Naléhavě potřebujeme europeizované NATO

21. 8. 2024

Rusko svými expanzivními a nezákonnými válkami proti Ukrajině a Gruzii ukázalo, že je chronickou hrozbou pro mír a bezpečnost v Evropě. V případě současného útoku na americké spojence ze strany Číny, Ruska, Íránu a Severní Koreje by byly ozbrojené síly Spojených států vyčerpány. Evropské demokracie musí naléhavě vytvořit a realizovat plány na odstrašení Ruska, i když pomoc Spojených států je omezená kvůli potenciálním závazkům Washingtonu v Pacifiku a na Blízkém východě. Na dosažení tohoto cíle mají jen několik let.

Američtí prezidenti už několik desetiletí požadují, aby evropští členové NATO převzali mnohem větší odpovědnost za svou vlastní obranu, ale marně. Aby Spojené státy povzbudily soustředění a naléhavou akci, měly by spojit pokračující přítomnost amerických jednotek v Evropě s vytvořením důvěryhodného evropského odstrašujícího prostředku NATO.

Ruská hrozba pro Evropu

Ruský útok na člena NATO již není nemyslitelný. Nová strategická koncepce NATO říká totéž: "Nemůžeme vyloučit možnost útoku proti suverenitě a územní celistvosti Spojenců." Přesto se evropské rétorice přesvědčivě nevyrovná budování obrany úměrné nové úrovni hrozby. Na druhou stranu se Rusku podařilo zvýšit své obranné schopnosti a zároveň utrpět ztráty ve válce na Ukrajině.

Ruská ekonomika a vojenské výdaje

Navzdory sankcím a inflaci se očekává, že jeho ekonomika v roce 2024 poroste o 3,2 % ve srovnání s 1 % v oblasti EU. Plánované vojenské výdaje Ruska v roce 2024 by byly v reálných hodnotách o 29 % vyšší než v roce 2023 a činily by celkem 7,1 procenta HDP a 35 % všech vládních výdajů. To jsou úrovně srovnatelné s těmi v sovětské éře.

Výdaje země na obranu jsou ještě působivější, když se upraví na paritu kupní síly (PPP). To je přesnější způsob, jak odhadnout skutečné vojenské zdroje, vzhledem k nižším nákladům Ruska na pracovní sílu a další vstupy ve srovnání se Západem. Týdeník The Economist vycházel z odhadů vojenských výdajů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) a upravil je o nižší náklady. Při použití této metodiky činily vojenské výdaje Ruska v roce 2023 (v dolarech PPP) téměř 400 miliard dolarů – více než polovina ze 719 miliard dolarů, které utratili evropští členové NATO plus Kanada, nikoli pouhou čtvrtinu nebo méně, jak se obvykle předpokládá při standardních výpočtech HDP. To pomáhá vysvětlit schopnost Ruska zůstat v boji navzdory obrovským ztrátám. Je to také varování pro Evropu, že rozpětí její ekonomické výhody v závodech o znovuvyzbrojení je mnohem menší, než se obecně chápe.

Podle zprávy ruského ministerstva obrany z konce roku 2023 vyrobil obranný průmysl 1 500 tanků, 2 200 obrněných bojových vozidel, 1 400 raketových a dělostřeleckých vozidel a 22 000 dronů.

Ruská armáda

Rusko ve válce na Ukrajině utrpělo značné ztráty na vojenském personálu a vybavení. Přesto je dnes ruská armáda o 15 % větší, než když v roce 2022 napadla Ukrajinu. Ruské ozbrojené síly nyní čítají 1,3 milionu lidí. Na Ukrajině má 470 000 bojem prověřených vojáků – více než celá aktivní americká armáda.

Podle studie Hudsonova institutu "ruská armáda vlastní zhruba 5 750 tanků, 9 000 až 10 000 dalších obrněných platforem, více než 10 000 kusů hlavňového dělostřelectva a minometů a více než 3 000 raketometů". Její bojové formace mohou mít až 7 500 kusů taženého dělostřelectva.

Další ruská agrese

Evropští představitelé diskutují o tom, kdy by Rusko mohlo zaútočit na NATO. Německý ministr obrany Boris Pistorius varoval, že "Německo musí být připraveno na válku do roku 2029", protože "nesmíme věřit, že se Putin zastaví na ukrajinských hranicích". Norský náčelník obrany Eirik Kristoffersen naznačil, že NATO má jen dva nebo tři roky na to, aby se připravilo na ruský útok na alianci.

