Amnesty International: Izraelské útoky zaměřené na bojovníky Hamásu a dalších ozbrojených skupin, při nichž zahynuly desítky vysídlených civilistů v Rafáhu, by měly být vyšetřovány jako válečné zločiny

28. 8. 2024

 
Dne 26. května 2024 při dvou izraelských náletech na Kuvajtský mírový tábor, provizorní tábor pro vnitřně vysídlené osoby (IDP) v Tal al-Sultanu v západním Rafáhu, zahynulo nejméně 36 osob - včetně šesti dětí - a více než 100 osob bylo zraněno. Nejméně čtyři ze zabitých byli bojovníci. Při náletech, jejichž cílem byli dva velitelé Hamásu pobývající mezi vysídlenými civilisty, byly použity dvě řízené bomby GBU-39 americké výroby. Použití této munice, která vrhá smrtící střepiny na velkou plochu, v táboře, kde se v přeplněných dočasných přístřešcích nacházejí civilisté, pravděpodobně představovalo nepřiměřený a nerozlišující útok a mělo by být vyšetřováno jako válečný zločin.

Při druhém vyšetřovaném incidentu dne 28. května izraelská armáda vypálila nejméně tři tankové granáty na místo v oblasti al-Mawasi v Rafáhu, které izraelská armáda označila jako „humanitární zónu“. Při úderech bylo zabito 23 civilistů - včetně 12 dětí, sedmi žen a čtyř mužů - a mnoho dalších bylo zraněno. Amnesty International svým průzkumem zjistila, že zjevným cílem útoku byl jeden bojovník Hamásu a jeden bojovník Islámského džihádu. Tento úder, při němž nebylo rozlišeno mezi civilisty a vojenskými cíli, protože byla použita neřízená munice v oblasti plné civilistů ukrývajících se ve stanech, byl pravděpodobně nerozlišující a měl by být vyšetřován jako válečný zločin.

Bojovníci Hamásu a Islámského džihádu se nacházeli v táboře pro vnitřně vysídlené osoby, tedy v místě, o němž se vysídlení lidé domnívali, že je určeným „humanitárním pásmem“, a vědomě tak ohrožovali životy civilistů. Jejich volba umístění v obou táborech pro vnitřně vysídlené osoby pravděpodobně porušila povinnost vyhnout se v maximální možné míře umístění bojovníků v hustě obydlených oblastech. Amnesty International nemá informace o důvodu nebo motivaci jejich přítomnosti, ale všechny strany konfliktu měly přijmout veškerá možná opatření na ochranu civilistů a civilních objektů.

„Ačkoli tyto údery mohly být zaměřeny na velitele a bojovníky Hamásu a Islámského džihádu, vysídlení palestinští civilisté hledající úkryt a bezpečí opět zaplatili životem,“ uvedla Erika Guevara-Rosasová, vrchní ředitelka Amnesty International pro výzkum, advokacii, politiku a kampaně.

„Izraelská armáda by si byla plně vědoma toho, že použití bomb, které vrhají smrtící šrapnely na stovky metrů, a neřízených tankových střel zabije a zraní velké množství civilistů ukrývajících se v přelidněném prostředí, kde jim chybí ochrana. Armáda mohla a měla přijmout veškerá proveditelná opatření, aby zabránila nebo alespoň minimalizovala škody způsobené civilistům.

„Smrt a zranění civilistů, kterým se dalo předejít, jsou jasnou a tragickou připomínkou toho, že podle mezinárodního humanitárního práva přítomnost bojovníků v cílové oblasti nezbavuje izraelskou armádu povinnosti chránit civilisty.

