Nové závody v jaderném zbrojení mezi USA, Ruskem a Čínou představují nebezpečí
19. 8. 2024
čas čtení
14 minut
Na rozdíl od studené války budou Spojené státy v příštím desetiletí čelit vyhlídce na dva rovnocenné jaderné protivníky, kteří budou mít dohromady dvakrát více strategických jaderných zbraní než ony. Podle vysoce postaveného amerického představitele, který minulý měsíc navštívil Austrálii, bude mít Čína do roku 2034 stejný počet strategických jaderných zbraní, kolik mají dnes USA. Takže za deset let ode dneška může být Amerika přečíslena Ruskem a Čínou, které mají dohromady více než 3 000 strategických jaderných hlavic oproti americkým 1 500,
píše Paul Dibb.
Podle podmínek nové smlouvy START z roku 2018 mají Rusko a Amerika povoleno mít 1 550 strategických jaderných hlavic a 700 rozmístěných mezikontinentálních balistických raket, balistických raket odpalovaných z ponorek a těžkých jaderných bombardérů. Platnost této smlouvy vyprší dne 5. února 2026. Rusko však v loňském roce "pozastavilo" své smluvní závazky – ačkoli tvrdí, že dodrží početní limit 1 550 rozmístěných jaderných hlavic.
Spojené státy a Rusko úspěšně vedly rozhovory o snížení počtu strategických jaderných zbraní od počátku 70. let až do současnosti. Na vrcholu studené války čítal americký jaderný arzenál více než 32 000 zbraní a sovětský arzenál více než 45 000 zbraní. Obě země také stáhly asi 14 000 taktických jaderných zbraní z předsunutých rozmístění v místech, jako je Evropa. Nyní však vyvstává otázka, zda tato éra opatrných, uvážených – a ověřitelných – škrtů ve strategických jaderných kapacitách neskončila.
Rusové a Američané už o těchto životně důležitých otázkách na politické úrovni nehovoří, i když expertní rozhovory pokračují. A několik předchozích bilaterálních smluv o kontrole zbrojení bylo zrušeno, včetně Smlouvy o protiraketové obraně, Smlouvy o jaderných silách v evropském bojovém prostoru, Dohody o otevřeném nebi, Dohody o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a dalších.
Podle Pranaye Vaddiho – zvláštního asistenta prezidenta pro kontrolu zbrojení, odzbrojení a nešíření jaderných zbraní v Radě národní bezpečnosti – Rusko, Čína a Severní Korea "rozšiřují a diverzifikují své jaderné arzenály závratnou rychlostí a neprojevují žádný zájem o kontrolu zbrojení". Vaddi poznamenal, že poslední desetiletí odhalilo vážné trhliny v mezinárodních pilířích snižování jaderného nebezpečí, významu jaderných zbraní a omezování strategických arzenálů největších jaderných mocností.
Když jsem byl v Moskvě v roce 2016 naposledy, vysoký důstojník na úrovni generálplukovníka zdůrazňoval, že napjaté bilaterální vztahy vedou k jadernému omylu. Pravidelné porady a jednání o složitých technických detailech byly minulostí. Od té doby se bilaterální vztahy mezi Ruskem a Amerikou dále zhoršily. Prezident Vladimir Putin alespoň chce, abychom si mysleli, že si vážně pohrává s myšlenkou použití jaderných zbraní. Kdo ví, co se odehrává v jeho obsedantní mysli? Putin však musí mít na paměti, že na vrcholu studené války Pentagon počítal s tím, že v případě totálního jaderného úderu na Rusko by Amerika během prvních 48 hodin zabila asi čtvrtinu ruské populace, tedy 70 milionů lidí.
Čína absolutně odmítla spolupracovat s Američany na kontrole a ověřování jaderných zbraní. Tvrdí, že její strategické jaderné síly jsou ve srovnání s americkými tak skromné, že nemá smysl o jednáních hovořit. Je pravda, že až donedávna nebyl čínský strategický jaderný arzenál o mnoho větší než britský nebo francouzský (200 až 300 jaderných zbraní v každé zemi). Podle Pentagonu má však Čína nyní asi 500 jaderných zbraní a do roku 2030 dosáhne 1000. V této souvislosti jsem byl upozorněn, že USA již rozšiřují své jaderné vojenské cíle v Číně.
Nemůže být pochyb o tom, že typ limitů, na nichž by se USA mohly dohodnout s Ruskem, by byl ovlivněn velikostí a rozsahem čínského jaderného zbrojení a potřebami Spojených států v oblasti odstrašení ve vztahu k Pekingu.
Můj dojem je však takový, že v USA dosud neexistuje žádný plán, který by se vyrovnal kombinovanému počtu jaderných zbraní Ruska a Číny. To by byl nesmírně nákladný krok a pravděpodobně by to trvalo několik desetiletí. Ačkoliv bojové hlavice by mohly být vyjmuty z rezervních zásob, nalezení dalších nosičů je zcela odlišná záležitost.
