"Největší Češi" současnosti jsou prachsprostí hokynáři s lidským neštěstím

Češi milují své katy a ochotně kladou hlavu na špalek

5. 4. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

"Prototyp úspěšného českého politika současnosti: nevzdělaný buran, který vyrostl na pochybném byznysu s lidským neštěstím, daňový rezident jiné země, mediální parazit obchodující hloupost.," napsal jsem jako poznámku k rozhovoru Hospodářských novin s Ivo Valentou, člověkem, který svůj business postavil na výherních automatech, byl pravomocně odsouzen za korupci v rámci jeho aktivit v mafiánském prostředí českého fotbalu a nyní je senátorem pro Uherské Hradiště. A jedním ze spoluvlastníků Parlamentních listů, pravděpodobně největší české mediální skládky fake news, placené propagandy, demagogie a útočiště pro populistickou scénu, od Haška, přes Okamuru po Zemana. "Ivoš chodí po Hradišti během slavností vína a rozdává tisícovku každé gumě v kroji. Dává prachy folklorním kroužkům, fotbalistům a hraje si na ogara ze Slovácka. Imho má z Babiše stejný mindrák, jaký má Babiš z Kellnera," píše v reakci na příspěvek mladý novinář Jakub Mikel k tomu, jak typický politický šupák, jenž sám sebe vnímá jako "správného chlapa", získává popularitu v regionu, kde by chtěl působit také na lokální politické úrovni. Což se mu daří. Dostalo se mi také srozumitelného vysvětlení, proč tomu tak je...
"Neplivat, je proti Babišovi o několik pater lepší. Žádné StB, žádné KSČ, ani haléř dotací, žádné dluhy. Znal jsem jeho tátu. Pokud bych tedy srovnával rodinné tradice podle otců, tak vede Valenta o kolo. Není co řešit," píše na obhajobu Iva Valenty jeden z diskutujících a dále dodává, že podnikání tohoto pána je zcela legální a že jeho otec "byl slušný člověk", kterého osobně znal. 

Hlavní linie argumentace, která obhajuje Ivo Valentu, je vedena způsobem "Babiš je přece mnohem horší". Obhájce podnikatele v hazardu, který se stal už v roce 1998 občanem Monackého knížectví a je tedy daňovým rezidentem daňového ráje, zatímco po něm v ČR zůstávají nežádoucí externality v podobě gamblerství, dluhů, exekucí, rozpadu rodin a všech dalších ekonomických a sociálních dopadů, soudně trestaného korupčníka a člověka, který se snaží zneužít zmatenosti velká části populace tím, že jim předloží "alternativní informace", oceňuje na tomto parazitně a sociopaticky se chovajícím jedinci minulost a fakt, že nepobírá dotaze z EU.

Samotný Valenta svou politickou existenci staví na vymezování se vůči Babišovi a předstírá odlišnost, ve zjevné snaze oslovit ty, kdo hledají ve stavu krize tradičních politických stran alternativu vůči Babišovu projektu Ano. Ve skutečnosti není žádný zásadní rozdíl mezi Babišem a Valentou. Jeden i druhý jsou volbou vysoce iracionální, založenou na jakési naivní představě, že si dost vydělali, a tudíž nemají potřebu plenit veřejné zdroje, že na základě vlastního sebeuspokojení dosáhli stavu, v němž se ohlížejí, jak prospět svého okolí, a že je k tomu kvalifikují jejich schopnosti "osvědčených podnikatelů a manažerů". 

Přitom ani Babiš, ani Valenta nejsou příklady, které by cokoliv z toho naplňovaly. Oba se ocitli v okamžiku společenské a ekonomické transformace s velkou výhodou oproti ostatním. Andrej Babiš měl pravda mnohem cennější informace a knowhow k privatizačním záměrům a rozvoji vlastního businessu. Přivlastnil si jednoduše něco, co mu nepatřilo, ve schématu, kterého využila řada jiných s potřebnými konexemi.

Ivo Valenta zase projevil svou ochotu vydělávat peníze jakýmkoliv způsobem, sice legálním, ale eticky vysoce kompromitujícím, s extremně záporným sociálním dopadem. Dobrodinec, který okázale rozhazuje peníze po Uherském Hradišti za to, že jde někdo v kroji a hraje si na podporovatele lokálních tradic, přenesl své daňové povinnosti do země, která postavila svůj státní podnikatelský záměr právě na atrahování podobných zbohatlických šupáků, kteří svým skutečným jednáním, nikoliv předstíráním, ukazují, jak jim absolutně nezáleží na dopadu jejich podnikání a že vracet společnosti, kterou bezuzdně vytěžují, nic nechtějí. Chucpe je slabé slovo.

V obou případech jde o lidi, jejichž ekonomický úspěch je především důsledkem shody historických okolností a jejich ochoty respektovat především potřebu hromadit prostředky a vliv. Dle Freuda jde o tzv. anální charaktery, což v tomto případě není nadávka, ale diagnóza, která nemusí být nutně ukazatelem sociopatie. Nelze samozřejmě vyloučit, že někteří lidé skutečně v určitém okamžiku nahromadění dostatečného majetku chtějí veřejně pomáhat. Warren Buffett nebo Bill Gates se vzdali velké části svého majetku na dobročinné účely, místo aby se snažili svůj vliv přenést do politické oblasti. Babiš i Valenta jsou ve skutečnosti lidé téhož druhu: chorobně hrabiví a mocichtiví.

Je vcelku banální tyto charaktery dekonstruovat, informace k tomu jsou dostupné zcela běžně a není k tomu třeba zvláštních schopností. O to překvapivější je, jak to mají Babiš, Valenta a politici či vlivní lidé v pozadí, které tyto produkt fúze mezi normalizačním myšlením a uzurpátorským dřevním kapitalismem 90. let 20. století v ČR reprezentuje, nesmírně jednoduché. Navzdory prokazatelnému antisociálnímu chování jim stačí rozdat pár korun nebo koblih a řada lidí, kteří jsou buď naprosto naivní, nebo trpí na poddanský charakter, je ochotna uvěřit lacinému marketingovému podvodu a s radostí položit hlavu na špalek svým vlastním katům. 

Je možné, že tak činí zejména proto, v jakém stavu je politická scéna v ČR a jak zoufalí jsou. O to nutnější se zdá, aby vznikla protiváha parazitům, kteří svým jednáním prokazují, že veřejný prostor je pro ně pouze kořistí, nikoliv prostorem společným. Pak se teprve může ukázat, zda je společnost skutečně pouze zoufalá, nebo vážně sociálně a kulturně nemocná.
0
Vytisknout
8579

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2018