Opravdu Vlny lžou?

26. 8. 2024

 

Není to film o Pražském jaru. Ani o komunistické straně. Klíčová funkce generálního tajemníka KSČ není ve filmu vůbec zmíněna. To vedlo filmaře k tomu, že z Novotného dělali personu číslo 1 i v době, kdy už byl fakticky politickou mrtvolou. U pozornějších diváků to může vyvolat i určité zmatení; čím byl vlastně Dubček, když prezidentem se stal Ludvík Svoboda? (To ve filmu zmíněno je.) Ale tak je to možná lepší. Dualita funkcí prezidenta a generálního tajemníka by se ve filmu vysvětlovala dost těžko. A případný pocit nejasnosti může vést k úsilí o další informace.

Tím spíš je vynechán celý mocenský boj v Ústředním výboru KSČ v posledních měsících roku 1967, který vedl k Novotného pádu.

Není to film o šedesátých letech. A už vůbec ne o čtyřiceti letech komunismu. Může samozřejmě vyvolávat dojmy o těchto obdobích. Je v pořádku upozornit na tyto dojmy a na možné falešné obrazy z nich vyplývající. Inteligentní člověk, který pamatuje komunismus aspoň normalizační by měl ale poznat, že ty dojmy jsou falešné. Že vychází z toho, co ve filmu není a být nemělo.

Dále je položena otázka, jak mohli být údajně odvážní novináři v Československém rozhlase, když vládl stalinský útlak jak padesátých letech. Tím stalinským útlakem ve filmu má být co? Razie StB na silvestrovském večírku, jejímž výsledkem byla zabavená páska s nahrávkou z demonstrace a odvedení redaktora, který se k ní přihlásil? Pokud chce nějaký pamětník tvrdit, že tohle už na konci roku 1967 nebylo možné, ať to řekne. Ale stalinský útlak vypadal jinak. Kdyby k této razii došlo v roce 1952, byli by zatčeni všichni přítomní. Vedoucí kolektivu a držitel pásky by dostali minimálně pětadvacet let za velezradu. Nebo taky možná šibenici; držet takový materiál bez vědomí a souhlasu Strany by byl větší zločin, než někde zapálit pár družstevních stohů. Další, kteří o tom mohli vědět, by dostali minimálně pět let. Pokud by se mezi zadrženými vyskytl nějaký komunista, který by vyšetřovatele přesvědčil, že o té pásce neměl ani páru, možná by vyvázl jen se stranickým trestem. Ale i to by nejspíš znamenalo aspoň načas konec práce v rozhlase a umístěnku někam do pohraničí.

V takovém útlaku by odvážní novináři opravdu neměli šanci. Jenže tohle ve filmu není.

Další kritika se týká věcí, které vypadají nepřesvědčivě, protože to ve skutečnosti "bylo jinak". Pokud 21. srpna a následující dny tanky či auta okupantů někoho přejely, mohla to být nehoda. Ale ty zastřelené, kteří skutečně existovali, lze jako nehodu označit těžko. Je pravda, že okupační vojáci dostali rozkaz nestřílet. Ale je taky pravda, že na situaci, na jakou narazili v Československu je nikdo nepřipravil. Jejich úkol zajistit situaci se mohl se zákazem střílet dostat snadno do konfliktu. Auto se studenty je ve filmu rozstříleno poté, co se pokusí ujet sovětským vojákům, kteří se jej pokusí zadržet. Nevím, zda se tato událost skutečně odehrála. Ale s atmosférou zpravidla nerušeného šíření letáků a novin se nevylučuje.

Mohu posloužit zkušeností z období zhruba půl roku před 17. listopadem 1989. Tehdy už bylo možné, aby v Mladém světě vyšla stránka Renčínových vtipů anonymně, ale zcela jasně narážejících na odpor a rostoucí nejistotu režimu. Na Barrandově byl schválen film, který si kritickou otevřeností vůči padesátým létům nezadal třeba se Všemi dobrými rodáky. Filharmonici v Poděbradech, profesně daleko zranitelnější než třeba popeláři, odmítli soudruhům podepsat protest proti petici Několik vět. V knihovně na ČVUT visely na nástěnce informace v oficiálních médiích nepřítomné. Veřejně.

Zároveň to byla doba, kdy Vás policajti na demonstraci pořád mohli tvrdě zmlátit a kdy někteří disidenti byli znovu odsuzováni do vězení. Relativní svoboda a nesystematický teror se po určitou nevylučují.

Můj závěr je ten, že tento film může přivést vnímavé nepamětníky k zájmu o období komunismu a ke zjišťování zjišťování složitějších detailů a souvislostí. A nepamětníci nevnímaví? Těm by ten film ony složitosti nevysvětlil, i kdyby se o to pokusil. Výsledkem takového pokusu by byl nejspíš guláš, vůči kterému by výhrady ze lží nebo přinejmenším nepravd byly nejspíš oprávněné, i kdyby se filmaři snažili sebevíc