Rozhovor Britských listů 683. Proč je česká sociální demokracie úplně rozložená? (druhá část)

22. 8. 2024

Bohumil Kartous: Na nedávné diskusi zástupců sociální demokracie české sociální demokracie došlo k takovému konfliktu, kdy moderátor diskuse Tomáš Petříček ve finále vytrhl Lubomíru Zaorálkovi mikrofon, protože pan Zaorálek nebyl schopen dodržet základní pravidlo a hlídat si čas, který měl vymezený. Bylo to tak trošku symbolické z hlediska toho, jakým způsobem nebo v jakém stavu je současná sociální demokracie v České republice, vážení diváci Rozhovorů Britských listů a my jsme si k tomu tématu přizvali Richarda Vlasáka, našeho občasného hosta, abychom si popovídali, co si myslí a jaký má názor na stav a vývoj české levice a nejenom sociální demokracie. Dobrý den.

Richard Vlasák: Teď obecný filozofický problém: Solidarita jako společenský jev se postupně vytrácí. Ono se sice vždycky hezky ukáže, že když nějaký nemocný chlapeček potřebuje léky, tak všichni mu zaplatí a tak dál, to je v pořádku. Já jsem za to rád, ale solidarita s někým, kdo je nezaměstnaný, kdo zažil nějaký životní krach, nebo nemusí zažít ani životní krach, nebo s někým, kdo sem přichází z cizí země, teď vůbec žádná není. Zkrátka a dobře, společnost, včetně médií vytváří obraz člověka dole, po kterém se musí šlapat. A teď ta identifikace lidí, těch lidí, dělníků z Amazonu, když to tak mám říct. Oni se nechtějí identifikovat s těmi vrstvami, ke kterým patří, ti se chtějí identifikovat s těmi, kteří jsou nahoře. A co jim říkají ti nahoře? Ti nahoře jim říkají, podívejte se, špatní migranti špatní loseři, kteří si chodí do pro sociální dávky. Takže tady ten elektorát - myslím si, že tyhlety problémy nejsou ve společnosti dostatečně artikulovány. To je další problém vůbec české levice.

Bohumil Kartous: Já myslím, že nepodléhám žádné iluzi. Já mám poměrně dobrou představu o tom, jak je na tom česká společnost z hlediska latentní chudoby, o které jste mluvil. A hodně souhlasím s tím, že daňový systém, vůbec celá fiskální politika i současné vlády jsou v zásadě dost žalostné a myslím si, že pokud bychom někoho doporučit, tak Filipa Pertolda jako makroekonomického experta, který na tyhle skutečnosti neustále upozorňuje. Tam šlo spíš o to ukázat, že původní elektrárna levice se rozbil. Neexistuje v té podobě, v jaké byl, a rozhodně ne sociální demokracie, rozhodně ne zelení, pokud někdo, tak trochu piráti jsou schopni atrahovat u lidí, kteří mají na srdci krom svého vlastního blaha taky to, co jste říkal, to znamená solidaritu nebo sociální inkluzi, udržitelnost, určitou rovnost. Jsou to lidé, kteří jsou těmi typickými levicovými voliči, jsou roztříštěni v různých skupinách společnosti, a to může být člověk, který je vysokoškolský profesor, nebo to může být člověk, který pracuje na pokladně v supermarketu. A to je velmi těžké skloubit. Takže co chybí? Chybí nějaký jednotící příběh?

Richard Vlasák: Ano. Děkuju. Přesně jste to pojmenoval. Chybí jednotící příběh a je tady příběh sociální demokracie. Ono se nad sociální demokracií často láme hůl. A ostatně i ten náš rozhovor začal velmi kriticky vůči sociální demokracii. Ale za prvé, sociální demokracie je tady nejstarší politickou stranou, která má tradici, která stála u toho, aby byla zavedena osmihodinová pracovní doba, volební právo žen a tak dále, rovné o hlasovací právo, tajné, to jsou ty zásluhy. Zároveň, když se podíváme do minulosti, tak sociálně demokratické vlády přinášely stabilitu, přinášely ekonomický růst, což je pro někoho možná zajímavé. A co se týče rozpočtu, nebyla to žádná katastrofa. Nechme prosím stranou neoliberální legendy o dluzích a tak dále, to už patří, řekl bych, k žargonu komedie. Ale zároveň ta sociální demokracie je jediná strana v českém prostředí, která je evropsky propojena. Má velmi úzké vztahy s německou sociální demokracií, rakouskou sociální demokracií, francouzskou levicí. Zkrátka a dobře, jediná sociální demokracie, dokáže vidět věci z globálního pohledu. Není úzce nacionální. Což by někteří rádi viděli. Je schopna ty problémy pojmenovat tak, jak jsou.

