Čeho dosáhl ukrajinský vpád do Kurské oblasti?

19. 8. 2024

 

Taktická úroveň

Na taktické úrovni byli Rusové zcela nepřipraveni na to, co se chystá. Pohraniční stanoviště, jako například v Olešné, byla rychle obsazena a ruští branci na svých stanovištích se rychle vzdávali. Jednotky prvotní reakce ruské armády byly všechny téměř zlikvidovány a dokonce i vrtulník Kamov Ka-52, který se pokusil zasáhnout, byl sestřelen z oblohy.

Ukrajinské údery byly koordinovány na mimořádně profesionální úrovni, s využitím dělostřelectva, tanků, obrněných vozidel, dronů a dalších vzdušných prostředků. Komunikace a taktika ukázaly, že ukrajinské síly ovládají to, čemu se běžně říká manévrová válka. V žádné fázi této války Rusové nikdy nepoužili takový druh profesionality. Kromě toho disciplína ukrajinských vojáků nepoužívat mobilní telefony a neprozrazovat komunikaci, stejně jako zisky na území, nechávala Rusy (a komunitu OSINT) relativně v nevědomosti. Ukrajinské mlčení při přípravě a provádění této operace je možná nejpřekvapivějším faktorem této kampaně. Fungovala téměř bezchybně.

Operační úroveň

Kromě taktické chytrosti, kterou nám Ukrajinci zatím předvedli, to byl a stále je také způsob, jakým se přesunuli do Kurské oblasti. Zatímco ruské síly jsou nechvalně proslulé tím, že se snaží dosáhnout a překonat silně opevněná města, městečka a vesnice, Ukrajinci raději obcházeli větší sídla, prořezávali a zachycovali týl a obkličovali koncentrace ruských vojsk, a tím zůstávali ještě více ve stínu. To pravděpodobně umožnilo zajmout velké množství ruských zajatců, kteří se rychle ocitli za liniemi. Odhady hovoří až o 2 000 zajatých ruských vojácích, což je počet tak vysoký, že by mohl být i zátěží pro ukrajinskou logistiku. Je však zřejmé, že už jen díky tomu se operace vyplatila.

Rusové však použili stejné chyby, kterých se dopustili při zahájení plnohodnotné války již v únoru 2022. Některé velké kolony, které byly shromážděny, byly ukrajinskými silami nejen odhaleny, ale stejně jako v případě Rylska zcela zničeny. Tato jediná událost zhoršila už tak obtížnou situaci ruských sil. Může se ukázat, že tato jediná událost bude mít na svědomí obrovské územní ztráty, počínaje Koreněvem, které je právě v těchto hodinách bušeno a obkličováno. Celkově celá ruská operační situace ukazuje, že se pouze snaží zastavit příliv, bez krátkodobé naděje na vytlačení nepřítele. Ukrajinský blesk byl operačním úspěchem, a to i přes ruský odpor v některých oblastech.

Strategická úroveň

Jakékoli taktické a operační plánování a zejména provádění by se mělo řídit zastřešující strategií. To jsme viděli, když ukrajinské síly v březnu 2022 úspěšně porážely ruské síly v Kyjevě a na severu země, a ještě více, když byly osvobozeny rozsáhlé oblasti v Charkovské a Chersonské oblasti. Rusům naopak strategie chybí. Kromě snahy o opotřebování nepřítele neexistuje nic, co by strategii skutečně připomínalo, a ta je určitě pochybná. Obrovské ztráty v Bachmutu, Vuhledaru a Avdijivce, kde byly zničeny statisíce Rusů, ať už KIA, nebo trvale WIA, nepřinesly žádný strategický zisk, ani pokud jde o území, ani pokud jde o snahu zcela vyřadit ukrajinskou armádu. Je zřejmé, že Kreml se snažil udržet iluzi, že to Rusko dokáže dělat navždy. A to je od té doby ruská strategie kombinovaná s projektováním „červených linií“, jejichž cílem je zastavit nebo alespoň zpomalit západní pomoc Ukrajině, v naději, že Ukrajince donutí k diktátu míru, který by Putin mohl prodat svým poddaným.

