21. 8. 2024
Při zpětném pohledu se zdá, že války byly nevyhnutelné. Napětí se stupňovalo. Národní ambice se střetávaly. Vzájemné obavy a podezřívavost narůstaly. Historické křivdy vřely.
Ve skutečnosti však nejsou nikdy nevyhnutelné. Závisejí na rozhodnutích učiněných lidmi – vůdci nařizujícími války byli téměř vždy muži –, kteří se mohli rozhodnout jednat jinak.
V uplynulém roce jsem o tom hodně přemýšlel, protože jsem zkoumal a psal novou knihu o riziku vypuknutí války mezi Čínou a Spojenými státy.
Název anglické knihy, kterou vydalo Mezinárodní institut pro strategická studia a Routledge, je "Odstrašení, diplomacie a riziko konfliktu o Tchaj-wan". Ale název přeložené (a rozšířené) japonské verze, která byla také právě přeložena Fusošou, je "Jak zastavit 3. světovou válku", což si možná myslíte, že je poněkud dramatický název.
Opravdu by se válka mezi USA a Čínou počítala jako "3. světová válka"? A dalo by se to zastavit?
Odpověď na první otázku je zřejmá: Byla by to první válka v dějinách mezi dvěma jaderně vyzbrojenými supervelmocemi a byla by to válka, která by určila povahu globálního vůdcovství na nadcházející desetiletí.
Vzhledem k tomu, že v sázce je tak mnoho, musíme očekávat, že se takový konflikt rozšíří o další země, včetně Japonska, a bohužel že eskaluje tak, že zahrnuje použití jaderných zbraní.
Odpověď na druhou otázku je však více uklidňující a přivádí nás zpět k otázce nevyhnutelnosti. Pokud by taková válka začala, byl by to výsledek jednoho z následujících faktorů.
záměrná kalkulace jedné strany ohledně vyhlídek na vítězství, například v případě invaze na Tchaj-wan; nebo
impulzivní reakce na nehodu nebo incident, například při srážce v Jihočínském moři, v důsledku čehož obě strany nepochopily jednání nebo záměry druhé strany.
V obou případech jde především o otázku psychologie a rozhodnutí učiněných politickými a vojenskými vlídry. Má-li být takové katastrofické válce zabráněno, je třeba se zaměřit na psychologii – a na to, jak změnit rozhodnutí, která lídři činí, aby byl zachován mír a vyhnuli jsme se válce.
To je jedno z nejdůležitějších ponaučení, které si můžeme vzít z války, kterou Rusko zahájilo proti Ukrajině, nejprve obsazením ukrajinské provincie Krym v roce 2014 a poté totální invazí v únoru 2022.
Tato válka by byla nevyhnutelná pouze v případě, že by se ruský prezident Vladimir Putin rozhodl, že se chce, bez ohledu na náklady, pokusit získat zpět bývalou ruskou kolonii, která byla v roce 1991 prohlášena nezávislou jedním z jeho ruských předchůdců. Tak se rozhodl a Ukrajinci a Rusové stále nesou důsledky.
Dal by se přesvědčit, aby se rozhodl jinak? O dva roky později se zdá, že jeho kalkulace mohly změnit dvě věci. První z nich by bylo, kdyby viděl, že ukrajinská armáda je tak dobře vycvičená, vybavená a tak dobře podporovaná ukrajinskou společností, že by pravděpodobně kladla dostatečně silný odpor, aby jeho invaze byla pravděpodobně velmi nákladná a časově náročná.
To se skutečně potvrdilo, a proto se mu po více než dvou letech podařilo obsadit jen asi 20 % ukrajinského území za cenu různě odhadovaných 110 000 až 140 000 mrtvých ruských vojáků a mnohem většího počtu těžce zraněných. (A to je důvod, proč byla zranitelnost Ruska nyní odhalena odvážnou ukrajinskou protiinvazí.)
Putin očekával, že se ukrajinská armáda vzdá snadno, možná během několika dní, takže to musí být z jeho strany považováno za strašlivě chybný úsudek. Kdyby věděl předem, jaké budou náklady a jak malý pokrok by ruská armáda udělala o dva roky později, je rozumné pochybovat, zda by invazi nařídil.
Druhou věcí, která by mohla změnit jeho klakulace, by bylo přesvědčení, že americké nebo jiné síly NATO vstoupí do války na podporu Ukrajiny. V tomto případě prezident Joe Biden a další lídři NATO vyloučili účast svých sil hned od začátku, takže Putinův úsudek v této věci byl dobře informovaný. A použil hrozbu nasazení jaderných zbraní, aby se ujistil, že lídři NATO nezmění názor.
Válka na Ukrajině byla strašlivou tragédií a strašlivou chybou ze strany Ruska a nezapomínejme ani na jeho "strategického partnera", Čínu. Rusko a Čína podepsaly společné prohlášení o svých cílech a ambicích pouhé tři týdny předtím, než Putin nařídil plnou invazi na Ukrajinu.
Přesto by tato tragédie mohla přinést něco dobrého, pokud by její ponaučení pomohlo zabránit vypuknutí mnohem katastrofálnější války v Indo-Pacifiku.
Rozhodujícím bodem je, že psychologie je prvořadá. Pokus o čínskou invazi nebo blokádu Tchaj-wanu je nevyhnutelný pouze v případě, že se čínští lídři rozhodnou to udělat, místo aby o tom jen mluvili. Jak nám připomněla Ukrajina, tomuto rozhodnutí lze zabránit dvěma hlavními způsoby.
Nejlepší možností je, pokud se podaří přesvědčit čínské lídry, že na rozdíl od Ukrajiny americké a další spojenecké síly rychle přijdou na pomoc obraně Tchaj-wanu, takže Čína bude bojovat proti Americe a nejen proti Tchaj-wanu. Prezident Biden při čtyřech příležitostech v letech 2021-22 řekl, že je odhodlán tak učinit. Řekl to přesně proto, aby odradil od napadení Tchaj-wanu.
Ať už v listopadových prezidentských volbách v USA zvítězí kdokoli, měl by tento závazek při nejbližší příležitosti zopakovat a pak ho zopakovat ještě jednou. Největší nebezpečí pro mír představuje nejistota ohledně záměrů nového prezidenta, neboť by mohla prezidenta Si Ťin-pchinga svádět k tomu, aby následoval Putina tím, že učiní špatnou kalkulaci.
Tento závazek musí být doprovázen opětovným ujištěním, že Amerika se nadále staví proti formálnímu vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu, ale také přísnějšími slovy varujícími před nebezpečím vzájemného jaderného zničení, pokud by vypukla válka. Starý rámec dohod o jaderných zbraních z dob studené války je třeba pro americko-čínskou éru vzkřísit.
Vedle těchto závazků je také třeba vynaložit úsilí k přesvědčení Číny, že obranné síly na Tchaj-wanu a v Japonsku, na Filipínách, amerických základnách a v Jižní Koreji jsou dostatečně silné a hbité a odolné, aby v případě konfliktu sehrály rozhodující roli. Pokud by Čína dospěla k závěru, že invaze by byla nájezdem na prázdnou branku, bylo by mnohem pravděpodobnější, kdyby se o ni pokusila.
Tyto snahy v Japonsku a jeho spojencích probíhají a důležité je, že takové vojenské posilování pokračuje, rok za rokem, desetiletí za desetiletím. Staré přísloví z dob Římské říše bohužel stále platí: Chceš-li mír, připrav se na válku. Závisí na tom psychologie lídrů a jejich rozhodování.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse