Bodláky Václava Duška

Roztomilí fakani Matky Země

5. 4. 2018 / Václav Dušek

Mrchožrouti poletují nad krajinou, usilovně přemýšlí, kam se ještě zakousnout a my naivně doufáme, že demokracie ošetří přírodní zdroje mnohem lépe a důkladněji, než tomu bývalo za socialismu s lidskou tváří. Napakovat si hluboké kapsy, rafinovaně vydolovat nesmírné bohatství země, zašantročit urychleně právní předpisy, zanechat po sobě zjizvenou planetu; vylekané generace po nás nimrách se nám všem srdečně poděkují. Zbaběle jsme mlčeli a přihlíželi pirátským praktikám zlodějských drbanů, vykradačů pokladů, ano, my brblali v ústraní a mlčky sledovali vládnoucí panáky neschopné jakéhokoli dobromyslného činu; modrá již není dobrá a nebude ani v budoucnu, stačí přehlídnout zástup kejhalů, ano, zelená může být lepší! Povedení bandité rozhazují sítě, zisk je pravým otčenášem. Drancování přírody pokračuje bez valného omezení; mlsní a nenažraní ostrované vybíjejí velryby beze špetky studu, a afričtí odporní pytláci bez větších obav zásobují hloupá asijská tržiště zaručenými prostředky k sexuální dokonalosti vyhaslých přestárlých troubů; sexuální revoluce napadla svět, kdo nemyslí lechtivým chtíčem o hodně přichází. Vymysli si, příteli, že jistý kořínek léčí rakovinu, a po kořínku se slehne zaručeně zem. 

Chováme se přehloupě velkopansky, nešetříme vodou, polnosti sytíme chemickými preparáty, těžíme bezostyšně vše, co se vytěžit může i nemá, kácíme za pomoci technických vymožeností lesy, vodní plochy moříme bez rozmyslu, co nepřináší zisk je odsouzeno k záhubě; chemický průmysl prý živil socialistického člověka na úkor zdravotní bezpečnosti, nyní živí oživlé kapitalisty, kteří sprostě a utajeně zamořují krajinu; smogové výtrusy se vyskytují neustále v nepovoleném množství, ovšem doporučení dokážeme umně obcházet; obdarováváme sousedy spady a odpady, pachy i jedy,  oni nám to pilně vracejí, nic nám nezůstávají dlužni. Měníme klima, tmu budeme brzy kupovat; budiž světlo, ale kdeže, světelný smog zakládá na nemoci dosud pomíjené, nebezpečně ohrožující lidstvo. Neexistuje dosud spolehlivý bejkovec k vymýcení nehodných mizerů. Tma za mnou, tma přede mnou – plány rozvoje nepočkají!

Pošlapané mezinárodní úmluvy o ochraně přírody jsou na denním pořádku – a k tomu se navíc vyskytují amatérští vědátoři, únavní politikáři, pilní tlučhobové, zamindrákovaní neználkové, zdrclí břídilové, kteří se nám pokouší vnuknout umrlčí pravdu, že nemusíme mít pražádné obavy z veselého budoucna. Strana zelených u nás jaksi odumřela, díky nešťastným politickým vrtochům; mít nevycválaného lídra vede ke konci i nejkrásnějších předsevzetí. Hlavně nelhat. Lež prorostla do našeho života dokonale. 

Odbočka: veleherec srdnatě a veřejně prohlásil, že politici lžou, on nikdy nelhal, čečetka, neohýbal hřbet, nekličkoval v minovém komediantském políčku, nechtěl se přicpat do vojenského seriálu a následně z něj vycouvat; pitvat zmrzačené duše se jeví zbytečnou snahou. 

Pokřiky ničeho nepřinesou – ale není nehodné, když zoufalec žurnalista přeje komusi smrt? Krasavec inteligentní od prvního pohledu, hubu má jak pytel na hady, milimetr a byl debilem. Demokratický bijec může být trochu i hňupem, v tlačenici všetečných informací se tihle pazdráti brzy vytratí. Třeba si vzpomene na smrtelném loži, jakým hovadem býval, jak se nadouval k prasknutí, posilován vyškolenými orgány, sám ukrytý v tajných trezorech. 

Pokusy znásilnit pravdu mnohokrát nevyšly, leč nabídky k novým pokusům lákají. Zakládáme velkochovy zvířat k následnému nechutnému obžerství; jatka a potoky krve usvědčují mnohé úzkostlivé bytosti z farizejství, i ochoty cpát si střeva uzeninovými jedy; milujeme psy nade vše, vysolíme veterinářům poslední kačky z prasátka, vezmeme si od banky úvěr, aby miláček přežil – a kdesi za humny psy žerou ve velkém, mlaskají, holt lahůdka, no, my se raději cpeme jatečními mláďátky. Až vysátá planeta bude umírat, poslední z nás katů zhasne při odletu na Mars.

Start povolen – poletíme rabovat!