Příští Putinův puč
30. 8. 2024
Volby ve třech východoněmeckých spolkových zemích pravděpodobně přinesou strany přátelské k Rusku, což Kremlu opět poskytne opěrný bod, píše Matthew Karnitschnig.
Je vycházející německá superstar natolik krajně levicová, až je krajně pravicová?
28. 8. 2024
čas čtení
17 minut
Když posloucháte Sahru Wagenknechtovou, ikonu německé krajní levice, mohlo by vám být odpuštěno, pokud si odnesete dojem, že největší hrozbou pro demokracii jsou "levičáci životního stylu", kteří popíjejí latté v kelímcích na opakované použití a nakupují bio kapustu na berlínském farmářském trhu.
Takoví dobře situovaní, k životnímu prostředí přátelští městští bohémové zastávají to, co považují za "morálně bezvadné" názory na vše, od Ukrajiny po změnu klimatu, říká, a pak toto přesvědčení vnucují obyčejným lidem s drakonickým zápalem.
Wagenknechtová – jejíž nedávno vytvořená populistická strana má před nedělními klíčovými zemskými volbami ve východním Německu dvouciferné výsledky – se také domnívá, že do země přichází příliš mnoho žadatelů o azyl a tvrdí, že "už není místo". Velkou část svého hněvu si vyhrazuje pro německé Zelené, jimž dává za vinu deindustrializaci země, jejich snahu o čistou energii, a upřednostňuje užší vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Wagenknechtová, jedna z nejoblíbenějších německých političek, začínala v politice jako členka východoněmecké komunistické strany a dlouho byla tváří krajní levice v zemi. V poslední době však často zní pozitivně krajně pravicově.
Její názory a sžíravé útoky na mainstreamovou levici jí ve skutečnosti získaly mnoho krajně pravicových obdivovatelů. Björn Höcke, jeden z nejextrémnějších politiků krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) a vůdce strany ve východoněmecké spolkové zemi Durynsko, byl Wagenknechtovou tak ohromen – zejména jejím postojem k Putinovi – že ji jednou vyzval, aby vstoupila do řad AfD. "Prosím vás, pojďte a připojte se k nám!" řekl loni během projevu v Drážďanech.
Místo toho Wagenknechtová vytvořila novou politickou sílu definovanou zdánlivě protimluvnou ideologií, kterou nazývá "levicový konzervatismus". V tomto procesu převrací německou politiku vzhůru nohama tím, že narušuje rozpadající se dominanci tradičních stran v zemi a dále narušuje rozdělení na levici a pravici, které charakterizovalo západní politiku po většinu 20. století.
V době, kdy zavedené strany ztrácejí v Evropě vliv, je pro politické podnikatele, jako je Wagenknechtová, snazší vytyčit si nová území. To stále více platí i pro Německo, které dlouho sloužilo jako kotva stability v Evropě – kde byla politika dlouho relativně usedlá a předvídatelná.
Dávno pryč jsou doby, kdy Volksparteien – strany s velkým záběrem – mohly prakticky samy určovat politický kurz Německa. Noví hráči jako AfD a strana Wagenknechtové – přezdívaná Aliance Sahra Wagenknechtová (BSW) – podněcují revoltu proti politickému mainstreamu.
Tato vzpoura je obzvláště silná v regionu, který tvoří bývalé východní Německo a které – navzdory více než třicetiletým snahám o pohlcení a integraci bývalého komunistického státu po pádu Berlínské zdi – stále více sleduje svou vlastní paralelní politickou realitu.
Se trojími zemskými volbami, které se mají konat ve východním Německu – v neděli v Sasku a Durynsku a 22. září v Braniborsku – AfD vede nebo se blíží vedení ve všech volbách. Nová strana Wagenknechtové se v průzkumech pohybuje mezi 13 a 18 %, což je pozoruhodný výsledek pro stranu, která vznikla teprve před několika měsíci.
S Wagenknechtovou jsem se setkal počátkem tohoto roku v zákulisí divadla v Berlíně, kde měla před živým publikem odpovídat na otázky reportéra německých levicových novin Die Tageszeitung. Wagenknechtová měla svůj typický vzhled - bundu s vycpanými rameny, sukni po kolena a lodičky - styl tak neměnný, že se jí na něj často ptají novináři. ("Nakonec máte pocit, že je to druh uniformy," řekla Wagenknechtové později večer na pódiu novinářka Tageszeitung Ulrike Herrmannová.)