Současná ukrajinská opotřebovávací válka pravděpodobně vyústí v nějaký druh příměří. To by uvolnilo ruce rozhořčenému Rusku, aby ponechalo některé síly na ukrajinských hranicích a nasměrovalo většinu své armády na útoky na země NATO na západě. Má velkou armádu a rozjetou válečnou ekonomiku. Logika války může být nyní pevně zakořeněna v moskevské politice a plánování.

Evropské vojenské schopnosti

Společně jsou země EU příznivě srovnatelné s Ruskem, pokud jde o počet obyvatel (449 milionů vs. 143 milionů), celkový HDP (18,4 bilionu dolarů vs. 2 biliony v roce 2024) a HDP na obyvatele (40 824 dolarů vs. 13 817). Přidání Spojeného království do tohoto srovnání jen zvětšuje rozdíl. Tyto evropské výhody se však nepromítají do bojeschopné vojenské převahy.

Během studené války činily průměrné vojenské výdaje mezi evropskými zeměmi NATO 3 % HDP nebo více. Do roku 2014 se toto číslo snížilo na 1,5 %, ale později se letos zvýšilo na 2 %.

Od roku 2000 vzrostly ruské a čínské výdaje na obranu o 227 % a 556 %. Ve stejném intervalu je odpovídající číslo pro evropské země NATO a Kanadu pouhých 22 %. Po desetiletích nedostatečných investic to není dostatečný nárůst. Důležité je, že podle studie zveřejněné Mezinárodním institutem pro strategická studia (IISS) nemají za tyto výdaje mnoho co ukázat.

Vzdušné, námořní a kybernetické kapacity evropských spojenců mohou být lepší než ruské, ale je nepravděpodobné, že by zvrátily výsledek války. Rozhodující boj by se odehrál na souši a v této oblasti Evropané zjevně nejsou dostatečně silní.

Na papíře jsou ozbrojené síly členských států EU se svými 1,9 miliony velmi působivé. Jen málo evropských zemí však může postavit plně vybavenou a vycvičenou brigádu (asi 5 000 lidí), která může být zapojena do vysoce intenzivního boje po dobu několika týdnů. Někteří vojenští analytici ji nazývají Potěmkinovou silou kvůli nízké připravenosti a nevyzkoušené schopnosti postavit jednotnou bojovou sílu bez podpory USA. Naproti tomu ruská armáda tradičně používala masy a byla ochotna podstoupit značné ztráty, aby dosáhla svých cílů.

Nedostatečná evropská masa

Počet bojových praporů (až 1 000 osob) v některých z největších armád NATO se v letech 2015 až 2023 téměř nezvýšil, a to ani tváří v tvář rostoucí ruské agresi. Podle týdeníku The Economist Francie a Německo přidaly po jednom praporu a dokonce i Polsko přidalo pouze dva. Británie jich ztratila pět.

Nedávná zpráva Evropské rady pro zahraniční vztahy varuje, že "z mnoha evropských armád se staly 'bonsajové armády' s extrémně omezeným objemem sil, které nabízejí pouze vzorky hlavních schopností, spíše než velké a robustní bojeschopné síly". V jádru se jedná o vynikající, ale miniaturní verze moderního modelu síly, který nabízí americká armáda. Po více než dvě desetiletí většina evropského obranného plánování zanedbávala otázku masy.

Velká Británie má největší výdaje na obranu v Evropě. Zpráva Institutu královských spojených služeb (RUSI) tvrdí, že "trendem v britské armádě za posledních třicet pět let bylo vyměnit čísla za sofistikovanost, což vedlo ke snížení celkové palebné síly. Spojené království může dělat některé věci dobře, ale ne v obzvláště působivém měřítku, zvláště když je protivníkem stát s významnou vojenskou silou sám o sobě."

Podle článku ve Wall Street Journal je britská armáda v procesu snižování stavů. V roce 2020 parlament schválil nejvýznamnější zvýšení výdajů na obranu od studené války. Skutečná síla vojsk však bude i nadále klesat na 72 500 osob. 227 tanků britské armády bude nahrazeno 148 modernějšími modely, které budou připraveny až v roce 2027. Ze stávajícího tankového arzenálu jich může být pouze 150 nasazeno s třicetidenní výstrahou a pouze čtyřicet je plně funkčních v kteroukoli chvíli.

Německo má největší evropskou ekonomiku a počet obyvatel. Přesto si jeho armáda udržuje sílu pouhých 180 000 mužů. Během studené války se západní Německo mohlo pochlubit silou 500 000 mužů se 7 000 tanky, zatímco východní Německo mohlo bojovat s 300 000 muži. Podle místních médií je v provozu pouze 30 % samohybných houfnic německé armády. Připravenost tanků není o mnoho lepší. Podle předního německého časopisu Spiegel má Bundeswehr asi 300 tanků Leopard 2, ale pouze 130 z nich je provozuschopných. Při jednom cvičení s osmnácti bojovými vozidly pěchoty Puma se všechna porouchala.