Bohumil Kartous: Pardon, jestli se to ptám, ale nevím, jestli česká sociální demokracie skutečně tenhle svůj potenciál dokáže využít a dostat svému jménu internacionální strany, protože když se podíváte na způsob tvarování té strany, tak to je často žalostný způsob, jak tu stranu udělat úplně nicotnou lokální a vysloveně provinční.

Richard Vlasák: Přesně tak. Přesně tak a promiňte, že vám skáču do řeči. Omlouvám se, je mi to nepříjemné. Ale teď je před námi klíčový sjezd sociální demokracie v říjnu a tam se rozhodne bohužel. A bude se rozhodovat. Proč říkám, bohužel, protože sociální demokracie v současné době není v dobré kondici. Pan předseda Šmarda bohužel sice se snažil spojovat, slepovat a tak dál, ale někdy je potřeba bouchnout do stolu a někdy je potřeba říct lidem, kteří v sociální demokracii nemají co dělat, aby tu stranu opustili, pokud zastávají názory, že je dobré se spojit s komunisty, což jako tradiční sociálně demokratický volič naprosto odmítám, že je potřeba používat nějaká rasistická extremistická hesla. To není sociální demokracie. A když někdo něco takového propaguje, není sociální demokrat. Z definice. ten člověk může být já nevím jaký no, ale dobře, ať hledá politické štěstí v jiných politických stranách a předseda strany, vedoucí aparát musí mít tu razanci a sílu říct takovýmto lidem, podívejte se, máme vás rádi, ale z definice nejste sociálními demokraty. Nemáte v sociální demokracii co dělat. Pokud se tohleto nepovede a bohužel se tohle nepodařilo, tak ta sociální demokracie bude rozbředlá břečka i kde se pár možná chytrých lidí bude hádat o mikrofony.

Bohumil Kartous: No tak určitě mám pocit, že to tak jako odpovídá těm proklamacím řady takzvaných sociálních demokratů, že by spíše patřili do nějaké národně socialistické strany se svými názory.

Richard Vlasák: Promiňte. Já se vám omlouvám. Když říkáme národně socialistické strany, tak to říkáme s despektem, ale prosím pěkně národně socialistická strana měla ve svém středu lidi, jako byl Beneš, nebo Milada Horáková a další osobnosti. Je to takový hezký narativ, ale národní socialistická strana od brněnského sjezdu byla -

Bohumil Kartous: Já nechci dehonestovat českou národně socialistickou stranu, ale jde o to, že tenhle politický proud, jaksi vyhořel s dobou, s historií, koncept národního státu dnes snad tedy už inteligentní člověk vnímá trochu jinak, jako součást nějaké větší struktury zejména v Evropě. A jde o to, že to, co v současnosti reprezentuje něco, co bychom nazvali národním socialismem, tak jsou vesměs populisti. A rozhodně souhlasím s tím, že nemá žádný smysl, aby sociální demokracie kopírovala to, co úspěšně uplatňují populisté, protože oni už tam jsou a představa, že sociální demokracie nějakým způsobem vytlačí nebo nahradí je úplně, je hloupá? To je projev hlouposti a průměrnosti, nic víc to není, ale ještě k tomu sjezdu, protože ten je zásadní a důležitý, aspoň tedy pro sociální demokracii, když ne pro celek politické situace v České republice, protože zjevně současné ambice sociální demokracie nemohou být moc velké. Ani v těch nadcházejících volbách. O co tam vlastně jde? Protože - a to je ještě další otázka. Krom toho nějakého spojujícího příběhu je tam nějaká osobnost, která by byla schopná vytáhnout sociální demokracii zpod hladiny někam, kde bude trošku viditelnější a kde zase bude hrát nějakou zásadnější roli? Protože mám pocit, že se tam odehrávají jakési vnitřní konflikty, ale upřímně, já tam nevidím nikoho, kdo by mohl tu reprezentaci na sebe nějakým čestným důvěryhodným, způsobem vzít?

