Lidstvo je na pokraji „narušení přirozených limitů Země“, varují odborníci na biodiverzitu

22. 10. 2024

 
„Již nyní nám hrozí značné škody a my se vydáváme směrem, kde jich bude ještě více,“ říká Tom Oliver, profesor aplikované ekologie na univerzitě v Readingu. „Opravdu se obávám, že negativní změny by mohly být velmi rychlé.“

Některé studie odhadují, že od roku 1970 se populace volně žijících živočichů snížily v průměru o 73 %, přičemž obrovské počty živočichů se ztratily v předchozích desetiletích a staletích. Mezi mnoha druhy, které člověk vyhubil, jsou například holubi pasažéři, papoušci karolínští nebo obří želvy floreanské. „Je ostudné, že náš jediný druh je příčinou vymírání tisíců dalších,“ říká Oliver.
 
Krize biodiverzity se netýká jen jiných druhů - lidé jsou na přírodě závislí také kvůli potravě, čisté vodě a vzduchu k dýchání. Oliver říká: „Myslím, že v příštích 15 až 20 letech budeme určitě svědky pokračující potravinové krize a reálného rizika několikanásobného výpadku chlebodárců ... to je navíc k mnoha dalším rizikům, která by nás mohla ovlivnit prostřednictvím znečištění sladké vody, okyselování oceánů, požárů a kvetení řas a tak dále.“

Oliver, který spolupracuje s britskou vládou na identifikaci „chronických rizik“ pro svět, se podílel na zprávě z roku 2024, která ukázala, že degradace přírody by mohla způsobit 12% ztrátu HDP Spojeného království. Mezi identifikovanými riziky byly epidemie nemocí, úbytek hmyzu pro opylování plodin, kolaps rybolovu a záplavy. Podle něj se nacházíme v éře masového vymírání s „obrovskou nejistotou, kde jsou bezpečné hranice“.

Vědci tvrdí, že lidská činnost posunula svět do nebezpečné zóny v sedmi z osmi ukazatelů planetární bezpečnosti. V případě, že by se situace nezměnila, úbytek biologické rozmanitosti by se zrychlil a stále více druhů by přežívalo pouze v zoologických zahradách.

Rozpad životního prostředí je příčinou nerovnosti, konfliktů a nespravedlnosti. Dr. Andrew Terry, ředitel ochrany přírody a politiky Londýnské zoologické společnosti (ZSL), říká: „Již jsme byli svědky environmentálně podmíněného hladomoru na Madagaskaru a masové migrace. Budeme svědky stále častějších konfliktů o přístup k ubývajícím zdrojům, zejména k vodě a potravinám. Budeme svědky nárůstu závažných zdravotních problémů, zejména [v důsledku] horka ve městech, protože teploty vzrostou na neúnosnou úroveň a znečištění se zvýší.“

Odborníci varují, že ekosystémy se začínají blížit bodům zvratu - kdy se posouvají do nového, degradovaného stavu, který dále snižuje jejich odolnost. Terry říká: „To způsobí, že se z kdysi bohatých, vlhkých tropických oblastí stanou suché savany nebo se zcela změní oteplování oceánských proudů. Zde dojde k masivním funkčním změnám, které budou mít dopad na lidstvo.“

Lidé po celém světě si všímají, že příroda a druhy mizí během několika generací. Tonthoza Uganja je odborník na obnovu půdy z vesnice Yesaya ve středním Malawi, což je komunita závislá na lesích, kde lidé tradičně jedí houby a lesní plody, aby se uživili, a stromy používají jako úkryt. „Aby se nám dařilo, spoléhali jsme na biologicky rozmanitý ekosystém,“ říká Uganja. V posledních několika generacích se však tato bohatá příroda dramaticky zmenšila. „Když vidíte ty změny, jsou obrovské. Je to šílené,“ říká Uganja, který dokončuje doktorát na téma zemědělských systémů a klimatických změn na Bangorské univerzitě ve Walesu.

„V centru dění je živobytí lidí,“ říká. „Ztráta biodiverzity vypadá složitě, ale nakonec se vrátí k životu. Když ztrácíme biodiverzitu, ztrácíme tím v podstatě i části sebe jako lidských bytostí.“

Její komentáře našly odezvu ve zprávě Mezivládní vědecko-politické platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (Ipbes), která zjistila, že tržní zaměření na hospodářský růst znamená, že širší přínosy přírody - včetně duchovní, kulturní a emocionální hodnoty - byly ignorovány.

Pokud nebudeme jednat, říká Uganja, „bude to planeta, kde jsme ztratili svou historii, protože naše příroda je naší historií. Ztratili jsme nejen klíčové druhy - ztratili jsme naše spojení se Zemí.“

Uganja říká, že v centrálním Malawi se hrozby množí, protože kvůli měnícím se systémům počasí jsou neúrody stále častější. „Změna klimatu má ničivé účinky. Přináší obrovskou nárazovou vlnu v komunitách.