Prezidentův poradce pro národní bezpečnost dal jasně najevo, že Amerika "nepotřebuje zvyšovat své jaderné síly, aby se vyrovnala nebo překonala celkový počet našich konkurentů, aby je úspěšně odstrašila".
I tak by se zdálo zřejmé, že 1 500 jaderných zbraní bude stačit, mají-li mít USA schopnost vést velkou jadernou válku současně jak proti Číně, tak proti Rusku. Vaddi dal jasně najevo, že USA "budou muset pokračovat v úpravě svého postoje a schopností, aby zajistily svou schopnost odstrašovat a plnit další cíle do budoucna". Zvláštní asistent také uvedl, že prezident "nedávno vydal aktualizované pokyny pro použití jaderných zbraní, které berou v úvahu realitu nové jaderné éry". Tyto aktualizované jaderné pokyny zdůrazňují "potřebu zohlednit růst a rozmanitost jaderného arzenálu ČLR – a potřebu odstrašit Rusko, ČLR a Severní Koreu současně". Navíc, pokud nedojde ke změně růstové trajektorie nepřátelských arzenálů – rozuměj ruského a čínského – mohou USA v nadcházejících letech dosáhnout bodu, "kdy bude zapotřebí zvýšení oproti současným nasazeným počtům".
Stručně řečeno, Rusko a Čína nutí USA a americké spojence, aby se připravili na svět, kde se jaderná konkurence odehrává bez záruk početních omezení.
Existuje několik způsobů, jak by Amerika mohla přetvořit svůj jaderný postoj. V současné době USA vyvíjejí nový typ mezikontinentální balistické rakety LGM-35 Sentinel, který nahradí 450 starých mezikontinentálních balistických raket Minuteman a bude sloužit v letech 2029 až 2075, ačkoli program běží s více než dvouletým zpožděním. Počáteční náklady na tento projekt rychle vzrostly z původního rozpočtu 95,3 miliardy na více než 125 miliard dolarů v lednu 2024 a revidovaný odhad obranné zakázky na 141 miliard v červenci 2024. Podle ministra letectva se program Sentinel nyní setkal s "neznámými neznámými".
Chápu, že náklad jaderných zbraní strategických ponorek třídy Ohio může být rychle výrazně zvýšen, pokud nebude v únoru 2026 prodloužena nová smlouva START. Kromě toho lze postavit více těžko odhalitelných bombardérů Northrop Grumman B-21. Samotné Rusko však také prochází významnou jadernou modernizací, včetně vývoje mezikontinentální balistické rakety Sarmat, která nahradí SS-18 Satan, která nesla jednu dvacetimegatunovou hlavici nebo deset jednomegatunových nezávisle naváděných hlavic. Rusko také vyvíjí novou jadernou ponorku s balistickými raketami a také velké torpédo s jadernou výzbrojí.
Zde je však důležité pochopit, že jak čínská, tak ruská takzvaná schopnost přežití druhého jaderného úderu v jejich strategických ponorkách je vysoce zranitelná vůči preventivnímu zničení ze strany rozhodující převahy Spojených států v ponorkové válce. Zdá se, že Čína si je vědoma toho, že její plavidla jsou velmi zranitelná a investuje značné prostředky do raket na nákladních automobilech, aby zkomplikovala americké cílení.
Další cestou k expanzi, o níž USA možná uvažují, je využití části svých obrovských rezerv jaderných hlavic, kterých je celkem 4 200. Podle zprávy Komise o strategickém postoji Ameriky z roku 2009 si USA ponechávají velké zásoby rezervních zbraní "jako pojistku proti překvapení, ať už geopolitickému nebo technickému".
Geopolitické překvapení by mohlo znamenat například náhlou změnu záměrů vedení v Rusku nebo Číně, která by mohla představovat hrozbu pro Spojené státy, což by mohlo USA přimět k překládce rezervních jaderných zbraní na dostupné nosiče. Aby se USA pojistily proti technickým překvapením – jako je třeba rozmístění protiraketové obrany protivníkem – ponechávají si v současné době dva typy hlavic pro každý hlavní nosič. Tento přístup k zajištění vyžaduje držení značného počtu nerozmístěných jaderných hlavic.
To vše nasvědčuje tomu, že pokud by se strategická situace Ameriky dramaticky zhoršila, nebo pokud by jeden z jejích jaderných protivníků dosáhl velmi náročného technologického průlomu, Washington by mohl rychle získat přístup k přibližně 4 000 rezervním strategickým jaderným hlavicím. Komise poznamenala, že USA udržují "zbytečný stupeň utajení" ohledně počtu jaderných zbraní ve svém arzenálu, včetně nejen rozmístěných zbraní, ale také zbraní v neaktivních zásobách a těch, které čekají na demontáž.