Wagenknechtová není zdaleka jediná, kdo rozmazává tradiční levo-pravé spektrum. Ve Spojených státech bývalý prezident Donald Trump přijal některé tradičně levicové hospodářské politiky v oblasti obchodu a cel, což částečně vysvětluje jeho přitažlivost pro voliče z dělnické třídy. Francouzská krajně pravicová vůdkyně Marine Le Penová převzala hospodářskou a sociální politiku od tradiční levice, čímž přilákala mnoho bývalých voličů Komunistické strany Francie.
Když jsem se Wagenknechtové zeptal, zda vidí nějaké podobnosti mezi sebou a Le Penovou nebo jinými radikálně pravicovými stranami, zdálo se, že její chladnou, vyrovnanou tváří pronikl náznak šoku. Řekla mi, že takové strany ve skutečnosti nereprezentují "takzvané malé lidi". Spíše to podle ní dělá její styl politiky – levice, která se zaměřuje na boj s ekonomickou nerovností, a zároveň přijímá sociální politiku, která podporuje "tradice, stabilitu a bezpečnost".
To je území, řekla, kde levice chybně ustoupila pravici. "Jsou to zcela legitimní lidské potřeby a v určitém okamžiku se o ně levice přestala zajímat," řekla mi Wagenknechtová. Ze vzestupu krajní pravice pak obvinila německého kancléře Olafa Scholze a "arogantní" přístup jeho levicové koalice k vládnutí.
"Je to přímý důsledek neuvěřitelné frustrace a rozhořčení nad špatnou politikou," řekla. "A rozhořčení je oprávněné."
* * *
Wagenknechtová je zvyklá stát stranou. Narodila se v roce 1969 ve východním Německu íránskému otci, který přijel do Západního Berlína studovat, a německé matce, která pracovala jako obchodnice s uměním a žila na druhé straně Berlínské zdi, což páru znemožňovalo udržovat pravidelný kontakt.
Když byly Wagenknechtové pouhé tři roky, její otec odjel do Íránu a už se nikdy nevrátil. Vyrůstala s prarodiči v malé vesnici v Durynsku, kde, jak mi řekla, si ji ostatní děti dobíraly kvůli jejím černým vlasům a tmavým očím. "Vlastně to pro mě jako dítě nebylo tak hezké," řekla mi. "Byl jsem tam relativně sama. Nebyly tam žádné děti s cizími rodiči."
Jak dospívala, zdálo se, že velká část jejího charakteru byla definována odporem ke změnám. Ve věku 19 let, těsně před pádem Berlínské zdi, vstoupila do východoněmecké komunistické strany z touhy pomoci zabránit kolapsu státu kvůli tomu, co považovala za "kontrarevoluční síly". Po pádu zdi vstoupila do nástupce strany, Strany demokratického socialismu, a sloužila jako mladá tvář staré gardy "Komunistické platformy", křídla strany, které reprezentovalo názory bývalého východoněmeckého vedení.
Díky svému mládí a klidu, chladnokrevnosti, s níž šířila radikální myšlenky, se stala německým mediálním fenoménem. Zatímco se její strana snažila odklonit od svých východoněmeckých kořenů, pokračovala v obraně starého režimu a udržovala si svůj odpor vůči Západu, NATO a kapitalismu. "Lepší východní Německo se zdí než společenské podmínky, které máme dnes," řekla v roce 1996 v rozhovoru pro veřejnoprávní televizi.
Tvrdé názory Wagenknechtové se začaly zmírňovat poté, co se setkala s další levicovou ikonou, Oskarem Lafontainem, mužem o 26 let starším než ona. Lafontaine byl v 90. letech mocným lídrem Sociálně demokratické strany (SPD), ale odešel po hořkém boji o moc s tehdejším kancléřem Gerhardem Schröderem, protože věřil, že se SPD obrátila proti dělnické třídě a sociálnímu státu.
V roce 2007 se Lafontainova strana odštěpená od SPD sloučila s PDS a vytvořila Die Linke neboli Levicovou stranu, přičemž Wagenknechtová se stala členem výkonného výboru. S Wagenknechtovou se později vzali. Poté, co se Lafontaine v roce 2009 ze zdravotních důvodů politicky stáhl, stala se Wagenknechtová jedním z vůdčích hlasů strany.