Podobně, podle jiné Hudsonovy studie, válečné simulace ukazují, že britská armáda by vyčerpala svůj arzenál asi za týden. Německo by se ocitlo bez munice během několika dní nebo, v závislosti na rozsahu bojů, dokonce během několika hodin.

Závislost na mobilizované mase NATO je nevyzkoušená.

Evropští členové NATO se spoléhají na nový model sil NATO (NFM), který byl schválen na summitu v Madridu v roce 2022. Až bude plně zaveden, předpokládá se, že poskytne více než 100 000 vojáků za deset dní, 200 000 za třicet dní a 500 000 za 180 dní.

Studie IISS z roku 2023 naznačila, že evropské pozemní síly NATO nemusí být na dostatečné úrovni připravenosti, aby splnily cíle NFM. Argumentovala tím, že budou potřebovat "ambiciózní zlepšení kolektivního výcviku, dostupnosti vybavení a logistických zásob".

Bude Amerika ochotná pomoci?

Evropští spojenci považují 100 000 amerických vojáků na kontinentu za bojeschopnou základní sílu pro jakýkoli počáteční boj. Budou počítat s tím, že v případě konfliktu budou ze Spojených států později přesunuty i další jednotky. Domnívají se, že článek 5 Charty NATO o vzájemné pomoci vytváří pro Ameriku povinnost jít do války na jejich obranu. A i když mnozí v Americe souhlasí, existují i jiné perspektivy.

Jak poznamenal jeden z autorů, signatáři Charty NATO se prostřednictvím článku 5 skutečně zavázali, že si budou vzájemně pomáhat "s takovými akcemi, které považuje za nezbytné, včetně použití ozbrojené síly". Souhlasili však také s požadavkem článku 3, aby "udržovali a rozvíjeli svou individuální a kolektivní schopnost odolávat ozbrojenému útoku". Země, které nedostojí svým výdajovým závazkům podle článku 3, by neměly očekávat výhody článku 5 pro vzájemnou obranu.

Prezident Trump veřejně a důrazně vyjádřil ve Spojených státech široce rozšířený názor, že mnoho evropských zemí jsou černými pasažéry. Nebyl prvním americkým prezidentem, který tak učinil. Prezident Dwight Eisenhower varoval členy NATO, aby "nedělali ze strýčka Sama hlupáka" tím, že nevyčlení dostatek prostředků na vlastní obranu. Barack Obama v rozhovoru z roku 2016 řekl: "Černí pasažéři mě rozčilují." Jeho ministr obrany Robert Gates varoval, že v Americe "bude klesat chuť a trpělivost" podporovat země, které neinvestují do své vlastní obrany.

Bude Amerika schopna pomoci?

Zpráva Komise pro národní obrannou strategii z roku 2024 upozorňuje na stále těsnější vztahy mezi Čínou, Ruskem, Íránem a Severní Koreou a "velmi reálnou hrozbu souběžného konfliktu na více než jednom bojišti". Rusko by mohlo zaútočit na Evropu, zatímco Čína by mohla zaútočit na Tchaj-wan, nebo Severní Korea na Jižní Koreu. Podobně by Írán mohl zahájit útoky na Blízkém východě. Podle takového scénáře by americké vojenské zdroje byly vážně napjaty v rámci současného standardu "jedné velké války" pro konvenční síly.

Často se argumentuje tím, že boje v Asii by vyžadovaly především americké námořní a letecké síly, zatímco evropské boje si většinou vyžádají pozemní síly. To je správné jen částečně a příliš uklidňující. Protivzdušná obrana by byla na obou bojištích velmi žádaná, stejně jako logistické prostředky pro strategickou leteckou a námořní přepravu. A co je ještě důležitější, z praktického hlediska je nesmírně obtížné a politicky i ekonomicky náročné vést jednu velmocenskou válku, natož dvě současně.

Jinými slovy, pokud by se Spojené státy zapojily do konfliktu s Čínou kvůli Tchaj-wanu, pravděpodobnost, že by se Evropa bránila, pokud by Rusko současně napadlo zemi NATO, je mnohem nižší než v případě po sobě jdoucích konfliktů.

Naléhavý tříletý akční plán

S pocitem naléhavosti musí evropské země NATO vypracovat plány, jak mít lidi, zbraně, zásoby a transport na obranu s omezenou podporou USA. Smysluplná práce musí začít co nejdříve, aby byla hotová do tří let.