„Jsme na pokraji rozbití přirozených limitů Země - ještě jsme tam nedošli, ale jsme přímo na hraně.“
Potřeba naléhavosti

Vědci tvrdí, že krizi biologické rozmanitosti je třeba řešit stejně naléhavě jako krizi klimatu. O klimatické krizi se v médiích píše až osmkrát více než o úbytku biodiverzity, ale Alexandre Antonelli, vědecký ředitel Královské botanické zahrady v Kew v Londýně, se domnívá, že dochází ke změně. „Zdá se, že všichni vedoucí pracovníci společností a politici z mnoha zemí a prostředí, s nimiž dnes hovořím, si uvědomují naléhavost zastavení úbytku biologické rozmanitosti a mají opravdový zájem pro to něco konkrétního udělat. Před pěti lety tomu tak nebylo.“

Pro mnohé je konference Cop16 příležitostí k setkání světových lídrů a k porovnání jejich návrhů opatření na ochranu biologické rozmanitosti. Vlády dosud nikdy nesplnily žádný z cílů, které si samy stanovily v oblasti úbytku přírody, a to se podle odborníků musí urychleně změnit. Podle Mikea Hoffmana, vedoucího oddělení obnovy divoké přírody ZSL, „není času nazbyt“. „Nemůžeme jen nečinně přihlížet a dokumentovat úbytek; musíme jednat a ve spolupráci s vládami, dalšími nevládními organizacemi, soukromým sektorem a komunitami narušit trajektorii úbytku.“
Delegáti se v konferenčním sále fotografují s maskotem dinosaurů, který má na sobě tabuli s nápisem

Mezi klíčové otázky, které se budou na konferenci Cop16 projednávat, patří to, zda bohaté země splní svůj cíl přispívat do roku 2025 minimálně 20 miliardami dolarů ročně zemím s nízkými a středními příjmy, a také to, aby všechny státy nastínily své domácí cíle v oblasti ochrany biologické rozmanitosti - před zasedáním tak učinilo méně než 20 % z nich.

Oliver se domnívá, že hlavní příčiny úbytku biologické rozmanitosti spočívají v našem pohledu na svět - a zde se podle něj také nachází řešení. Změnit „žrouta“ ničení znamená změnit způsob, jakým je řízena naše ekonomika a jak funguje vzdělávací systém, až po naše myšlení a způsob, jakým vnímáme sami sebe jako „uzamčené v této degradaci“.

„Myslím, že jediný způsob, jak můžeme začít řešit toto masové vymírání, je, když budeme mít více pokory ve vztahu k nám jako součásti jen jednoho dalšího druhu v síti života,“ říká. „Ztratili jsme tento základ propřírodních hodnot... Musíme ho obnovit, abychom neměli tento ležérní přístup k ekocidě.“
Obnova přírody není „příjemná věc

Mnohé vlády nedokážou obnovu přírody upřednostnit. V srpnu studie zjistila, že motýli, včely a netopýři patří mezi volně žijící živočichy, jejichž počet se díky britským programům pro přírodě blízké zemědělství zvyšuje. Následující měsíc vyšlo najevo, že labouristická vláda sníží rozpočet na přírodě blízké zemědělství v Anglii o 100 milionů liber, aby pomohla zaplnit podle ministrů chybějících 22 miliard liber.

Profesor Rob Brooker, vedoucí oddělení ekologických věd v James Hutton Institute, říká, že je frustrující, když vlády kvůli finančním omezením upřednostňují ochranu přírody. „Biodiverzita není něco, co by se hodilo mít - je to zásadní prvek pro dosažení opatření v oblasti změny klimatu, zdraví a blahobytu a udržitelné produkce potravin,“ říká. „Bez opatření bude naše planeta v příštích desetiletích dále vyčerpávána. Budeme mít více hladových lidí žijících ve světě s méně stabilním klimatem a více extrémních výkyvů počasí.“

Prof. Rick Stafford z Bournemouthské univerzity, který je předsedou politického výboru Britské ekologické společnosti, říká, že úbytek klíčových druhů, které studuje, sledoval už za svého života. Poprvé se potápěl se žraloky na útesech v Indonésii před 20 lety. Nyní „zcela vymizeli, a to nejen v Indonésii, ale i na dalších místech“. Jejich absence je podle něj „novým normálem“, který však může mít kaskádovité dopady na mořské ekosystémy.

Korálové útesy jsou důležitou rybí líhní a pomáhají uživit více než 500 milionů lidí na celém světě. Stafford souhlasí s tím, že biologická rozmanitost není jen „příjemná věc“. „Ve skutečnosti je to zásadní věc,“ říká.