Statečný voják, který nic nepochopil

28. 8. 2024 / Boris Cvek

Tak se rozpovídal v pořadu Barbory Tachecí na ČRo Plus jeden bývalý učitel a aktuálně statečný voják tohle pondělí. Má prý větší strach o Západ než o Ukrajinu. Proč? Západ se topí v konzumu, nejsou tu dobré mezilidské vztahy jako na Ukrajině. Prý se tu myslí jen fyziologické potřeby, život nemá hlubší smysl. Bohužel nezaznělo, že Ukrajina by bez bohatství toho údajně morálně krachujícího Západu dávno padla.

A možná to je ta idyla, po které statečný voják touží: pád do idylické chudoby, negramotnosti, epidemií a hladomorů. Důchodový systém a nemocnice jsou přece změkčilost. Jak krásně bylo kdysi na venkově. Jak to sbližovalo a spojovalo lidi. Jak ta agrární strana nesla tu úžasnou demokracii první republiky.

Jaký jsme byli úžasný národ sokolů, tedy asi ne po roce 1938. Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku. Národ sokolů verze cca 1900. O tom idylickém venkově leccos říká výmluvný film „Je třeba zabít Sekala“. Mně ty idylky o lidské blízkosti strašně připomínají, omlouvám se, Hitlerův sen o Volksgemeinschaft. Ostatně ten antisemitismus by byl za hilsneriády dokonalé lepidlo. A pak i po tom roce 1939.

To bylo to nadšení začátku první světové války. Tehdy obrovská masa Němců věřila, že jsou konečně všichni spolu na jedné lodi, všichni se mají rádi, všichni se ve jménu boje za vlast proti nepříteli spojí. Stateční vojáci spojení snem o hodnotě své vlasti (a válka bude krátká a vítězná, jak jinak!). Jak to Hitler pořád opakoval: třídní boj zanikne v národní jednotě, protože kapitalista i dělník budou ruku v ruce sloužit zájmu vlasti. To jsou ty krásné vztahy přece. Kromě toho statečný voják nostalgicky, v kontextu řeči o západním tzv. citlivůstkářství zavzpomínal na tradiční zvyk mlátit děti. Prý to tak chtěl i Komenský.

Paní Tachecí, která v debatě představovala ten střízlivější tón, se shodla se statečným vojákem na tom, že změkčilá západní společnost si musí projít něčím opravdu náročným, a pak se teprve probudí k té správné uvědomělosti a statečnosti. Kdyby to byla pravda, tak Spojené státy ve 20. století asi pořád jen spaly sen změkčilosti a úpadku všech hodnot. Taková bezvýznamná, zženštilá země, že? Naopak Německo po prohrané první světové válce muselo představovat hloubku skutečné uvědomělosti a statečnosti. Jak říkal ten voják: člověk roste jen z hloubky proher. Vyrostl z toho Hitler.

Byly to konzumní, bohaté Spojené státy, Spojené státy z pohledu tradiční venkovské společnosti tzv. „blízkosti“ zcela zkažené, kdo pomohl rozhodnout Evropany vyvolané dvě světové války. Kdo přinesl demokracii do Německa a mír a sjednocení do západní Evropy. Chápu, že je krásné uvažovat nad statečností, odbojem, obětováním se, krásou chudoby a blízkosti. Faktory, které rozhodují, jsou ale spíše geopolitické a souvisí s reálnou mocí.

Obecně je vždy velmi nebezpečné vnášet do uvažování nad realitou světových dějin vlastní morální a citové potřeby. Jednak se zcela minete s fakty, jednak riskujete, že vám z toho pominutí vyroste něco příšerně destruktivního jako třeba chiméra Volksgemeinschaftu. A myslím, že právě to by Putin chtěl, kdyby se západní Evropě stalo.

Abychom totiž vnímali Západ jako morálně ohrožený, ba méněcenný, abychom zapomněli na kořeny jeho bohatství a moci, které sahají k Dekameronu, ke Galileovi, k italským a nizozemským obchodnickým komunám raného kapitalismu a které lučavkovitě rozkládaly po celé dějiny západní Evropy tradiční společnost mudrujícího negramotného mužika. Takovou společnost mudrujících mužiků o krásném životě v chudobě a porobě a mocných pánů, kteří jim na základě vzájemné blízkosti tvrdě vládnou z obscénního luxusu, náš báťuška!, by Putin právě chtěl.