Blinken se za každou cenu soustředí na uzavření dohody mezi Saúdskou Arábií a Izraelem
2. 5. 2024
Uprostřed probíhající války v Gaze, která se v posledních týdnech rozšířila na přímé vojenské výměny s Íránem, jsou představitelé Bidenovy vlády stále přesvědčeni, že mohou dosáhnout širšího míru na Blízkém východě prostřednictvím dohody o normalizaci mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, která by znamenala bezpečnostní záruky USA pro Saúdskou Arábii.
Ministr zahraničí Antony Blinken během své nedávné cesty do Saúdské Arábie skutečně prohlásil, že americko-saúdská bezpečnostní smlouva se blíží k dokončení. Washington by však měl tuto jednostrannou strategii odmítnout, protože je v rozporu se zájmy USA a není praktická, soudí Alexander Langlois.
Nezdá se, že by Bidenova vláda uvažovala o alternativním přístupu. Koncem března prezident Joe Biden prohlásil: „Nebudu teď zacházet do podrobností. Ale podívejte se, pracuji se Saúdy. Jsou připraveni plně uznat Izrael,“ čímž znovu potvrdil posedlost Washingtonu Abrahámovými dohodami se všemi jejich nedostatky.
Tento postoj nadále prosazuje více úředníků, kteří zdůrazňují zaměření administrativy na rozvoj saúdsko-izraelských vztahů, zejména poté, co Rijád minulý měsíc pomohl sestřelit íránské bezpilotní letouny a rakety mířící na Izrael.
Podrobnosti potenciální dohody - včetně velkých ústupků ze strany USA - se údajně nezměnily. Patří mezi ně bezpečnostní záruky USA pro Rijád a zelená pro jeho civilní jaderný program výměnou za normalizaci vztahů s Izraelem a omezení vztahů s Čínou. Washington údajně také zvažuje bezpečnostní záruky s Izraelem, aby dohodu osladil vzhledem k rozsáhlým protiaudským náladám v Kongresu.
Tento nástin je znepokojivý z několika důvodů. Zaprvé, Spojené státy se tak dále zaplétají do bezpečnostní situace na Blízkém východě v době, kdy občané USA obecně podporují snížení vojenské role v zahraničí, zejména na Blízkém východě. Zadruhé přepřahají vůz před koně tím, že nabízí významnou pobídku partnerům USA k normalizaci, když vše nasvědčuje tomu, že tyto dva státy si normalizaci již tak jako tak přejí.
Obě obavy představují skutečné hrozby pro zájmy USA. Pokud jde o bezpečnostní záruky, Washington by slíbil, že vyčlení vojáky na obranu Saúdské Arábie i Izraele v nestabilním regionu plném rivality a probíhajících konfliktů, údajně v rámci příslušné dohody.
Destabilizující role Íránu - příkladem je jeho útok na Izrael a rozhodnutí s ním spřízněných milicí zaútočit 21. dubna poprvé po dvou měsících na americké základny v Sýrii - by měla v tomto ohledu vyvolat varování. Íránské soupeření s Izraelem a Saúdskou Arábií, spolu s širšími regionálními boji, hrozí, že americké síly budou zapojeny do konfliktu, který nemá s Amerikou nic společného.
Na těchto souvislostech by mělo americkým představitelům záležet, zejména dnes. Region zažívá nejhorší nestabilitu přinejmenším od revolucí arabského jara na počátku roku 2010 - kdy se tváří v tvář lidovým bouřím zhroutilo několik autokratických režimů. Destabilizační povaha tohoto okamžiku vedla k mnoha válkám, které stále zuří v Sýrii, Libyi a Jemenu. Druhé kolo revolucí na konci roku 2010 přineslo stejný výsledek v Súdánu.
Řada amerických představitelů tvrdí, že v regionu nebyla taková nestabilita od roku 1973. Tato administrativa by tento názor neměla brát na lehkou váhu - válka Izraele s Hamásem a nepřátelství s Íránem „tit-for-tat“ znamenají děsivý okamžik pro americkou zahraniční politiku a region.
Americké síly jsou v současné době v aktivním válečném stavu s jemenskými Húsíi kvůli bezpečnosti lodní dopravy v Rudém moři. Donedávna Íránem podporované milice v Iráku a Sýrii ostřelovaly americké pozice více než 180krát, přičemž zabily tři osoby a více než desítku zranily, a zdá se, že dnes pomalu testují obrysy této strategie. Pravděpodobnost další izraelsko-libanonské války s Hizballáhem zůstává nepřijatelně vysoká.
Mezitím se zdá, že Izrael má stále menší zájem zabránit širší regionální válce a 1. dubna se rozhodl udeřit na íránský konzulát v Damašku. Činí tak s vědomím, že americké síly budou čelit hlavnímu náporu jakékoli reakce, což pravděpodobně přivede USA do konfliktu s Íránem.
Žádný americký prezident nemůže rozumně argumentovat hlubšími bezpečnostními zárukami při těchto rizicích. Hrozí, že Spojené státy budou vtaženy do konfliktu, a to příliš mnoha nástrahami. To nic nevypovídá o širším konfliktu, který by mohla vyvolat Saúdská Arábie nebo Izrael, ať už náhodou, nebo s americkým patronem v zádech. Nejdéle trvající téma americké zahraniční politiky v regionu totiž centralizuje bezpečnostní záruky USA pro své regionální partnery, což utužuje rozpory a dodává státům větší důvěru k riskování - klasický morální hazard.
Prozatím se zdá, že dohoda je vzdálená vzhledem k izraelské operaci v Gaze, která vyvolává značný hněv mezi arabským obyvatelstvem. Rijád je v současné době odrazován od normalizace vztahů s Izraelem vzhledem k obavám z dalšího arabského jara. Někdo by sice mohl namítnout, že saúdsko-izraelská spolupráce proti nedávnému útoku Íránu naznačuje opak, ale tento pohled neakceptuje nedávný posun Rijádu směrem k pragmatismu - krok podporující stabilitu, který pomáhá rozvíjet jeho Vizi 2030.
Představitelé USA by proto měli zaujmout zdrženlivý přístup. Vznešené cíle často vedou Washington k vytváření dalších problémů, zatímco ty současné řeší jen dočasně. Spojené státy mohou být nakonec „nepostradatelným národem“, jak o nich Biden prohlašuje, aniž by se zavázaly k těžkopádným bezpečnostním zárukám, které ohrožují americké občany a širší zájmy USA.
Celý text v anglickém originále ZDE
Diskuse