Channel 4 News: Jak Izraelci kradou Palestincům bezostyšně území

28. 8. 2024

čas čtení 7 minut
Proč toto není v České televizi?



Reportér Secunder Kermani, Channel 4 News, úterý 27. srpna 2024, 19 hodin:  Vítejte na okupovaném Západním břehu Jordánu. Jsme v palestinské vesnici Beita. Slzný plyn začal dnes nezvykle brzy. Tyto scény se staly týdenním rituálem. Palestinci pořádají po pátečních modlitbách malou demonstraci. Izraelští vojáci na ně střílejí slzný plyn.

Palestinci takto protestují už léta a léta, ale jestli něco, tak je pro ně situace na místě stále obtížnější. A armáda je stále nekompromisnější, zejména od 7. října.

Občas Izraelci střílejí ostrými náboji. V okolí Beity bylo za posledních několik let, kdy začaly demonstrace proti nové nedaleké izraelské osadě, zabito více než deset lidí.

„Tady nám ukradli půdu. Přišli jsme sem jen proto, abychom tuhle osadu rozbili. Střílejí po nás, jak víte. Jak vidíte.“

 

 

Opouštíme Beitu a míříme k osadě, proti které protestují. Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že všechny izraelské osady na okupovaném Západním břehu by měly být zrušeny. Pokud něco, tak se ve skutečnosti rozšiřují rychleji než kdykoli předtím.

Nyní jsme na cestě do Eviataru. Která je jednou z nejnovějších izraelských osad. Osadu Eviatar, pojmenovanou po osadníkovi, kterého poblíž zabili Palestinci, založili ultrapravicoví aktivisté, kteří se považují za průkopníky na půdě zaslíbené jim Bohem. Tato osada byla  zpočátku dokonce považována za nelegální podle izraelských zákonů. Minulý měsíc však byla spolu s několika dalšími uznána státem. Izraelský krajně pravicový ministr financí navštívil obyvatele Eviataru, aby jim poblahopřál. Bezalel Smotrich, sám osadník, stojí v čele snah o úplnou anexi Západního břehu Jordánu. Pro osadníky, kteří staví tyto nepevné domy, je to znovuzískání židovské rodové a duchovní domoviny.

Reportér: „Ale osady, které zde stavíte, způsobují, že založit palestinský stát, řešení dvou států. je nemožné. Ae hádám, že to je součástí vašeho cíle?“

‚Ano,‘ odpovídá osadník. Když tady nebudou osady,  do ochrání Tel Aviv před raketovým útokem?“

Reportér: „Armáda, armáda.“

Osadník: „Dokud tady slyšíme armádu, tak bere Palestince vážně, bere Hamás vážně a slyšíte, co oni říkají. Mluví Od řeky k moři.“ 

Reportér: „To je vlastně vaše heslo Od řeky k moři bude  celý Izrael."

Osadník:  No, to bylo. Bylo to mnohem víc. Vlastně víc.“

Reportér: Na okupovaném Západním břehu ve východním Jeruzalémě nyní žije asi 700 000 osadníků, většina z nich ve velkých enklávách, jako je tato. Západní břeh byl Izraelem zabrán ve válce v roce 1967. Mezinárodně je celý považován za palestinskou půdu, klíčovou pro případný budoucí palestinský stát. Od 90. let 20. století jsou  městské oblasti částečně pod kontrolou palestinské samosprávy, zbytek kontroluje izraelská armáda. Území je však nyní poseto izraelskými osadami, které jsou všeobecně považovány za nelegální, a v posledních dvou letech, za současné tvrdé izraelské vlády, zaznamenaly nebývalý růst. Povzbuzeni spojenci v srdci izraelské vlády prudce vzrostlo násilí osadníků namířené proti Palestincům. Na začátku tohoto měsíce tak došlo k útoku, při němž byly zapáleny domy a auta a jeden člověk byl zabit. Osadníci se však považují za oběti, útoky nožem a střelbou ze strany Palestinců byly stále častější i před 7. říjnem. A vzhledem k tomu, že okupace je zakořeněná a smrtelně nebezpečná, nájezdy izraelské armády zvyšují na Západním břehu podporu Hamásu mezi lidmi.