Ukrajina by si nikdy nemohla dovolit totéž, a to jak z vojenských, tak i z humanitárních důvodů. Protože vyslání nesčetných masových vln nikdy nebylo pro Ukrajinu trvalým řešením, protiofenzíva na jihu v roce 2023 se zasekla, a to i přes některé pozoruhodné úspěchy v ruském týlu, zejména na Krymu. Bylo jasné, že Rusko a jeho menší přisluhovači na Západě toho využijí, ale bylo lepší zachovat sílu, než ztrácet muže pro nějaká pole na jihu. Bylo zapotřebí jiného přístupu. 

Volba zaútočit na ruské území v Kursku, které nebylo dobře bráněno a Moskva to ještě méně očekávala, z něho učinila ideální cíl. A úspěchy mluví samy za sebe. Ukrajinské síly dosáhly za 7 dní větších územních zisků než Rusové za rok opotřebovávací války v Doněcku. Nejlepší na tom je, že toho bylo dosaženo s minimálními vlastními ztrátami. Ano, nějaké ztráty byly, zejména u MRAPů, a Rusové budou každou z nich oslavovat, ale vzhledem k tomu, že Ukrajina jich má ve výzbroji tisíce a Západ desítky tisíc připravených, nejde o vážnou věc.

Při hře na dlouhou trať je nutné co nejefektivněji využívat své síly a zálohy, zaměřovat se na slabá místa a nutit nepřítele ke ztrátám dalších jednotek a hnát je za hranice možností. Ve skutečnosti Rusko plýtvalo obrovským množstvím lidského materiálu a techniky proti tomu, co bylo Maginotovou linií v Donbasu. Každý, kdo studoval dějiny válek, ví, že pevnosti a obranné linie jsou určeny k tomu, aby byly napadány, což by vlastně nemělo být žádnou samozřejmostí. Trik spočívá v jejich obejití a tím je učinit zbytečnými. Teprve když je to nevyhnutelné, zaútočíte na ně.

Když německá vojska v roce 1940 obcházela Maginotovu linii, vypařilo se obrovské množství francouzských vojenských investic. Později v africkém tažení německé i britské síly pochopily, že zásobování a logistika převáží nad jakýmikoliv územními zisky. Pokud můžete využít rozlehlost území k oslabení nepřítele, bylo by hloupé to neudělat. Dalo by se předpokládat, že Rusové ze své vlastní historie chápou přinejmenším toto, ale je téměř komické, že na Ukrajině to Putin a jeho okolí zcela ignorovali. Dalo by se předpokládat, že jeho důsledkem byla jejich pýcha, a jsem si jist, že jejich arogance udělala své. Když však vidíme, jak ukrutně špatně Rusové fungují v kombinované válce, je vysvětlitelné, proč zvolili tuto špatnou variantu, protože to prostě jinak neumějí. 

Shrneme-li to, nezbývá než konstatovat, že ukrajinská strategie funguje. Průlomu v Doněcku bylo zabráněno. Ruské zisky jsou malé, dokonce trpasličí oproti ukrajinským ziskům v Kursku, které stále pokračují, a ruské zisky přišly za strašlivě vysokou cenu. Nazývat to pyrrhovým, není spravedlivé, protože i pyrrhovo vítězství nese označení „vítězství“. Rusové nejsou ani zdaleka tak blízko, aby dosáhli i toho, a ukrajinské síly mohou v Kursku napáchat mnohem větší škody, pokud Rusové do tohoto sektoru nepřesunou další jednotky, čímž fakticky zmaří to, co zamýšleli v Donbasu.

