Ničí plán válku na Ukrajině neukončí

23. 10. 2024

čas čtení 5 minut
Válka na Ukrajině se vyvíjí špatně pro dobré hochy. Ukrajina pomalu prohrává na východní frontě. Její síly jsou sužovány nedostatkem lidí a munice. Letní vpád do Ruska se dostal na titulní stránky novin, ale nezměnil celkovou trajektorii bojů. Raketová kampaň s hlubokým úderem do Ruska je potenciálně slibná, ale je omezena rozpolceností Západu. Ukrajinský tolik vychvalovaný "plán vítězství" – který zahrnuje tlak na členství v Severoatlantické alianci – nezískal velkou podporu USA, píše Hal Brands.

Jak se vyhlídky na Ukrajině zatemňují, ve Washingtonu roste tlak na vyjednané urovnání. Výzvou je, že nikdo nepřišel na to, jak zhoršující se situaci na bojišti proměnit ve slušný mír.

Plán bývalého prezidenta Donalda Trumpa je nejjednodušší: Dát co nejdříve dohromady ruského vůdce Vladimira Putina a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a vyhrožovat jim oběma strašlivými následky, pokud válka neskončí. Trump by mohl Zelenskému říci, že riskuje ztrátu americké pomoci, pokud neuzavře dohodu; mohl by Putinovi říci, že USA tuto pomoc zvýší, nebo zasáhnout Moskvu tvrdšími sankcemi, pokud se Rusko postaví na odpor.

Tato strategie vyhovuje Trumpovu image tvrdého hocha. Přerušení americké pomoci by rychle srazilo Ukrajinu na kolena. Bohužel je méně jasné, proč by hrozba další americké pomoci Ukrajině měla Putina vyděsit, vzhledem k tomu, že Trump strávil roky stěžováním si na to, kolik stávající pomoc stojí.

Člověk má podezření, že Trumpův plán není o zajištění příznivého míru, ale o zajištění míru za každou cenu. Zdá se, že si Trump představuje, že Ukrajina se vzdá svých okupovaných území (možná vymění svůj opěrný bod v Rusku v Kursku za menší ústupky) a pravděpodobně bude souhlasit s omezením svých vztahů se Západem výměnou za příměří, které nebude trvat ani o minutu déle, než si Putin přeje.

Druhý přístup, který má podporu v demokratických národně-bezpečnostních kruzích, je realističtější v tom, že uznává, že Ukrajina potřebuje lepší karty. USA by pokračovaly v pomoci Ukrajincům bránit jejich území v naději, že nakonec učiní cenu ruských ofenziv neúnosnou. Washington by mohl mírně zpřísnit sankce a jít po některých čínských bankách, které zprostředkovávají strategický obchod s Ruskem. A pokud viceprezidentka Kamala Harrisová vyhraje volby, mohla by usilovat o další balík pomoci pro Ukrajinu, který by Putinovi ukázal, že nemůže přežít Západ, a pomohl Kyjevu obnovit síly alespoň na hrozbu další ofenzivy. Pak by možná Ukrajina a Západ mohly vést diplomacii z pozice jednoty a síly.

I tento přístup má však zjevnou slabinu. Pokud podpora, kterou USA dosud poskytly, nepřiměla Putina se vzdát, proč by nyní měla stačit strategie, která obsahuje – v podstatě – více téhož? Pravda, Putin platí děsivou cenu za kilometr; nemůže věčně snášet těžké ztráty na lidské síle a vybavení. Ale vzhledem k tomu, že Rusko má téměř čtyřikrát více obyvatel než Ukrajina, může Zelenského armáda vykrvácet dříve než Putinova.

Problémem je zde stejný rozpor, který od února 2022 sužuje americkou politiku. Washington chce, aby Ukrajina vyhrála. Ale ze zřejmých a pochopitelných důvodů – přitažlivost soupeřících priorit v Pacifiku, strach z eskalace s Ruskem – chce také omezit zapojení USA.

Bohužel, nemůžeme mít vždy vše, co chceme. Dnes mnozí věří, že mírová dohoda by snížila náklady a rizika, která Amerika nese při podpoře Ukrajiny. Ale jednoduše dosáhnout dohody, která se nerovná kapitulaci, může vyžadovat podstoupení větších nákladů a rizik, než jaké USA dosud akceptovaly.

Putin to ví. Řeči o kompromisu ze strany země, která trvala na tom, že musí být poražen a dokonce svržen, ho jistě utvrzují v přesvědčení, že věci jdou podle jeho představ. Putin by mohl reagovat na mírovou iniciativu tím, že bude trvat na maximalistických cílech – anexi několika provincií, ostrém omezení ukrajinské suverenity, možná svržení její vlády – zatímco jeho síly budou pokračovat v bombardování a bušení.

Nebo, což je kontraintuitivní, by mohl hrát svou hru, pokud si myslí, že deeskalace nyní by ho mohla připravit na pozdější vítězství. Nabídka příměří podél současné frontové linie by na Ukrajinu položila břemeno pokračování války. Rozdělilo by to NATO a postavilo by země, které tiše upřednostňují ošklivou dohodu, proti těm, kteří se obávají, že by to Moskvu ještě více povzbudilo. Příměří by mohlo vést ke zmírnění sankcí, nebo přinejmenším k jejich horšímu fungování. A pokud Trump vyhraje a ve Washingtonu převládne étos America First, Západ by mohl ztratit zájem o Ukrajinu, jakmile střelba ustane.

Mírová dohoda – ať už dobrá nebo špatná pro Ukrajinu – skutečně nepřinese trvalé řešení této ságy. Putin se nevzdal snahy udělat z Ukrajiny ruskou satrapii. Zničená, zbytková Ukrajina nebude schopna se sama bránit. Žádné urovnání tedy nevydrží, pokud Západ neposkytne Ukrajině dlouhodobé bezpečnostní záruky a vojenskou a finanční pomoc, nezbytnou k přesvědčení Putina, že obnovení konfliktu je špatný nápad.

Pokud se USA pod vedením Trumpa nebo Harrisové k tomuto problému nepostaví přímo, konec této rusko-ukrajinské války by mohl jednoduše zahájit odpočítávání další.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1843

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2024