Abdaljawad Omar, univerzitní učitel a spisovatel: „Ani z Izraele, ani z USA, ani z Velké Británie, ani z Evropy nepřichází žádná jiná rétorika nebo diskurz, který by zde skutečně prosadil řešení konfliktu. Takže nakonec, i když nejste radikální nebo jste umírněný, jako jediné řešení přichází odpor, a to je důvod, proč má nyní Hamás na Západním břehu velkou popularitu a proč roste podpora Hamásu. Izraelci by to považovali za hlavní bezpečnostní problém.

Opět, to je problém Izraele, že vytvoří problém a pak, víte, vás obviní z podpory Hamásu. Hamás je jen novou variantou staré palestinské tradice. Jak vyřešíme problém ztráty naší země? Jak vyřešíme problém vojenské okupace?“

Reportér: Několik tisíc izraelských osadníků kdysi okupovalo části Gazy. K jejich vzteku je však před téměř dvaceti lety vytlačila vlastní armáda, když se z území stahovala. Nyní někteří z nich vidí současnou válku jako šanci konečně se přestěhovat zpět.

Jsme v malém stanovém městečku nedaleko hranic s Gazou. Může to tu vypadat jako v bohémském letním táboře s aktivitami pro celou rodinu, ale jedná se o neskrývaně radikální okrajovou skupinu ideologicky podporovanou staršími, krajně pravicovými členy vlády, která věří, že Gaza je židovská země.
 
Na krku má tento muž vytetovaný nápis extremistické organizace Band. Smrt a zkáza v Gaze pro něj představují příležitost k jejímu ovládnutí.

„V noci spím bez spacáku, bez stanu v těžkých podmínkách. Chápeme, že se vším tím horkem a mouchami to možná do Gazy, s Boží pomocí, bude z hlediska podmínek mnohem těžší. Takže tady je jen malá příprava.“

V táboře oranžová barva hnutí letí vysoko. Někteří vojáci bojující v Gaze zveřejnili na internetu i fotografie s touto vlajkou, ačkoli izraelské vedení trvá na tom, že neexistuje žádná vyhlídka na obnovení osad.

Ariel věří, že k tomu dojde, a doufá, že bude mezi prvními, kdo se do Gazy přesune. Do Izraele přišla před sedmi lety z Texasu.

Reportér: „Představa, že byste sem přišli z Ameriky, usadili se v Gaze a vyhnali Palestince, to by spousta lidí považovala za osadnický kolonialismus.“

Ariel: „Ve skutečnosti to není kolonialismus, je to návrat. Prarodiče vyhnali z Izraele Arabové, kteří se sem snažili usadit Palestince, a oni museli odejít, aby přežili. A já se jen vracím a plním jejich sen. To by byla první věc. Druhá věc je. Myslím si, a vím, že je to menšinový názor, myslím, že kolonialismus má špatnou pověst, jako že genocida je špatná, ale kolonizovat místa, která jsou genocidní a mají špatnou ideologii, je správné.“

Reportér:  „Co by se podle vás mělo stát s lidmi, kteří už v Gaze jsou?“

Ariel: Takže si myslím, že existuje několik možností. Ta, která je podle mě nejreálnější, je, že máme možnost požádat o pomoc jiné země. Vím, že Španělsko je ochotné přijmout několik milionů. Vím, že Rusko řeklo, že by vzalo. pár tisíc, takže spousta lidí - - “

Reportér:  „Zní to, jako byste obhajovala etnické očišťování?“

Ariel: „To si nemyslete, protože Palestinci nejsou etnikum, ale ideologie. Takže chceme, aby byli co nejdál od židů.“

Reportér: Rádoby budoucí osadníci nás vezou na přechod Erez, Bývala to brána do Gazy. Oblast uzavřeli izraelští vojáci, ale tuto skupinu tam normálně pustí.

Zasadili tu dva malé citronovníky jako symboly svých nároků na tuto zemi. Jen malé  stromky. Ale osadníci vidí, jak v průběhu let jejich úsilí přináší ovoce, že?

0
Vytisknout
3190

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2024