Politická úroveň

Politické důsledky mohou být pro ruské válečné úsilí ještě katastrofálnější. Mít Ukrajince pevně zakotvené na ruském území samo o sobě nevěstí nic dobrého z vojenského hlediska, ale obraz, který se tím vytváří, je mnohem horší než cokoli, co Rusové dosud zažili. Putin byl tak oddaný projektu, že Rusko je „opět silné“. On a jeho propagandistické kanály si dávají záležet, aby devadesátá léta a demokracii vykreslili jako vládu slabosti a naopak jeho a jeho diktaturu jako vládu síly a stability. 

Dopustit takovou porážku v Kursku, kdy Rusko muselo postoupit cizímu vojsku území a umožnit mu trvale ovládnout ruské území, je situace, která se od roku 1945 nikdy nevyskytla, a to ani v 90. letech. Ukrajinské dobývání ruských území je nejnovějším důkazem toho, jak slabé Rusko ve skutečnosti je. Když se zamyslíme nad tím, že celá ruská ekonomika byla degradována na udržování této války, je tato trapnost ještě trapnější. Rusko je této válce oddáno a nedokáže si udržet ani vlastní hranice, což v podstatě ještě více uráží. To bude jasné a ani ruské propagandistické kanály nejsou schopny to odvrátit.

Putinova pokorná reakce mluví hlasitěji než cokoli jiného. Císařovy nové šaty jsou opět odhaleny a on se bojí víc než kdy jindy. Rusko je zranitelné a to už nelze skrývat. Ukrajinské síly pevně kontrolují pohraniční oblasti v Kursku a bůhví, kolik rezerv čeká na tento nebo dokonce další vpád. I kdyby bylo možné ukrajinský postup zastavit, je nepravděpodobné, že by se je podařilo vytlačit do konce tohoto roku, pokud vůbec někdy během této války. 

To je nesmírně důležité zdůraznit. Putin se již připravoval na to, že Ukrajinu přiměje k diktátu příměří. Jediné, co potřeboval, je stálý, i když pomalý postup v Donbasu a západní vlády, které si koupí, že hodlá obětovat vše, co je nutné. Bylo pro něj naprosto nezbytné odepřít Ukrajincům jakékoliv územní úspěchy. To pro něj bylo důležitější než děsivé ztráty, protože si myslel, že dosáhne vhodného bodu, než se mu vyčerpají rezervy. To se zdůrazňovalo, když on a jeho méněcenní přisluhovači neustále poukazovali na to, že Rusko postupuje, přičemž ignorovali, že tyto postupy jsou nepatrné.

S Ukrajinci v Kursku, na ruské půdě, se to posunulo, a to dramaticky. Na příměří nemůže ani pomyslet, dokud Ukrajinci kontrolují byť jen píď Ruska, ale jeho problémy spočívají v tom, že bude potřebovat další nesmírně nákladnou kampaň, podobnou té, která probíhá už dva roky v Donbasu, bez vidiny konce.  Rusko už promrhalo obrovské množství lidského materiálu a techniky a všichni víme, že jeho rezervy hoří. Podle analytiků budou sovětské rezervy vyčerpány do roku 2026-2027.

Rusko nemůže tuto válku vydržet věčně a Putin nemůže Ukrajince na ruské území pustit. Plánovači v Kyjevě to obratně rozpoznali a vmanévrovali Putina do kouta, kde je jeho zánik urychlen. Odhalili také ruské slabiny a prezentovali svým západním podporovatelům, že Ukrajina může tuto válku vyhrát, pokud budou zajištěny zbraně a munice. Západ by měl tento úspěch vzít na vědomí a vyvodit z něj správné závěry. Neexistují žádné ruské červené linie, pouze blafy. Tanky německé výroby jsou v Rusku, ničí Rusy a my všichni jsme tady. Bluf je odvolán. 

Tuto válku lze rychle ukončit, buď vojensky, nebo rozhodnou ruskou porážkou, která způsobí politickou změnu uvnitř Ruska. Kurská operace to zcela otevřela a je čas udělat na Západě nějakou vážnou akci, aby se Putinovi-Rusku jednou provždy zlomil vaz.