Všechny strany konfliktu musí přijmout veškerá možná opatření na ochranu civilistů. To zahrnuje i povinnost Hamásu a dalších ozbrojených skupin vyhýbat se v rámci možností umístění vojenských cílů a bojovníků v hustě obydlených oblastech nebo v jejich blízkosti.“

Amnesty International vedla rozhovory se 14 přeživšími a svědky, prozkoumala místa útoků, navštívila nemocnici v Chán Júnisu, kde se léčili zranění, vyfotografovala zbytky munice použité při útocích za účelem identifikace a prozkoumala satelitní snímky míst. Organizace rovněž přezkoumala příslušná prohlášení izraelské armády týkající se útoků.

Údery na kuvajtský mírový tábor

V neděli 26. května odpoledne se Hamás přihlásil k odpovědnosti za odpálení série dálkových nerozlišujících raket na Tel Aviv z Rafáhu. Izraelská armáda uvedla, že rakety byly zachyceny systémem protivzdušné obrany Iron Dome a nebyly hlášeny žádné oběti.

Přibližně ve 20.45 hod. shodila izraelská armáda dvě bomby na Kuvajtský mírový tábor a oznámila, že „zasáhla areál Hamásu v Rafáhu, ve kterém operovali významní teroristé Hamásu“. Později izraelská armáda vydala aktualizované prohlášení, v němž uvedla, že zabila dva vysoké vojenské velitele Hamásu, Jásina Rabího a Chaleda Nadžára. Později se však ukázalo, že Cháled Nadžár byl zraněn, ale nikoliv zabit. Kromě nejméně dvou dalších bojovníků Hamásu, jejichž totožnost se Amnesty International podařilo ověřit, byl zabit také vojenský velitel brigád Al-Kassám - Chuvajl Ramadán. Zabití Yassina Rabieho a Chuvajla Ramadána potvrdilo ministerstvo zdravotnictví v Gaze a ve smutečních projevech.

Izraelská armáda prohlásila, že údery byly provedeny „nejmenší municí, kterou mohou odpalovat stíhací letouny“. Na základě fotografií zbytků bomb, které na místě pořídili terénní pracovníci Amnesty International, byla munice experty organizace na zbraně identifikována jako GBU-39 americké výroby. Bomby obsahují 17 kg výbušné nálože. Celková hmotnost každé bomby je však 113 kg a je schopna vrhat kovové úlomky na vzdálenost stovek metrů. Izraelská armáda disponuje menšími přesnými raketami, které nesou bezpilotní letouny a které obsahují mnohem méně výbušniny a mají menší plošný účinek.

Použitím výbušné munice s plošným účinkem v táboře vnitřně vysídlených osob, když byla k dispozici munice s menším plošným účinkem, izraelská armáda pravděpodobně nepřijala veškerá proveditelná opatření k zamezení nebo minimalizaci náhodného poškození civilistů a škod na civilních objektech.

Údery z 26. května byly pravděpodobně také nepřiměřené. Při zvažování, zda je útok nepřiměřený, válečné právo uvádí, že úder je zakázán, pokud je předpokládaná škoda způsobená civilistům nadměrná ve srovnání s přímou vojenskou výhodou, kterou lze očekávat. U mnoha útoků nebylo pro Amnesty International možné identifikovat zamýšlený cíl, což znemožňuje posouzení přiměřenosti. Při tomto útoku izraelská armáda oznámila, že cílem byli dva velitelé Hamásu. Předpokládané civilní škody měly být těm, kdo útok plánovali, známy. Kuvajtský mírový tábor v Tal al-Sultánu fungoval nejméně čtyři měsíce, a proto byla přítomnost velkého počtu vysídlených civilistů izraelské armádě známa. Vzhledem k tomu, že civilisté žili v provizorních přístřešcích, které neposkytovaly žádnou ochranu, a vzhledem k tomu, že byly použity dvě bomby GBU-39, bylo možné předvídat rozsáhlé civilní ztráty. Pravděpodobnost, že budou nadměrné ve vztahu k očekávané přímé vojenské výhodě, měla být jasná.

