit úroveň přijímacích zkoušek na gymnázia. Z toho vyplyne postupně i vyší úroveň studentů hlásících se na vysoké školy. Zvýší se i úroveň vysokého školství.

2. Vrátit praktické vyučování na základní školy. Zabezpečit dostatek kvalifikovaných učitelů.

3. Naplněním prvního bodu bude větší počet žáků hlásících se na odborné školy a učiliště.

4. Na odborných školách a učilištích věnovat maximální pozornost skladbě Odborného výcviku a Praktického vyučování. Zaměřit se zejména na nácvik dovedností.

5. Zkvalitnit řady Školní inspekce s cílem zlepšit dozor nad praktickým vyučováním. S likvidací Školní inspekce odborného výcviku se ztratila jednotná koncepce metodiky provádění odborného výcviku. Ten se na jednotlivých školách děje sice podle nejlepšího vědomí a svědomí, ale to neznámená, že vždy správně a efektivně.

Měla by se věnovat větší pozornost dětem mimořádně nadaným? Právě od nich by bylo možno očekávat pozvednutí celé společnosti. Školní vzdělávací programy pro tyto děti mají svůj odstavec, ale je skutečně naplňován? Máme vůbec dostatek pedagogů, kteří jsou schopni opravdu nimořádné děti vést a rozvíjet? Nejsem si tím zcela jist a to bez urážky. Proč vzniklo a vzniká množství soukromých škol? Neočekávají rodiče, že v nich jejich děti naleznou něco co jim běžná škola nenabídne?

Jak ale říkali trpaslíci ve Třech veteránech,“musíme to zkoušet znova a znova.“ Když se opět spolehneme na zákony trhu, nic se na planetě nezmění. Práci u nás najdou cizinci, které sem netrpěliví podnikatelé přitáhnou. O zlatých českých ručičkách si budeme moci číst jen v pohádkách.

0
Vytisknout
3090

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2018