Přesto se v následujících letech Wagenknechtová stávala stále kontroverznější postavou uvnitř Levicové strany, včetně toho, když se uprostřed uprchlické krize v roce 2015 stala kritičkou rozhodnutí tehdejší kancléřky Angely Merkelové vpustit do země stovky tisíc žadatelů o azyl za použití mantry "Wir schaffen das!" ("Zvládneme to!"). V roce 2016, po vlně teroristických útoků spáchaných migranty, Wagenknechtová vydala prohlášení, v němž se uvádí: "Přijímání a integrace velkého počtu uprchlíků a imigrantů je spojena se značnými problémy a je obtížnější než frivolní 'Zvládneme to' Merkelové."
Členové její vlastní strany ji ostře kritizovali a tvrdili, že žádný skutečný levičák by v otázce migrace neměl útočit na Merkelovou zprava. Toho roku na shromáždění Levicové strany hodil muž ze samozvané antifašistické skupiny Wagenknechtové do obličeje něco, co vypadalo jako čokoládový dort se šlehačkou. Vztahy s mnoha členy její vlastní strany se staly napjatějšími poté, co se Wagenknechtová stala ostrou kritičkou vládních "nekonečných lockdownů" během pandemie COVIDu-19 a po totální ruské invazi na Ukrajinu, přičemž Wagenknechtová často vystupovala v německé televizi, aby nabídla názory, které odrážely kremelskou propagandu.
Nakonec loni oznámila, že ona a skupina spojenců z Levicové strany odejdou a založí vlastní stranu, přičemž později se k ní připojil i její manžel Lafontaine. "Žijeme v době globálních politických krizí," řekla v Berlíně. "A v této době má Německo pravděpodobně nejhorší vládu ve své historii." Dodala, že mnoho lidí "už neví, koho volit, nebo volí ze vzteku a zoufalství". Tato volba vedla k rozpadu Levicové strany, která byla nucena rozpustit svou parlamentní frakci, zlikvidovat majetek a propouštět.
Wagenknechtová se od té doby stala zběhlou v hledání levicového úhlu pohledu na to, co jsou obvykle pravicové postoje. Její skepticismus vůči imigraci je z velké části způsoben její podporou sociálního státu, který, jak říká, vyžaduje ke svému fungování určitý stupeň homogenity.
"Čím silnější je sociální stát, tím větší musí být pocit sounáležitosti," řekla mi Wagenknechtová v Berlíně. "Protože pokud lidé nemají žádné spojení s těmi, kteří pobírají sociální dávky, pak v určitém okamžiku odmítnou za tyto dávky platit."
Dalším příkladem bylo hlasování Wagenknechtové proti návrhu zákona schválenému německým parlamentem na začátku tohoto roku, který by právně usnadnil změnu pohlaví – zákon, který by podle ní "byl směšný, kdyby nebyl tak nebezpečný". Našla však tradičně levicovou linii útoku na tento názor, zaměřenou na farmaceutický průmysl usilující o zisk jako na hlavního příjemce zákona. "Váš zákon mění rodiče a děti na pokusné králíky pro ideologii, která prospívá pouze farmaceutické lobby."
Opakovaně také vyzvala k ukončení německé vojenské pomoci Ukrajině a jednání s Putinem – což je názor převládající na krajní pravici, ale podle ní jde o protiválečný postoj zakořeněný v levicové tradici.
To, že v těchto otázkách zní jako pravice, připomíná "teorii podkovy", často připisovanou francouzskému spisovateli Jeanu-Pierru Fayeovi a jeho knize "Le Siècle des ideologies" z roku 1996, která tvrdí, že politické extrémy se ohýbají jeden k druhému ve tvaru podkovy, takže krajní levice a krajní pravice mají k sobě navzájem blíže než ke středu.
Konkrétnějším vysvětlením její politiky však je, že Wagenknechtová vidí mezeru v zastoupení – prostor pro lidi se sociálně konzervativními názory, kterým se nelíbí migrace a progresivní politika, ale zároveň se obávají extremismu AfD. Jinými slovy, Wagenknechtová se snaží poskytnout přijatelnější anti-establishmentovou alternativu.
Wagenknechtová, stejně jako lídři dalších stran, vyloučila, že by s AfD vládla v koalici. Zároveň nevylučuje, stejně jako ostatní, spolupráci s AfD na prosazení toho, co považuje za rozumnou legislativu.
"Pokud AfD říká, že obloha je modrá," její strana "nebude tvrdit, že je zelená," řekla nedávno německým novinám Frankfurter Allgemeine Zeitung.