Mapy zveřejněné izraelskou armádou 6. května změnily hranice „humanitární zóny“ a odstranily z ní Tal al-Sultan, který byl za součást této zóny považován již několik měsíců. O tomto odstranění však nebyli náležitě informováni civilisté, kteří se tam nadále ukrývali. Mapy „humanitárních zón“, které rozesílala izraelská armáda, byly často matoucí a rozporuplné, a nepředstavovaly tak účinné varování.

„Bylo tolik mrtvých"

Několik civilistů zabitých a zraněných při úderech v Kuvajtském táboře míru bylo zasaženo kovovými úlomky, včetně batolete a mladé ženy, kterým byla useknuta hlava. Další oběti utrpěly hluboké řezné rány a zlomeniny končetin. Většina civilních obětí ověřených Amnesty International byla způsobena úlomky bomb, zatímco další utrpěli rozsáhlé popáleniny. Další tělo bylo tak silně popáleno, že jej nebylo možné identifikovat.

Mezi civilisty zabitými 26. května bylo pět členů rodiny al-Attárů. Ti byli v důsledku války vysídleni ze severní části Gazy a již čtyři měsíce pobývali v Kuvajtském mírovém táboře. Jejich přístřešek sousedil s přístřeškem velitelů Hamásu, kteří byli cílem útoku, ale jejich pozůstalí příbuzní Amnesty International sdělili, že nevěděli, zda muži v sousedním přístřešku byli napojeni na tuto ozbrojenou skupinu.

Máma byla mrtvá. Můj otec křičel o pomoc

Lina al-Attar, 21 let, byla při úderech zraněna. Její matka, teta, švagrová, dědeček a strýc byli zabiti. Amnesty International řekla: „Bydleli jsme na bezpečném místě pro vysídlené osoby, jen v kovových přístřešcích a stanech, kolem nebyly žádné domy ani hledaní lidé. Byla to zelená [bezpečná] oblast na mapách, které sem házela [shazovala] izraelská armáda... Poté, co jsme se pomodlili modlitbu Maghreb, jsme jen tak seděli a povídali si a odpočívali, protože nebylo slyšet žádné drony ani ostřelování.

Neslyšela jsem zvuk rakety... Můj bratr zvedl kov, který na mě spadl... Byl zraněn na ruce a také byl zraněn v rameni střepinou... Podařilo se mi zvednout zbytek kovu a vyprostit se a našla jsem všechny rozházené po zemi, v kusech a v kalužích krve.

„Moje máma byla mrtvá. Otec křičel o pomoc. Bratrova žena byla zabita na místě, kde seděla a v náručí držela své dítě. Vzala jsem její dítě a dala ho otci. Pak jsem vzala svou holčičku z klína svého manžela, protože byl zraněný. Podařilo se nám je zachránit, ale kolem nás bylo tolik mrtvých lidí.“

Po úderech následoval požár, který způsobil další smrt a zranění. Experti Amnesty International na zbraně analyzovali záběry natočené na místě a dospěli k závěru, že velikost a intenzitu požáru pravděpodobně způsobilo palivo na vaření uskladněné v místě zasaženém izraelskými bombami.

Jeden z obyvatel, který je od listopadu 2023 vysídlen ze severní části Gazy, řekl Amnesty International: „Byl jsem asi 30-40 metrů od bombardování... Slyšel jsem zvuk dvou obrovských úderů za sebou a pak začal mohutný požár.

Slyšel jsem křik lidí a lehl jsem si na zem. Ještě teď se třesu, když si na tu scénu vzpomenu. Viděl jsem hořící lidi. Zažili jsme bombardování, ale něco takového jsem nikdy neviděl... Hledali jsme bezpečí, chtěli jsme jen žít, a teď jsme zase ztraceni.“

„Byli chladnokrevně zabiti": úder na al-Mawasi

V úterý 28. května přibližně ve 14.45 hod. vypálila izraelská armáda nejméně tři tankové střely na místo v oblasti al-Mawasi v Rafáhu - izraelskou armádou již několik měsíců označované jako „humanitární zóna“ Gazy -, které zabily 23 lidí a mnoho dalších zranily.