Richard Vlasák: Máte bohužel pravdu. Byl tady Bohuslav Sobotka, to byl vynikající premiér. Myslím si, že na Bohuslava Sobotku se bude dlouho vzpomínat. A myslím si, byl tady samozřejmě Vladimír Špidla, jenže zase to jsou všechno pohádky minulosti. Myslím si, že mezi mladými sociálními demokraty rostou budoucí osobnosti, ale musí dozrát, musí prožít životní krachy, musí prožít taky nějaké úspěchy v nějakém zaměstnání. Teďko je dobré tu sociální demokracii uchránit od populismu. Řekl bych to takhle. Ubránit ty základní sociálně demokratické pozice a chvilku počkat. Já vím, že to nezní hezky. Ale i ty krajské volby ukážou, v jaké kondici ta sociální demokracie je. A ukáže se i, jak jednotlivé koncepty sociální demokracie jsou úspěšné. Nebo ne. Myslím si, že na jihu Moravy vidím jednu osobnost. Pana Štefana, myslím, že se jmenuje nevím, nejsem si tak jistý. Z Líšně, Z Brno Líšně. Břetislav Štefan se myslím jmenuje. Pan Netolický. Dejme tomu, ale to jsou regionální hráči. Tady je potřeba osobnost, která tu sociální demokracii sjednotí po různých stránkách, po té ideové, programové, která bude mít ale také chuť říct tamhle jsou dveře. Na shledanou.

Bohumil Kartous: A možná ještě poslední otázka k tomu sjezdu. Tak přece jenom někdo kandidovat bude, že? A za dané situace, která tedy rozhodně má daleko od nějakého ideálu, ať už z hlediska směřování nebo z hlediska přítomnosti nějakých silných osobností. Co si myslíte, že by sociální demokracii nejvíce prospělo, protože ono jí taky může leccos uškodit? Nejsou tam jenom lidé, kteří myslí na budoucnost sociální demokracie jako takové. Zjevně se do sociálně demokratické politiky stále prolíná ta snaha o to už vámi naznačované spojování s nějakým politickým šmejdem. Tak to tam taky je přítomno a taky se to může stát. Takže jak to vidíte, kdybyste tak divákům v krátkosti prosím ještě nastínil, o co se tam vlastně teď kdo snaží?

Richard Vlasák: Já jsem jednu osobnost záměrně vynechal a znalec levicové politiky v České republice samozřejmě musel zablikat. No kde je Jana Maláčová? Jana Maláčová je na evropský kontext, na český kontext výjimečně vzdělaná žena s nesmírně silnými argumentačními schopnostmi člověk, který nezapadne. Byla by to výborná předsedkyně sociální demokracie. Jenže a to je ten problém, jestli se za Janou Maláčovou nebo Lubomírem Zaorálkem. budou seskupovat lidé, kteří tendují právě k tomu spojení se Stačilo. A jestli Jana Maláčová nebude mít dostatek razance a odvahy říct, podívejte se, tohle není sociální demokracie. Já jako člověk z odborů, jako člověk se sociálně demokratickou minulosti, bývalá ministryně sociálních věcí, my nebudeme umět říct těm lidem, to, co říkáte, jsou fantazie, tak v takovou chvíli se může stát, že její volba nebo volba Lubomíra Zaorálka přinese to hrozně vysněné spojení s levicí Stačilo, jenže dobře oba dva víme, že Stačilo není žádná levice, to jsou prodavači hrnců. Známe to z těch devadesátek, kdy byla nabídka Přijeďte s námi na zájezd, dostanete skvělé hrnce. Babička se zadlužila, měla za 50 000 hrnce, kterých nikdy nebyla potřeba. Podívala se do Krumlova a dostala k tomu párek. To je přesně Stačilo. Zkrátka a dobře: Jana Maláčová i Lubomír Zaorálek musejí jednoznačně říct: Jsme proti tomu, abychom se spojili se Stačilo Pokud budu o tom snít, pokud budu o tom dále takhle publikovat, tak přivedu sociální demokracii do hrobu. A u toho já nechci být, ale u toho nechce být hodně lidí, kteří svojí rodinou minulost mají spojenou se sociální demokracií.

Bohumil Kartous: No tak doufejme, že se sociální demokracie na jedné z dalších křižovatek rozhodne pro budoucnost nejenom levicové politiky, ale svou vlastní. Protože jste myslím v té poslední větě definoval, co jí dokáže pravděpodobně úplně totálně pohřbít a možná dokonce navždy. Tak děkuji za rozhovor i vám diváci Rozhovorů Britských listů děkuji za pozornost a budeme se těšit u dalších na viděnou.

Richard Vlasák: Na shledanou.