Zvyšte výdaje na obranu na 3,5 % během tří let.

Během studené války proti Sovětům vynakládaly evropské země na obranu soustavně více než 3 % svého HDP. Opět se nacházíme v nové studené válce a v Evropě je horká válka. Polsko, stát na frontové linii, je na 4 % a rozhodlo se příští rok skočit na 5 %.

Vybudujte větší pozemní armády evropských zemí a znásobte cvičení pro kombinované síly.

Agentura Reuters v červenci uvedla, že podle vojenského zdroje evropské země NATO diskutovaly o vytvoření třiceti pěti až padesáti dalších brigád, přibližně 175 000 až 250 000 vojáků, aby splnily nové obranné požadavky dohodnuté aliancí. Vytvoření soudržné bojové síly vyžaduje zvýšení četnosti a rozsahu cvičení pro třicet dva evropských členů NATO.

Vytvořte integrovanou evropskou základnu průmyslové obrany.

Podle brífinku Evropského parlamentu je evropský obranný průmysl příliš roztříštěný. Pouze 18 % investic a nákupů je založeno na spolupráci. Obranné společnosti jsou národní a poptávka přichází od národních vlád. To vytváří řadu problémů týkajících se úspor z rozsahu a interoperability. Například v Evropě se vyrábí (spíše: kdysi se vyrábělo - pozn. KD) sedmnáct typů tanků, zatímco ve Spojených státech se vyrábí pouze M1 Abrams.

Zlepšete evropskou mobilitu personálu a zásobování.

Logistika a podpora jsou nezbytné pro úspěch ve válce. Přesun sil a zařízení na značné vzdálenosti vyžaduje dopravní platformy, ženijní kapacity a nástroje pro stavbu mostů. Evropské logistické kapacity je třeba naléhavě zlepšit. EU a NATO zahájily v roce 2017 úsilí o zlepšení vojenské mobility a v roce 2022 je rozšířily, ale tyto snahy byly podfinancované.

Ustavte proporcionální vztah mezi americkými a evropskými bojeschopnými jednotkami.

Po desetiletí američtí lídři žádali své evropské protějšky, aby dělali více pro vlastní obranu. To bylo k ničemu, protože evropské vlády si uvědomily, že pokud budou ignorovat americké požadavky, nebude to mít žádné důsledky. To se musí změnit.

Bývalý poradce pro národní bezpečnost Robert O'Brien nedávno formuloval Trumpovu zahraniční politiku "mír prostřednictvím síly". V této souvislosti tvrdil, že "Washington by se měl ujistit, že jeho evropští spojenci chápou, že pokračující americká obrana Evropy je podmíněna tím, že Evropa splní svůj díl práce".

Bývalý ministr zahraničí Mike Pompeo v úvodníku Wall Street Journal představil myšlenku 20 % stropu pro americký příspěvek do fondu na pomoc Ukrajině. Výše tohoto stropu pomyslně souvisí s přibližně 16 % podílem Spojených států ve společném schématu financování, na kterém se dohodlo třicet dva členských zemí NATO.

Tento "koncept proporcionality" by měl být rozšířen na postavení amerických sil v Evropě prostřednictvím dohody, že počet amerických brigád v Evropě by neměl být vyšší než 16 % z celkového počtu bojeschopných spojeneckých brigád. Mají-li tedy Spojené státy udržet svých stávajících pět brigád v Evropě, musí Evropané do tří let zformovat nejméně dvacet šest vlastních bojeschopných brigád pro celkovou spojeneckou sílu třiceti jedna brigád.

Získání větší masy

Začátkem tohoto roku generální tajemník NATO poznamenal, že konfrontace s Ruskem je realitou a bude trvat desetiletí. Země expanzivního bloku Čína, Rusko, Írán a Severní Korea rychle rozšiřují své vojenské schopnosti a ukázaly, že jsou ochotny použít a vyhrožují použitím vojenské síly k dosažení svých revizionistických cílů.

Zejména bohaté a lidnaté národy západoevropských zemí musí sebrat politickou vůli k akci – a to naléhavě – k posílení obrany svých svobod, bezpečnosti a prosperity. Spoléhat se na americkou ochranu jako na náhražku vlastní národní síly není rozumná strategie.

Jeden z velkých evropských státníků má pro dnešní evropské lídry osudovou otázku. Ve svém projevu v Dolní sněmovně v roce 1936 položil Winston Churchill tuto otázku: "Bude čas dát naši obranu do pořádku? Nebo budou zaznamenána ta hrozná slova 'příliš pozdě'?"

Zdroj v angličtině: ZDE