Amnesty International svým průzkumem zjistila, že dva bojovníci - jeden z Hamásu a jeden z palestinského Islámského džihádu - pobývali ve stanech poblíž vysídlených civilistů v blízkosti místa úderů. Tito bojovníci mohli být zamýšleným cílem úderů. Jiný zdroj Amnesty International sdělil, že v oblasti se v té době pohybovali bojovníci v džípu, které údery těsně minuly. Amnesty International se nepodařilo zjistit, zda bojovníci v džípu byli stejní bojovníci, kteří se zdržovali ve stanech.

Odborníci Amnesty International na zbraně analyzovali fotografie fragmentů použité zbraně a identifikovali munici jako 120mm tankové náboje.

Dva ze střel zasáhly vnější zeď a terasu domu rodiny al-Hamsových a zabily sedmiletou Beesan al-Hamsovou a jejího pětiletého bratra Saleha al-Hamse. Další civilista, Ibrahim al-Ghaffari, 63 let, byl rovněž zabit.

Mohammad Salah al-Hams, strýc dětí, řekl Amnesty International: „Saleh a Beesan byli na návštěvě u svého dědečka z matčiny strany. Po obědě vyšli z rodinného areálu vyhodit odpadky. Byli venku asi 40 až 90 vteřin, když v rozmezí pouhých několika vteřin dopadly střely. Byl jsem poblíž a spěchal jsem do domu. Jejich otec vyšel z domu a běžel k místu, kde ležel mrtvý Saleh. Byl zasažen do hlavy... Beesan byla silou výbuchu odhozena do nedalekého stanu. Byla těžce zraněna a byla převezena do nemocnice, kde však zemřela.“

O několik minut později zasáhl nedaleký tábor další tankový granát, který zabil 20 vysídlených civilistů, včetně 10 dětí, 7 žen a 3 mužů.

Ozval se ohlušující zvuk. První, co jsem potom viděla, byly trosky, těla lidí proměněná v kusy.
 
Isra Ali, 33letá vysídlená žena z města Shuja'iyah v Gaze, přišla o manžela Ashrafa Mohammeda Aliho, 42letého taxikáře, a jedenáctiletého syna Amira.

Amnesty International řekla: „Připravovala jsem pro rodinu jednoduchý oběd, když jsem uslyšela vzdálené zvuky, které se ozývaly za mými zády. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost, protože jsme na ostřelování a údery zvyklí, ale o několik minut později... jsem uslyšela ohlušující zvuk. První, co jsem potom uviděla, byly trosky, těla lidí proměněná v kusy. Stany nebyly poškozené, ale děti, včetně mého syna Amira, byly roztrhané na kusy. Nevíme, proč bylo toto místo zasaženo.

Teď je můj manžel mrtvý, můj malý chlapec je mrtvý. Kam mám jít se svými dětmi? Jak můžeme přežít? Moje rodina byla roztrhána, můj manžel, jediný živitel rodiny, je zabit. Necítím se tu v bezpečí, ale nevím, jak si poradit a co dělat. Nevím, co mám dělat.

Izraelská armáda neposkytla žádné vysvětlení útoku, ale později uvedla, že „na rozdíl od zpráv z posledních hodin IDF (Izraelské obranné síly) neudeřily v humanitární oblasti v Al-Mawasi“.

Povinnosti Izraele, Hamásu a dalších ozbrojených skupin podle mezinárodního humanitárního práva

Koncentraci civilistů v malých oblastech Gazy ještě zhoršily postupné vlny masového vysídlování spolu s pokračující nezákonnou blokádou Izraele, která omezuje pohyb osob hledajících bezpečí mimo Gazu. Za těchto podmínek je o to důležitější, aby strany konfliktu přísně dodržovaly pravidla mezinárodního humanitárního práva, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před účinky vojenských operací.

