Jako nedávná migrantka do Německa říkám toto: zakazování vstupu do Německa je urážkou hodnot této země
22. 10. 2024
I když mě učí o německém krédu tolerance a soucitu, vláda ho zrazuje, aby se zalíbila krajní pravici, píše Bonita Dordel. (Totéž začíná v Česku dělat Petr Fiala!!)
Žiji v malém, malebném starém městě na severozápadě Německa a každý den navštěvuji čtyři hodiny výuky němčiny a integrace. Chodím tam, protože jsem přistěhovalkyně: Jsem Jihoafričanka a do Německa jsem se přestěhovala před třemi měsíci spolu se svým německým manželem a našimi dětmi. Tyto kurzy, které mi zaberou 700 hodin, jsou podmínkou mého pobytu zde po dobu delší než jeden rok.
Kurz probíhá na místní Volkshochschule (VHS - „lidová střední škola“), což je síť asi 900 veřejných středisek pro vzdělávání dospělých, která nabízí širokou škálu kurzů včetně jazyků a odborného vzdělávání. Tyto školy jsou hluboce zakořeněny v německém závazku celoživotního vzdělávání a sociálního začleňování.
Od minulého měsíce však Německo - které bylo v posledních letech považováno za humanitární maják pro své výsledky v přijímání žadatelů o azyl a uprchlíků - zpřísňuje své hranice. Nová politika vyslala těm, kteří hledají útočiště, jasný vzkaz: již zde nejste vítáni. Přišlo to na pozadí masivních zisků krajně pravicové strany Alternative für Deutschland (AfD) v zemských volbách a je těžké nevidět zpřísnění vstupu do Německa jako součást strategie sociálnědemokratické strany (SPD) kancléře Olafa Scholze, která má zastavit rozmach AfD.
Byla jsem šokována, když jsem slyšela lidi z mého „liberálního“ sociálního okruhu mluvit o „problému uprchlíků“ - s tropy násilí, misogynie, lenosti a odmítání integrace. Na nedávné večeři někdo řekl: „Syrští uprchlíci jsou tak líní, že raději žijí z našich daní, než aby pracovali, zatímco skuteční Němci jsou bezdomovci a spí pod mostem.“
Tím, že koaliční vláda uzavřela hranice a ustoupila požadavku krajní pravice, podobné nálady podpořila. Mezitím se v mé integrační třídě každý z nás týden co týden snaží naučit německy a porozumět německé kultuře. Většina z nás si chce najít smysluplnou práci a pochopit, jak nejlépe zapadnout do země, kterou nyní nazýváme domovem. Moji spolužáci, mezi nimiž jsou kvalifikovaní učitelé a strojní inženýři, mají dovednosti, které jsou zde potřebné.
Učím se spolu s uprchlíky, především ze Sýrie a Ukrajiny, a dalšími „běžnými přistěhovalci“ ze zemí mimo EU, jako jsem já (spolková vláda hradí kurzovné uchazečům o zaměstnání, žadatelům o azyl a uprchlíkům, zatímco přistěhovalci ze zemí mimo EU musí platit). Nesplnění jazykového testu nebo neabsolvování integračního kurzu může mít za následek potíže s prodloužením povolení k dočasnému pobytu, získáním trvalého pobytu nebo německého občanství a v některých případech může mít i finanční důsledky, například pokuty nebo snížení sociálních dávek.
V hodinách se učíme o historii, politice, kultuře a identitě, přičemž naši učitelé zdůrazňují význam svobody, rovnosti, tolerance a multikulturalismu v německé společnosti. Vidím silné odhodlání německých učitelů a správců, kteří dělají vše pro to, aby pomohli migrantům se integrovat. Nabízejí podporu, která sahá daleko za hranice výuky - od pomoci účastníkům zorientovat se v někdy zahlcujících byrokratických systémech Německa až po zásahy v situacích domácího násilí.
Závazek dodržovat tyto zásady soucitu, inkluzivity a solidarity představuje to nejlepší z německé identity. Vzestup rasismu a protiimigrační rétoriky však právě tyto ideály ohrožuje. Naše ředitelka nedávno řekla naší třídě: „Rasismus je všude a Němci jsou také rasisté. Když někdo uslyší, že jste tady už devět let a ještě jste se nenaučili jazyk, nemáte šanci!“. Mluvila s námi o tom, jak musela řešit případy násilí ve třídě (což není překvapivé, když si uvědomíte, že většina studentů je traumatizovaná, protože utekli před válkami). Několikrát musela zavolat policii, která jí poradila, aby instalovala ochranku. Její odpověď? „Kdybych to udělala, dala bych výpověď. Tohle není země, ve které chci žít, kde žijeme ve strachu a očekáváme od lidí to nejhorší.“
Zajímalo by mě, zda si mnoho Němců klade tuto otázku: v jaké zemi chci žít? Můj pracovní stůl doma stojí naproti krásnému evangelickému kostelu z 12. století. Když jsem dva dny po uzavření hranic 26. září usedla ke svému stolu, naskytl se mi šokující pohled. Dům vedle kostela byl přes noc počmárán. Červenou barvou ve spreji byl vedle nápisu „Heil Hitler“ vyveden hákový kříž a další nápisy jako „“Fuck the system“. Tento hanebný čin je v Německu trestným činem z nenávisti.
Hlídání všech hranic s sebou přinese rasové profilování a možné porušování lidských práv. Jak se to slučuje s německými hodnotami a kulturou, k nimž patří silný závazek k lidským právům, spravedlnosti a solidaritě? Opravdu nemůže německá vláda najít účinnější způsoby, jak využít kolektivní znalosti a zkušenosti země k řešení základních příčin nelegálního přistěhovalectví? Dohodnout se na evropském řešení namísto toho, aby zoufalé lidi odvracela? Přímo řešit obavy a znepokojení pomocí údajů o dopadech přistěhovalectví. Vypořádat se s případnými strukturálními problémy na východě země, které vedou voliče k AfD?
Upevněním hranic a obrácením se do sebe Německo riskuje nejen podkopání projektu EU a poškození své ekonomiky. Obětuje také své hodnoty. Pro běžné občany, jako jsou zaměstnanci a studenti VHS, to není to, čím bychom chtěli být. Německo stojí před nebezpečným okamžikem. Nápis je doslova na zdi.
Diskuse