Trump už prohrál a i on to ví
26. 8. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
8 minut
Předchozí roky, v nichž základní pravicové
hodnoty převrátil naruby Donald Trump a jeho napodobitelé po celém
světě, ukázaly, že kdykoli nějaká osoba chytne za srdce skupinu voličů,
mají tendenci přijmout cokoli, co jejich milovaný vyvolený navrhne, i
kdyby tyto návrhy byly v rozporu s jejich dříve uvěřenými zásadami.
Vezmeme-li si Trumpa jako vzorek, kdo by ještě před pár lety věřil, že
morálně konzervativní republikánští voliči budou volit muže s
několikanásobným manželstvím, zdokumentovanou historií nevěr a
sexuálních eskapád s pornohvězdami a sotva plnoletými dívkami, člověka proslulého vulgárními výroky a bez dohledatelné historie chození do kostela... Jak
správně řekl sám Trump během své první kampaně: „Mohl bych stát
uprostřed Páté avenue a někoho zastřelit, a neztratil bych žádné voliče,
jasné?“
To je naprostá pravda. Nikdo se
ve skutečnosti nezajímá o problémy ani o morální zásady, které hájí.
Lidé jen zneužívají soubor kodexů skupiny, s níž se rozhodli ztotožnit, k
pronásledování ostatních. Pravidla jsou pro naše bližní, my jen
předstíráme, že se jimi řídíme. Což je také důvod, proč bychom měli vždy
vnímat jako varovné červené světlo, když se nějaký člověk nebo veřejně
činná osoba příliš zaklíná a vyhrocuje nějakou problematiku, jako
například bojovníci proti homosexuálům, kteří jsou často přistiženi při přesně těch činech, které veřejně odsuzují, nebo antipedofilové, kteří
skrývají vlastní pedofilní náklonnost (katolický otcovský plášť je
dobrým příkladem skrýše) a tak dále.
A tak
přestože většina republikánských voličů z předchozích období tvrdila, že
volí kandidáta, který sdílí jejich křesťanskou morálku a víru v malý
stát, který se příliš nevměšuje do regulací podnikatelských záměrů a
rozhodně nebude strkat nos do svobod soukromého života občanů, tato
základní ideologická přikázání nahradila darwinistická antihumanistická
probilionářská politika, která si znepřátelí každého, kdo není součástí
jejich lynčujícího davu (proti identitářství, nekřesťanům, umělcům,
intelektuálům, vyššímu vzdělání, cizincům, jiným rasám či národům,
médiím, institucím, soudní větvi trojúhelníku, která vyvažuje moc
zákonodárnou a výkonnou).
Ale tento
algoritmus, který je skutečným vektorem rozhodování mainstreamových
voličů, je stejný jako je to s oblíbeností na střední škole. Soubor proměnných
může vychýlit misky vah a z oblíbeného sportovce udělat nenáviděného
blbce. A to se právě stalo. Jako v teenagerském hollywoodském filmu z
osmdesátých let (který skutečně odrážel americkou realitu, i když
stereotypní pro masovou spotřebu) Trump prohraje a z otravné (na začátku
filmu) intelektuální dívky ze třídy se stane mstitelka proti rváči.
Tento narativ má v americkém kulturním prostředí jistý úspěch. Dokonale
zapadá do jejich myšlenkových rámců.
Označením
Trumpa za „podivína“ neboli weird člověka, namísto příliš silných a složitých
přívlastků pro ničitele demokracie, rasisty a fašisty získala
Demokratická strana konečně marketingovou nálepku, která se ujala. Trump
prostě není normální. Není jedním z nás.
Volby
nejsou o tom, koho skutečně chceme, ale koho si z lidí v nabídce můžeme
vybrat. A obraz typického amerického dua ze střední třídy proti
dětinskému miliardáři s nafouklým egem, z jehož úst se ozývají jen
kyselá slova zášti a viktimizace, už není atraktivní. Ne proti obrazu
energického páru o tři desetiletí mladšího.
Lidé
mají rádi boj, ale po chvíli s vysokou hladinou adrenalinu a endorfinů
si tělo řekne o přestávku. To částečně vysvětluje úpadek Facebooku po
vrcholu algoritmem vedené války uživatelů o politické otázky. Postupně
uživatelé začali tento každodenní boj opouštět, protože je přirozené, že
si po boji chtějí odpočinout. Nenávistný populismus tedy umírá kvůli
únavě. Kdykoli se proti nim objeví nová možnost - nikoli staří politici
establishmentu -, voliči jsou nyní ochotnější volit je, ty s menší teatrálností, než podněcovatele rozdělení. Lidská přirozenost má
protilátky proti svému agresivnímu modu.
