Pojďme přestat řešit hlouposti (od rozšafné plastománie zpátky na zem)

2. 5. 2024 / Beno Trávníček Brodský

 

Rád se dívám na věci z jiných úhlů než je „dovoleno“, tady s dovolením vhodím do materie rovnou zemědělský nakladač. Vzhledem k tomu, že se profesně a dlouho zabývám odpadovým hospodářstvím, bude mi snad prominuto.

Jde o problematiku mikroplastů a zejména nanoplastů. Zkoumání zamoření prostoru jimi a hlavně dopadů tohoto stavu na člověka a další organismy je podle veřejně dostupných informací stále ve vývinu. Těžko soudit, zda je to neschopnost či záměr? Odhadoval bych kombinaci. Nicméně leccos již známo je a trochu z toho mrazí (například viz JOSRA 4 – 2021, roč. 14), „Toxicity of microplastics and nanoplastics“ (pp. Nechvátal a Klouda, Výzkumný ústav bezpečnosti práce a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství):

Uvádějí, že nejčastěji jsou zmiňovány tyto možné mechanismy účinku nanoplastů:

• poškození membrán a membránového potenciálu

• poškození buněčných proteinů

• genotoxicita, mutageneze

• narušení transportu elektronů v buňce

• vznik reaktivních forem kyslíku (ROS – Reactive Oxygen Species)

• uvolňování toxických látek.

Expozice mikroplastům a nanoplastům pak má vliv především na:

• růst těla a populace

• energetický metabolismus

• příjem potravy

• pohybovou aktivitu

• fyziologický stres

• oxidační stres

• zánětlivý proces

• imunitní systém

• hormonální regulaci

• aberantní vývoj – buněčnou smrt

• celkovou toxicitu

• změnu metabolismu lipidů.

Kromě zjištění o toxicitě mikro- a nanoplastů pro konkrétní enzym, buňku, tkáň, orgány je škála toxických účinků pro různé druhy organismů včetně člověka velice široká. Lze je shrnout do několika oblastí, jako jsou:

• změny v genové expresi

• zánětlivé změny

• akumulace částic v tkáních

• oxidační poškození v těle/orgánech

• poruchy metabolismu

• změny mechaniky pohybu a chování

• iontové změny ve střevě a střevním biomu

• snížení celkové kondice

• zvýšení mortality.

Text je samozřejmě podstatně delší... určitě bude třeba víc prozkoumat konkrétní plasty a jejich konkrétní vliv na organismy, zejména na člověka.

Princip předběžné opatrnosti by ale podle mého soudu měl zafungovat dřív. Než abychom vymýšleli nový a relativně drahý separační (zálohový) systém pro stávající haldy plastových lahví a hliníkoplastových plechovek od nápojů, nebylo by s očekáváním možná zlomových informací o účincích mikroplastů a nanoplastů na organismy chytřejší začít rovnou s redukcí jejich množství vstupujícího na trh a postupně nebo alespoň částečně přecházet na vratné pevné lehké tenkostěnné sklo? A současně si uvědomit, že „kohoutková“ voda je pitná a tak lze místo „limonád“ prodávat klidně jen kvalitní koncentrované sirupy a tak redukovat i počty budoucích skleněných lahví. K vlivu takového přístupu například na oceány promořené plasty (logicky tedy i mikroplasty a nanoplasty) snad netřeba argumentovat.

Protože diskutovaný zálohový systém má stát kolem 5 miliard Kč (provozní nákladovou kalkulaci jsem neviděl, ale nic nefunguje zadarmo); bylo by nejlepší tyto peníze rovnou využít na jiné výraznější zlepšení našeho společného životního prostředí. Například uložit zákonem zemědělcům povinnost vysázet na části svých pozemků nové remízy a větrolamy a současně jim z citovaných peněz vyplácet třeba 50% dotaci. Obrovský environmentální dopad takové akce by na rozdíl od zálohového systému pro „petky“ a plechovky byl NESPORNÝ (pozn. - dotaci vyplatit až po fyzické kontrole kvality alespoň dvouletého porostu).