Proč se Macron postavil k Ukrajině jako jestřáb a pak ustoupil?
29. 8. 2024
V únoru se francouzský prezident Emmanuel Macron postaral o velký rozruch, když prohlásil, že je potenciálně ochoten nasadit francouzské vojáky na Ukrajině.
Toto přelomové oznámení bylo ve Spojených státech mnohými přijato pozitivně. Konečně se objevila významná evropská mocnost, která projevila vůdčí roli při oživování liberálního mezinárodního řádu. Chmury sužovanou Ukrajinou pronikl paprsek naděje, protože Evropané nyní převezmou břemeno záchrany řádu založeného na pravidlech na svém vlastním dvorku, píše na webu Responsible Statecraft Dylan Motin.
Avšak Macron, téměř stejně náhle, jako když pohrozil válkou s Ruskem, zmizel z radaru. Nejenže zmírnil svou rétoriku, ale neposkytl Ukrajině další významnou vojenskou a finanční podporu, která by odpovídala postavení Francie jako přední západní hospodářské a vojenské mocnosti. Myslí Macron pomoc Ukrajině vážně? Mohou Spojené státy věřit Macronovu vedení, že zachrání mezinárodní liberální (LIO)?
Nejprve si povězme několik slov o Macronově přístupu k mezinárodním záležitostem. Navzdory zdání jde v Macronově zahraniční politice o víc než o záchranu LIO. Vychází ze školy mezinárodních vztahů Huberta Védrina, francouzského ministra zahraničí (1997-2002), který vymyslel slovo „hypervelmoc“, aby kritizoval dominantní postoj USA během unipolárního momentu, a zasazuje se o návrat reálpolitiky. Macron oceňuje názory bývalého premiéra Dominiqua de Villepina (2005-2007), který proslul svým rozhodným postojem proti válce v Iráku a západnímu intervencionismu.
Macron se inspiruje také bývalým prezidentem Nicolasem Sarkozym (2007-2012), který podporuje potřebu současně budovat Evropskou unii, setrvat v NATO a usilovat o sblížení a porozumění s Ruskem. Macron respektuje spojenectví se Spojenými státy, ale zároveň chápe, že zájmy Francie se ne vždy shodují s názory Washingtonu.
Stejně jako mnozí francouzští lídři před ním chce, aby Francie hrála svou vlastní roli, aby zůstala na světové scéně relevantní a nadále se angažovala ve vztazích s Ruskem, Čínou a „globálním jihem“. „Se mnou přijde konec neokonzervativní ideologie, která byla do Francie importována,“ prohlásil kdysi.
Když začala válka na Ukrajině, Macron se snažil hrát si na prostředníka. Domníval se, že má dobré osobní vztahy s Vladimirem Putinem. V roce 2017 přijal ruského vůdce ve Versailleském paláci, což byla vzácná pocta pro hostující hlavu státu. V roce 2019 Putin přijel do pevnosti Brégançon, francouzského prezidentského prázdninového útočiště, což naznačovalo, že vztahy se staly osobnějšími.
Sám Macron navštívil Putina v Moskvě na začátku února 2022, jen několik týdnů před ruskou invazí. A právě v předvečer tohoto osudového kroku Macron věřil, že po telefonátu s Kremlem odvrátil válku. Druhý den mu však Putin zavolal, že uzná nezávislost Donbasu. Přesto ještě o měsíc později oslovoval Putina „tu“, což je ve francouzské kultuře znak přátelství a neformálnosti. V červnu Macron varoval Západ před jakýmkoli cílem ponížit Rusko, zdánlivě v protikladu k tvrdé linii Londýna a Washingtonu.
Co se změnilo?
Zaprvé francouzské hodnocení poměru sil na bojišti a pravděpodobná trajektorie války. Na přelomu let 2023 a 2024 dospěla francouzská rozvědka k závěru, že Ukrajina válku beznadějně prohrává. Zpackaná protiofenzíva v létě 2023 zničila některé z nejlepších ukrajinských jednotek, Rusko doplňovalo nové rekruty a síly rychleji než Kyjev a podpora Západu se pravděpodobně nikdy nevrátí na úroveň, které dosahovala v prvních měsících války. Pokud tedy nedojde k nějakému dramatickému zvratu, Západ se bude muset smířit s rozhodujícím ruským vítězstvím.
Za druhé, Macron měl v kalendáři červnové volby do Evropského parlamentu. Všechny průzkumy ukazovaly na drtivou porážku, protože Macron měl za sedm let u moci jen málo co ukázat. Rozsáhlý program ekonomických reforem, s nímž přišel v roce 2017, zbrzdila v roce 2018 krize žlutých vest, těsně následovaná pandemií. V roce 2018 se Macronovi podařilo dosáhnout cíle, který si předsevzal.
Celý článek v anglickém originále ZDE
Diskuse