Po
letech levicové vlády po celém světě - i tam, kde nebyly u moci,
levicové ideály jsou nejčastěji prezentovány v médiích, kultuře a
akademické sféře - byla spouštěcím mechanismem únava, která ji začala
odmítat, poháněná odporem k excesům krajně levicových identitářských
aktivistů. Levičáctví tedy zemřelo vlastní vinou, zatímco krajní pravice
vzkvétala, protože nebylo nic, co by levicový humanismus převzalo. Pak
se začal zkoušet přesný opak, ale nyní, když jsou v mnoha částech světa u
moci s přestávkami a bez viditelných pozitivních výsledků, neplní své
sliby o změně světa, jsou krajně pravicoví populisté kořistí
nespokojenců. Novým tvářím, které dokáží vzbudit hormony voličů, se daří
lépe než těm starým.
Lidé, kteří jsou
tvrdými voliči Trumpa, svůj názor nezmění. Ale brzy ho nahradí někdo
populističtější a mladší. Někdo, kdo umí tvořit ucelené věty a hlavně bude
mluvit o nich, o voličích, a ne o sobě. Trump začal najednou vypadat
staře, ve srovnání se svými protikandidáty. A dokonce se začal chovat
staře, má výpadky paměti (které měl i předtím, ale ty zastínil Biden),
dokonce si zapomněl nalíčit oranžový make-up. Kamala, nehledě na
všeobecné mínění, že má šílený smích, vypadá pořád normálně, zatímco
Trump vypadá jako padouch z komiksu Dick Tracy.
Pro
Trumpa už není cesty zpět. Dojem, že není jedním z nás, že je divný,
jen posiluje jeho výběr viceprezidenta, JD Vanceho, jehož minulost ukazuje
člověka, který dělal přesný opak toho, proti čemu tvrdí, že bojuje.
Nepomohly mu ani fotografie, na nichž má na sobě ženské šaty a blonďatou
paruku.
Nyní, po prohlášení podpory Roberta
Kennedyho mladšího, se Trump stává ještě zřejmějším symbolem
podivínství. Mega excentričnosti bohatých lidí. Tento člověk je cvok. Naprosto šílený. Kdyby pro nic jiného, tak pro jeho
nedávno odhalenou epizodu, kdy údajně viděl ženu, která srazila autem
medvědí mládě, a pak tělo sebral, přivezl do svého domu na Manhattanu a
později ho odhodil uprostřed Central Parku. Jestli taková úvaha není
důkazem narušené „divné“ mysli, pak netuším, co jiného by to mohlo být. A
to je jen jeden z dlouhého seznamu podivných faktů o Juniorovi. Když se
spojí s Trumpem na pódiu, je jasné, jak jsou si podobní. Příliš
privilegovaní spratci. Idiotští dědicové.
Zatímco
Trump jí Big Mac, Kamala pracovala v McDonaldu. Zatímco JD Vance nosil
na bratrských večírcích blond paruky, Tim Walz sloužil v armádě. Ten
kontrast je pro většinu Američanů příliš zřejmý. A tak, i když žádný
Trumpův volič nezmění názor, spousta voličů, kteří by si nedali tu práci
a nešli volit, kdyby byl kandidátem Biden, je nyní nabuzena, aby tak
učinili.
Trump je sice
velmi povrchní a o většině závažných témat má jen malé znalosti, ale zdá
se, že má velmi dobrý instinkt. Pozná, kdy bitvu prohrává. A dává to
najevo volbou útočných slov a zjevnou zmateností při svých projevech.
Jeho energetická hladina je také zjevně poškozená. Je bez energie. Vypadá
unaveně a rezignovaně. Uvědomil si, že ztratil dynamiku. Že
přitažlivost pro novější a nablýskanější je hlubokou součástí americké
duše. On je jako stará verze chytrého telefonu. Na trhu je nová.
Kamala
vyhraje tyto volby ne proto, že by si lidé mysleli, že je nejlepší
volbou na post prezidentky. Budou ji volit proto, že je nejlepší volbou
ve srovnání s podivným Trumpem.
4001
Diskuse