Přítomnost vojenských cílů nezbavuje izraelské síly jejich povinností podle mezinárodního humanitárního práva, včetně povinnosti dodržovat zásady rozlišování a přiměřenosti, jakož i povinnosti přijmout veškerá možná opatření k ušetření civilního obyvatelstva.

Zásada rozlišování, základní zásada mezinárodního humanitárního práva, vyžaduje, aby strany vždy rozlišovaly mezi vojenskými cíli a civilisty nebo civilními objekty a aby své útoky směřovaly pouze na vojenské cíle.

Kromě zákazu útoků namířených proti civilnímu obyvatelstvu mezinárodní humanitární právo zakazuje nerozlišující útoky, tedy takové, které mají povahu útoku na vojenské cíle a civilní osoby nebo civilní cíle bez rozlišení. Zásada předběžné opatrnosti dále vyžaduje, aby strany konfliktu neustále dbaly na to, aby ušetřily civilní obyvatelstvo a civilní objekty, včetně přijetí všech proveditelných opatření, aby se vyhnuly náhodnému zranění civilního obyvatelstva a škodám na civilních objektech a v každém případě je minimalizovaly.

Mezinárodní humanitární právo rovněž zakazuje nepřiměřené útoky, což jsou takové útoky, u nichž lze očekávat, že způsobí náhodné ztráty na životech civilistů, zranění civilistů, škody na civilních objektech nebo jejich kombinaci, které by byly nepřiměřené ve vztahu ke konkrétní a přímé očekávané vojenské výhodě.

Strany musí rovněž přijmout veškerá možná opatření na ochranu civilního obyvatelstva a civilních objektů pod jejich kontrolou před účinky útoků.

V případě Hamásu a dalších palestinských ozbrojených skupin bojujících v Gaze to zahrnuje vyhýbání se, pokud je to možné, umísťování vojenských cílů a bojovníků v hustě obydlených oblastech nebo v jejich blízkosti, včetně úkrytů vnitřně vysídlených osob.

Opatření pro útočící stranu zahrnují ověření, zda jsou cíle vojenskými cíli; volbu vhodných zbraní a taktiky, aby se zabránilo náhodnému poškození civilního obyvatelstva a poškození civilních objektů nacházejících se v blízkosti cílových vojenských cílů nebo aby se toto poškození minimalizovalo; posouzení, zda lze očekávat, že útok bude nepřiměřený, a v takových případech jeho zrušení nebo pozastavení; a účinné varování civilního obyvatelstva předem, pokud to okolnosti nedovolují.

Souvislosti

Před zahájením pozemní invaze dne 7. května 2024 se v Rafáhu nacházelo více než 1,2 milionu lidí z oblastí dále na severu, kteří byli nuceně vysídleni od 13. října 2023, kdy izraelská armáda vydala první hromadný příkaz k „evakuaci“ obyvatel severní části Gazy. Přibližně 85 % obyvatel Gazy bylo alespoň jednou vysídleno a mnozí byli nyní nuceni se stěhovat několikrát. Odhaduje se, že v důsledku rozšíření vojenských operací Izraele v oblasti Rafahu bylo nyní z této oblasti vysídleno více než milion Palestinců.

Od října 2023 provedla Amnesty International hloubkové vyšetřování 16 izraelských náletů, při nichž zahynulo celkem 370 civilistů, včetně 159 dětí, a další stovky byly zraněny. Amnesty International nalezla důkazy o válečných zločinech izraelských sil, včetně přímých útoků na civilisty a civilní objekty nebo nerozlišujících útoků, jakož i dalších nezákonných útoků a kolektivního trestání civilního obyvatelstva. Organizace vyzvala prokurátora Mezinárodního trestního soudu, aby urychlil vyšetřování situace v Palestině, a vede kampaň za okamžité příměří.