Německo: Krajní pravice získává na síle

27. 8. 2024

 

V malé spolkové zemi Durynsko je Alternative für Deutschland (AfD) s předpokládanými 30 % hlasů stále v čele, i když její podpora od ledna mírně klesla. CDU zaostává s 22 %, těsně následována povstaleckou skupinou BSW, pojmenovanou po své zakladatelce Sahře Wagenknechtové.

Wagenknechtová se učila z příručky Le Penové, Giorgie Meloniové a dalších. Dominovat televizi, tvářit se seriózně, maskovat se jako „zastánce lidu“, hrát na strach voličů a přitom předstírat příslušnost k hlavnímu proudu. Z ničeho se stala silou, s níž je třeba počítat.

Její cesta je fascinující. Wagenknechtová, bývalá předsedkyně strany Die Linke (Levice), která se zrodila z bývalé východoněmecké komunistické strany SED, jež vedla zemi do roku 1989, spojuje levicovou ekonomiku s protiimigračním národním konzervatismem - je to klasická podkova, kde se setkávají dva extrémy.

Nejnebezpečnější pro Německo a Evropu je, že žena, která ve stalinismu viděla dobro, učinila ukončení vojenské podpory Ukrajiny podmínkou spolupráce s ostatními stranami. V chatshow produkuje věty, které se líbí Kremlu, vyzývá k ukončení sankcí, obnovení dovozu energie z Ruska a odsuzuje „válečné štvaní“ NATO.

V nedalekém Sasku je situace jen o málo méně znepokojivá. CDU má mírný náskok před AfD, ale rozdíl je mizivý. Její dlouholetý premiér Michael Kretschmer zoufale hledá nerozhodnuté voliče tím, že vyzývá ke snížení pomoci Kyjevu.

To vše se děje rok před parlamentními volbami, které ukončí čtyři roky nerozhodnosti a hašteření třístranné „semaforové“ koalice SPD Olafa Scholze, Zelených a FDP. CDU téměř jistě povede novou koalici, ale jakou koalici a jakou CDU, to není jasné - protože strana kancléřky Merkelové je k nepoznání z doby před několika lety.

Po zemských volbách 1. září proběhnou jednání, jejichž cílem je sestavit koalice, které by vládly v Durynsku a Sasku - a nepustily k moci AfD.

Brandmauer neboli „firewall“ pro tuto stranu stále existuje. Ironií - a pokrytectvím - je, že zbývající strany budou nuceny uzavřít dohodu s Wagenknechtovou, stejně nebezpečnou, ale chytřejší představitelkou nové krajní pravice. CDU a SPD (pokud se dostane přes práh) se budou držet za nos, ale možná jim nezbude nic jiného než s ní uzavřít dohodu.

Někteří Němci na západě se mohou uklidňovat, že jde o postkomunistický východ, a co čekat? Kontaminace však dalece přesahuje geografické hranice. Všechny čtyři mainstreamové strany mají problémy. Zelení trpí útlumem, protože odpor proti klimatickým opatřením nabírá na síle ve velké části Evropy. Robert Habeck, vicekancléř a ministr hospodářství této strany, je svými takzvanými koaličními partnery pravidelně přehlasováván. V době, kdy země volá po inspiraci, představuje Scholz ve vedení jen o málo víc než skleslé přežívání.

Skutečným padouchem díla je Christian Lindner, šéf FDP a ministr financí. V celém poválečném Německu se FDP obvykle, ale ne vždy, vyškrábala přes 5% hranici, aby se dostala do parlamentu, a několikrát se stala juniorním partnerem vlád pravého středu a levého středu. Někteří z někdejších státníků, například dlouholetý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, byli svobodní demokraté.

Nyní, ve snaze „vymezit se“ před parlamentními volbami na podzim příštího roku, Lindner stranu proměnil v ultralibertariánský spolek, který objímá auta a je proti centristické levici. To vedlo k odlivu části dlouholetých příznivců. Lindner s tím měl počítat a identifikovat právě tolik příznivců, aby se dostal přes hranici. Pokud se jeho kalkulace ukáže jako nesprávná, může být s FDP, jednou z původních poválečných stran, konec.

Linder je také hlavním zastáncem „černé nuly“, německého fetišistického striktního požadavku na vyrovnanost ročních rozpočtů. Koalice se právě vytasila s dohodou, ovšem nehezkou, která zahrnuje snížení vojenské pomoci Ukrajině v roce 2025 z letošních 7,5 miliardy eur na 4 miliardy eur (i když ve srovnání s jinými zeměmi je to stále vysoká částka) a výrazně nižší navýšení celkových obranných prostředků, než se plánovalo. Ministr obrany Boris Pistorius neskrýval svůj vztek.

Pokud jde o CDU, její předseda Friedrich Merz ji posunul zpět ze středové pozice k tradičnější formě konzervatismu. Jeho osobní hodnocení popularity zůstává stejně nízké jako Scholzovo. Nervozita je napjatá, když se dívá přes rameno na Wagenknechtovou. „Wagenknechtová pracuje na zničení CDU. Má ďábelskou schopnost identifikovat slabá místa a zničit je,“ poznamenává Mariam Lauová z Die Zeit, která s ní nedávno dělala rozhovor.

Pro Německo je to nešťastný politický okamžik, ale nebezpečí by se nemělo přehánět. Z voleb v příštím roce pravděpodobně vzejde další mainstreamová koalice CDU a SPD. Německá ústava má obdivuhodné pojistky stability a demokratických norem.