Sen Martina Luthera Kinga 50 let po jeho smrti

5. 4. 2018 / Boris Cvek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Před padesáti lety, 4. dubna 1968, byl v Memphis v Tennessee zastřelen Martin Luther King, asi nejvýznamnější postava afroamerického hnutí za občanská práva. Ve svém projevu I have a dream (Mám sen), který přednesl ze schodů Lincolnova památníku v srpnu 1963, mimo jiné řekl i tato slova: „Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle toho, jaký mají charakter.“ 

Dnes se zdá, že v České republice se rozmáhá pravý opak.

Rozmáhá se tu myšlení, na němž bylo postaveno otrokářství a segregace, tedy paušalizace lidí podle barvy jejich kůže. Myšlení, na němž je založena náboženská nenávist, tedy paušalizace lidí podle jejich vyznání. Myšlení, na němž byla založena nenávist mezi národy, tedy paušalizace lidí podle etnika nebo národnosti. Myšlení, na němž je založen nacismus, tedy paušalizace lidí podle jejich domnělé rasy.

Je tak těžké v České republice v roce 2018 pochopit, že člověk nemůže být posuzován podle barvy své kůže, svého náboženství, místa původu, svého etnika – a že každý člověk naopak má být posuzován podle toho, jaký je on sám, jak on sám se chová? Stojí na tom celý náš soudní systém, naše pojetí práva: každý je zodpovědný za to, co sám udělá. Je to základní etický princip každého slušného mezilidského kontaktu. Klíčem k hodnocení člověka je jeho charakter.

Kdo nadřazuje vnější znaky, jako je barva kůže, etnikum, náboženské vyznání, původ nad charakter daného člověka, je sám zjevně bez charakteru, zastává barbarský, devastující přístup k lidské společnosti. K čemu mi bude člověk stejné barvy kůže, jakou mám já, stejného jazyka, původu, vyznání, když mne podvede, když mi ublíží? A co mohu mít proti člověku, který je úplně jiný než já, když mi pomůže a chová se ke mně slušně.

Co říci lidem, kteří poukazují např. na to, jak jsou někteří muslimové plní náboženské nenávisti, a říkají: to je ten hrozný islám! Vždyť sami šíří stejnou náboženskou nenávist, kterou kritizují, šíří nenávist k muslimům, protože dělají rovnítko mezi islámem a nenávistí. Kdyby přistoupili na to, že každého muslima je třeba posuzovat podle toho, jaký je on sám, individuálně, že je třeba posuzovat jeho skutky a názory, nikoli paušalizovat ho pod „strašný islám“, zhroutí se jim jejich svět, upředený z nenávisti.

A přesto: toto poučení z náboženské nenávisti si Evropa prožila ještě mnohem dříve, než byla občanská válka v USA. Kde se tento jednoduchý princip, princip hodnocení člověka podle jeho charakteru, vytratil, a jak je možné, že jeho popírání je považováno za boj proti nenávisti, když je to nenávist v té nejtemnější, nejkrystaličtější formě?

0
Vytisknout
2405

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2018