Co bude Trumpovo druhé funkční období znamenat pro Blízký východ?
25. 11. 2024
Prezidentské volby v USA patří pro Blízký východ k těm nejdůležitějším, hned po volbách v samotném regionu. Ačkoli americké volby měly pro Blízký východ vždy význam, zvýšené napětí, včetně současné izraelské války - pod záminkou boje proti Hamásu nebo íránským „zmocněncům“ - v Gaze, na Západním břehu Jordánu, v Libanonu, učinilo tyto volby ještě zásadnějšími. Blízkovýchodní veřejnost nebyla optimistická ani ohledně jednoho z výsledků, píše na webu Informedcomment Hamdullah Baycar.
V posledních desetiletích byli demokraté ochotnější omezit Izrael než republikáni. Bidenova vláda však neprojevila žádné odhodlání omezit izraelskou agresi, která je všeobecně považována za genocidní. Obvinění z genocidy Izraele dokonce vznesla Jihoafrická republika u Mezinárodního soudního dvora.
V regionu proto ambivalence a váhání s otevřenou podporou demokratů nebyly podporou Trumpa, ale spíše známkou rozčarování z toho, že současná administrativa uděluje Izraeli beztrestnost. Například americký prezident Biden se při své návštěvě Izraele objal s izraelským premiérem Netanjahuem, aby mu vyjádřil svou plnou podporu, což Netanjahu a jeho kabinet spolu s následující bezvýhradnou podporou od Bidena pochopili jako zelenou pro páchání genocidy. Netanjahuovi ministři a úředníci tak začali otevřeně odhalovat svůj genocidní plán. Jeden z titulků například zněl: „Izraelský velitel slíbil srovnat se zemí ‚celé‘ pásmo Gazy.“. Zvláštní výbor OSN shledal, že izraelské akce od 7. října v Gaze „odpovídají znakům genocidy“.
Co čeká Blízký východ v Trumpově druhém funkčním období?
První zkouškou pro Trumpovo druhé funkční období na Blízkém východě bude jeho reakce na izraelskou agresi. Během jeho kampaně zaznělo, že nechce válku ani na Ukrajině, ani v Gaze. Zprávy naznačovaly, že Trump informoval Netanjahua, že v případě svého zvolení ukončí konflikt v Gaze, a to ještě před lednovým nástupem do funkce. Po svém vítězství Trump údajně zavolal palestinskému prezidentovi Mahmúdu Abbásovi a vyjádřil ochotu ukončit válku.
Navzdory jeho historicky proizraelskému postoji panuje na Blízkém východě chabý optimismus, který má kořeny v Trumpově nepředvídatelnosti. Tuto naději však postupně nahlodávají jména, která se objevují v jeho kabinetu. Dr. Mehmet Rakipoglu, odborný asistent na Mardin Artuklu University, se k tomu vyjádřil takto: „Trump je v jím oznámeném kabinetu nejvíce propalestinským členem“. To odráží chmurné vyhlídky, neboť jeho jmenování do kabinetu se vyznačuje silnou orientací „Izrael především“.
Jakýkoli optimismus mezi americkými muslimy a na Blízkém východě začal pohasínat s nominanty, které Trump do svého kabinetu oznámil. Jeho jmenování byla mezi mnohými označována jako „Izrael na prvním místě“. Klíčová jmenování, jako je ministr zahraničí, ministr obrany a velvyslanci v Izraeli a OSN, jsou příkladem tohoto proizraelského příklonu. Marco Rubio, nominovaný na post ministra zahraničí, kritizoval Trumpovo první funkční období za nedostatečnou podporu Izraele, a to navzdory významným krokům, jako je přemístění velvyslanectví USA do Jeruzaléma, uznání Golanských výšin jako izraelského území a zprostředkování normalizačních dohod mezi Izraelem a arabskými státy. Rubio rovněž kritizoval Bidenovu politiku jako nedostatečnou, přestože Biden Netanjahuovu genocidu do puntíku podporoval. Tato Bidenova politika byla pro mnoho muslimů a progresivistů důvodem, proč nepodpořit Kamalu Harrisovou.
Trumpova nominace Peta Hegsetha, moderátora Fox News, na post ministra obrany rovněž signalizuje jestřábí postoj vůči Íránu, který Hegseth označil za „zlý režim“ . Vždy dával najevo svou podporu Izraeli a ve svých pořadech prezentoval proizraelské příspěvky, v nichž žádal o podporu Izraele. Konflikt považuje za biblický a má na něj fundamentalistický pohled.
Trump jmenoval Mika Huckabeeho velvyslancem USA v Izraeli. Stejně tak Mike Huckabee odmítá existenci Palestiny a Západní břeh Jordánu označuje ideologickými názvy „Judea a Samaří“. Stejně tak Trump nominoval na post velvyslankyně USA při OSN Elise Stefanikovou, členku Kongresu, která je známá tím, že prosazuje zrušení UNRWA.
Navzdory těmto jmenováním může Trump zvládat blízkovýchodní krize efektivněji než Biden. Ačkoli nezaujme propalestinský přístup - což se vzhledem k historii amerických prezidentů nedá očekávat -, mohl by Trump situaci zvládnout způsobem, který by zvýhodňoval Izrael, aniž by podporoval úplné zničení Palestinců v Gaze. Jeho nepředvídatelný styl vedení by také mohl otevřít dveře k jednání s blízkovýchodními mocnostmi.
Blízkovýchodní diplomacie za Trumpa
Trumpova politika „Amerika na prvním místě“ klade na blízkovýchodní lídry značnou odpovědnost. Trumpovo upřednostňování osobní diplomacie by mohlo těmto vůdcům poskytnout příležitost ovlivnit jeho přístup. Zdůrazněním, že bezpodmínečná podpora Izraele ze strany USA by mohla poškodit bilaterální vztahy, by regionální mocnosti mohly Trumpa přimět k přijetí vyváženějšího postoje. Naopak mlčení blízkovýchodních lídrů by mohlo vyústit v prezidentství ještě méně příznivé vůči Palestincům než za Bidena.
V sázce je pro blízkovýchodní vládce mnoho. Pokračující násilí a devastace v regionu by mohly vyvolat rozsáhlé domácí nepokoje, které by ohrozily nejen regionální vůdce, ale také zájmy USA v oblasti. V případě eskalace všeobecné nespokojenosti hrozí, že USA ztratí spřátelené vlády v regionu. Dlouhotrvající nepokoje by mohly poškodit americký obraz ve světě a ohrozit jeho strategický vliv na Blízkém východě. Bez ohledu na proizraelský příklon svého kabinetu se tedy Trump může domnívat, že zastavení destrukce Palestinců je v souladu se zájmy USA.
Celý text v anglickém originále ZDE
Diskuse