PŘEČETLI JSME:

Padl zase jeden mýtus, že prý Vietnamci se v ČR nesetkávají s rasismem

10. 4. 2018

Jak se ti dařilo zapadnout do školního kolektivu?

Musím říct, že mě šikanovali. Začalo to už v mateřské školce, kde se se mnou děti moc nebavily. Byla jsem taková ta zakřiknutá vietnamská holčička, protože jsem prošla klasickou vietnamskou výchovou: „Jsi holka, tak budeš sedět a držet hubu a krok.“ Většinou jsem si sama hrála někde v rohu. Děti si na mě ukazovaly a říkaly, že jsem divná. Na prvním stupni u nás na sídlišti pak už přišly silné nadávky, takže jsem byla ťing ťang ťong, ťamanka ale i horší. A pak už to bylo hodně nepříjemné, protože mi kluci kradli věci z batohu nebo se mi posmívali, že mám šikmé oči a ničemu nerozumím. Pak to vygradovalo, když jsem si na jednoho kluka, který mi donekonečna velmi vulgárně nadával, stěžovala u třídní učitelky. A ona mi nevěřila. Ten kluk měl totiž vždycky dobré známky, seděl v první lavici a vůbec se na první pohled nezdálo, že by byl něčeho takového schopen. Takže mi řekla, že si to máme vyřešit mezi sebou a ona se nebude zabývat každou kravinou. A ten kluk si mě pak vzal jednou stranou za školu, házel po mně různé věci, vytahoval mi sešity z tašky a začal je přede mnou trhat. Já jsem se ozvala, že to tak nenechám a najednou se objevili další kluci, tahali mě za vlasy a házeli po mně bláto. Takže na mě pak všichni řvali a nazývali mě rasistickými jmény a s tím odešli. A to bylo hodně nepříjemné. Stává se mi ale i dnes v centru Prahy, že na mě lidé volají, ať táhnu, odkud jsem přišla. Já na to vždy s úsměvem odpovídám, že jsem z Prahy a nevím tedy, kam mám jít. Občas si na mě lidé ukazují, že jsem opice a podobně. Musím ale říct, že už je to lepší. Jak jsem se odstěhovala z Letňan a pohybuju se v centru, kde je i více cizinců, tak je to mnohem lepší.


Zdroj: "Když zákazníky požádám, aby rodičům netykali, jsou uraženi"

0
Vytisknout
3296

Diskuse

Obsah vydání | 13. 4. 2018