* * *
Existuje mnoho teorií, proč je tolik voličů na východě země náchylných podporovat populistické a radikální strany. Jedním z nich je, že rozdíl ve mzdách mezi východním a západním Německem vyvolal nevoli na východě, kde zaměstnanci vydělávají za hodinu v průměru asi o 15 % méně.
Dalším důvodem je, že loajalita k mainstreamovým stranám a důvěra v instituce nejsou ve východních státech tak hluboké, protože se staly součástí znovusjednoceného Německa teprve před 34 lety. V tomto smyslu jsou strany, které dominovaly poválečné historii západního Německa – středolevicová SPD a středopravicová Křesťanskodemokratická unie (CDU) – mnohem méně zakořeněné.
Když jsme spolu mluvili v Berlíně, Wagenknechtová měla jiné vysvětlení, proč se jí ve východním Německu daří, a řekla, že to má co do činění s dědictvím odporu vůči autoritářství. Řekla mi, že lidé na východě prostě nemají rádi, když jim někdo říká, jak mají myslet. Jinými slovy, byli méně náchylní k indoktrinaci, kterou levičáci životního stylu vnucují prostřednictvím svého vlivu na mainstreamovou politiku a média.
"Východní Němci jsou dnes obzvláště citliví, když si uvědomí, že je chcete vzdělávat, že je chcete poučovat, že chcete omezovat jejich svobodu," řekla. "To je také něco z dědictví východního Německa, dědictví ve smyslu určitého odporu a odvahy, kterou lidé tehdy získali."
Mnoho východních Němců – dokonce i těch, kteří se narodili dlouho po skončení studené války – si zachovává silný smysl pro identitu jako "Ossis" (Východňané). Voliči na východě mají také tendenci být ostražitější vůči imigraci, sociálně konzervativnější a stále nostalgičtější vůči Rusku. Tento pozdější trend zmátl i některé lidi, kteří znají politiku v regionu nejlépe.
"Najednou, o více než 30 let později, je tu nostalgie, ale je to zvláštní nostalgie, protože nerozlišuje mezi Ruskem a Putinem," řekl mi začátkem tohoto měsíce Bodo Ramelow, současný premiér Durynska a člen Levicové strany, kterou Wagenknechtová opustila (a není jejím fanouškem). "Zdá se, že roli hraje kolektivní amnézie." Lidé si již neuvědomují, co to znamená, že sovětská vojska potlačila východoněmecké povstání v roce 1953. Spíše říkají, že Západ je stále více vnímán jako utlačovatel. "Takže je to opravdu zvrat, zvrat z hlediska podstaty."
Zdá se, že Wagenknechtová tyto proruské nálady jak podněcuje, tak z nich těží. "Ústřední otázkou na Ukrajině je: Stane se Ukrajina nástupištěm amerických vojenských základen a amerických raket?" řekla na tiskové konferenci v den, kdy byla její strana založena. Odsoudila také plán na rozmístění amerických raket dlouhého doletu na německém území, a když ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přijel do Berlína, aby promluvil v Bundestagu, její strana – spolu s poslanci AfD – se odmítla dostavit. Není překvapením, že ruská média Wagenknechtovou ráda citují.
Částečně je to proto, že němečtí Zelení – strana, která vzešla z pacifistického hnutí během studené války – se stali tak jestřábími ohledně vojenské podpory Ukrajiny, že jimi Wagenknechtová pohrdá. "Zelení jsou nejpokrytečtější, nejrezervovanější, nejprolhanější, nejnekompetentnější a podle škod, které způsobují, také nejnebezpečnější strana, kterou v současné době máme ve Spolkovém sněmu," řekla jednou ve videovzkazu.
To je poselství, které rezonuje u východoněmeckých voličů. Zelení zaznamenali takový propad podpory ve třech spolkových zemích, které jdou v září k volbám, že riskují, že nezískají křesla v žádném ze zemských parlamentů. Další dvě strany, které tvoří německou vládnoucí koalici tří stran – SPD a fiskálně konzervativní Svobodní demokraté – se také potýkají s problémy.
S rostoucí AfD a novou stranou Wagenknechtové je stále obtížnější – ne-li nemožné – vytvořit životaschopné koaliční vlády, které vylučují populistické a radikální strany na východě.
Po východních volbách obě strany doufají, že posílí svůj vliv ve zbytku Německa. Pokud budou před všeobecnými volbami v příštím roce úspěšné, to, co se nyní děje v bývalém východním Německu, může být jen předehrou.
Zdroj v angličtině: ZDE
4024
Diskuse