To je také místo, kde přichází na řadu rozšířené jaderné odstrašení. Washington si bude muset pečlivě všímat, jak budou reagovat země jako Japonsko, pokud ztratí schopnost ujistit Tokio, že rozšířené jaderné odstrašení bude stále fungovat. Japonsko čelí potenciální jaderné hrozbě nejen ze strany Číny a Ruska, ale také ze strany Severní Koreje (jejíž relativně hrubý jaderný potenciál by neměl být podceňován). Rozšířené odstrašování však není předem rozhodnutou věcí – a to ani pro americké spojence.
Tento koncept byl během studené války poměrně přímočarý, protože zahrnoval odstrašení pouze jedné jaderné supervelmoci, Sovětského svazu. Netřeba dodávat, že pokud jde o Austrálii, nikdy to nebylo testováno v praxi, i když jsme byli důležitým sovětským cílem, pokud jde o společná americko-australská zařízení v Pine Gap, Nurrungar a North-West Cape. Koncept rozšířeného jaderného odstrašení zůstává pouhou teorií: Závisí na tom, jak protivník vnímá jaderný záměr Ameriky a jak se jej snaží odradit od použití jaderné síly proti USA nebo americkému spojenci. Spojenci čelí stále rostoucím jaderným a konvenčním hrozbám ze strany Ruska, Číny a Severní Koreje a mohou se stále více obávat o důvěryhodnost amerických záruk.
Za studené války byla kalkulace odstrašení relativně jednoduchá. Prezident schválil pokyny k tomu, aby byla ohrožena široká škála cílů, a rovněž schválil operační plány pro jadernou energetiku, které to umožňují. Odstrašující účinek se chápal tak, že se odvíjí od jaderných škod, které by protivník mohl vyčíslit, a od jeho nejistoty, zda dokáže nést náklady – nebo je dokonce spolehlivě předvídat. USA během studené války vynaložily značné úsilí, aby zajistily, že jejich odstrašující prostředky budou vnímány jako důvěryhodné a účinné, mimo jiné prostřednictvím silných deklaratorních politik, které by jim v takovém případě velmi ztížily vycouvání ze závazků v oblasti jaderného odstrašení.
Je důležité pochopit, že odstrašení je v očích pozorovatele. Zda se potenciální protivníci nechají zastrašit (a američtí spojenci jsou ujištěni), závisí na jejich chápání amerických schopností a záměrů. Z toho vyplývá, že USA potřebují širokou škálu možností využití jaderných a přesných konvenčních sil, spolu s požadavkem na síly, které jsou dostatečně smrtící a s jistým výsledkem, aby věrohodně ohrozily odpovídající škálu jaderných kapacit protivníka.
Zatímco během studené války SSSR až příliš dobře chápal, že důsledky jaderné války s USA by byly pro Rusko zničující, není tak jasné, jak by mělo být, že současná Čína dospěla ke stejnému závěru – navzdory skutečnosti, že samotná velikost a hustota obyvatelstva činí Čínu obzvláště zranitelnou vůči totální jaderné válce.
To podtrhuje potenciální problémy s účinným odstrašováním, protože to s sebou přináší více příležitostí pro neznalost, motivace, zkreslenou komunikaci a nedostatek porozumění. Zásadní pro budoucí efektivní funkci jaderného odstrašení je, aby USA a jejich spojenci získali vhled do strategického myšlení odstrašovaných zemí, a tedy do toho, jak s nimi nejlépe komunikovat v případě krize.
Zatímco prodloužená jaderná jistota a přesvědčování byly v USA důležitými faktory po dlouhou dobu, nezdá se, že by existovala nějaká široce přijímaná metodologie pro dosažení rozhodnutí o tom, kolik zbraní je pro tyto účely zapotřebí.
Důležitým prvním krokem by bylo, že by USA měly se svými spojenci úžeji konzultovat jejich názory na to, co je pro jejich jistotu zapotřebí. To je otázka, v níž by Austrálie měla vést mnohem rozsáhlejší dialog se svými dalšími klíčovými strategickými partnery v asijsko-pacifickém regionu, zejména s Japonskem.
Austrálie nyní musí věnovat naléhavou pozornost této nové významné hrozbě, že USA odstrašují dvě rovnocenné jaderné mocnosti, možná současně. Canberra by měla zvrátit úpadek zdrojů zpravodajské komunity, které se věnují zahraničním jaderným kapacitám, programům a záměrům. Toto téma nepřitáhlo pozornost na vysoké úrovni od konce studené války před více než 30 lety.
Australská obranná organizace nemá žádnou kolektivní paměť ohledně toho, jak jsme se s touto otázkou vypořádávali od počátku 70. let až do rozpadu SSSR v roce 1991. Naše hostování v Pine Gap a Nurrungaru v té době nám poskytlo vysoce privilegovaný přístup k americkému uvažování o jaderné válce a jaderném odstrašení. Australská obranná organizace se musí k této kritické politické otázce nyní vrátit.
Zdroj v angličtině: ZDE
2746
Diskuse