O "správnou" politickou tendenci v literárních časopisech

4. 4. 2018 / Karel Dolejší

Komise ministerstva kultury tvořená Janem Bělíčkem, Ondřejem Buddeusem, Erikem Gilkem, Janou Chalupovou, Michalem Jarešem, Olgou Jeřábkovou, Janem Lukavským, Lukášem Neumannem, Davidem Zábranským a Alenou Zemančíkovou na základě podkladů Bohumila Fišera v úterý rozhodla, že literární revue Babylon není hodna finanční podpory ze strany rezortu. Zdůvodnění dominuje mimořádně zajímavé tvrzení, že zmíněný literární časopis má údajně "jednostranný ideový náhled" ZDE.

  Inovativní přístup, který argumentuje potřebou ideové vyváženosti ve sféře literárních časopisů, by určitě neměl uniknout pozornosti světové veřejnosti. Ta ovšem zná požadavek na vyváženost přinejmenším z veřejnoprávních médií, která mají povinnost poskytnout prostor zpravidla nejméně dvěma protichůdným názorům na vybrané téma a nabídnout tak konzumentu žádoucí politickou a názorovou pluralitu. Co si ovšem s podobným přístupem počít v oblasti literatury a literární publicistiky?

  Inu představte si, že jednoho dne by řekněme André Breton byl označen za příliš jednostranně surrealistického - a žádalo by se po něm, aby do každého manifestu kvůli vyváženosti přimíchal vždy aspoň kousek katolické moderny. Řekněme, že by někdo interpretoval Franze Kafku coby autora příliš existencialistického (samozřejmě zjednodušuji) a konfrontoval ho s nárokem, aby si osvojil přinejmenším jistou dávku dadaismu.

  Dejme tomu, že by někdo shledal kyselo příliš kyselým a vznesl požadavek, aby vždycky chutnalo přinejmenším tak trochu jako buchtičky se šódó.

  Jinak řečeno, co platí v oblasti veřejnoprávních médií by se důsledně přeneslo do sféry literární a kulinární. Kdo by pak nesvedl prokázat, že jeho kohout na víně nese jisté stopy slepice na paprice, šel by z kola ven.

  Fádní díla Josefa Pekaře bychom pančovali pasážemi z Jiráska, zatímco do monotónního Haška by na každé 48. straně metodou koláží implantovali úryvky z Písně o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka.

  Jak by se vám výsledek líbil není příliš podstatné. Rozhodující je, že by díla takto umně upravená bezesporu zasluhovala dotaci ministerstva kultury, tělovýchovy a sportu.

  Za pozornost ovšem stojí ještě další detail. Zatímco revue Babylon publikuje zejména příspěvky pravicově antikomunistických autorů, často sympatizujících s monarchismem, takový A2larm, do nějž přispívá člen ministerské komise Bělíček, se profiluje radikálně levičácky. Nejste-li sami začleněni ani v jedné ze zmíněných menšinových in-groups, těžko kdy zaregistrujete sebemenší rozdíl v míře "jednostranného ideového náhledu" obou časopisů - a vnitřní pluralita názorů, které sami nesdílíte, vás také nepřesvědčí.

  Troufám si nicméně předpokládat, že hlasatel obnoveného socrealismu Jan Bělíček by se do krve hádal, že jeho A2larm si podporu ze státního rozpočtu nepochybně zaslouží, poněvadž jeho jednostrannost je ideově i třídně správně zaměřena, kdežto reakcionářům z Babylonu je třeba, ehm, nakašlat.

  To dá ovšem rozum a dialektickou logiku, že by bylo nesmírně nudné držet se jednostranného ideového náhledu, podle nějž je na jednostranném ideovém náhledu obecně snad cosi špatného. Aby byl takový názor náležitě vyvážený a zasloužil si státní podporu, třeba přimísit přinejmenším špetku stranění svému vlastnímu jednostrannému ideovému náhledu.

  Povedzte Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom absurdné?

  Rozchod!

1
Vytisknout
3475

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2018