15. 11. 2023
Útoky Hamásu proti Izraeli ze 7. října odhalily pro Západ nepříjemnou realitu: Hrozba islámského extremismu je stejně reálná jako kdykoli předtím.
Dlouhodobá snaha Spojených států, Evropy a Izraele "řídit" bezpečnostní problémy v regionu spíše než je řešit, se ukázala jako naprostý neúspěch. A izraelský přístup spočívající v občasném "sekání trávníku" s omezenými nájezdy proti teroristům v Gaze je nejbezprostřednějším příkladem politiky, která už není životaschopná.
Aby tedy Izrael ochránil své občany, musí se nyní s Hamásem vypořádat jednou provždy. USA a Evropa by měly této zemi poskytnout veškerou podporu, kterou k tomu potřebuje, a to zahrnuje uplatnění diplomatického tlaku, aby Hamásu odepřel útočiště v místech, jako jsou Turecko a Katar.
Za Hamásem se však skrývá mnohem větší, existenční hrozba pro Izrael, která je také přímou hrozbou pro bezpečnost Západu jako celku – a tou je Írán.
Íránský režim, který podporuje Hamás a zdá se, že si nikdy nenechá ujít příležitost volat po "smrti Izraele" nebo "smrti Ameriky", pokračuje na cestě k jaderným zbraním. A zatímco zlověstné skandování v Teheránu může být více zaměřeno na USA, Evropa je poměrně mnohem více vystavena íránským raketám, bezpilotním letounům, teroristickým proxies a hrozbám pro dodávky ropy a plynu.
A nepřátelské akce této země již mají přímý dopad na Evropu. Rusko již více než rok nasazuje íránské drony proti Ukrajině a udržuje ukrajinskou protivzdušnou obranu a civilní infrastrukturu pod tlakem. Teherán také aktivně pomáhá Moskvě při budování domácích výrobních kapacit dronů, což by Rusku potenciálně umožnilo postavit do léta 2025 více než 6 000 nových útočných dronů. A tyto drony nejsou hrozbou jen pro Ukrajinu – jsou hrozbou pro každou zemi NATO sousedící s Ruskem.
A pak je tu ještě vážné ekonomické nebezpečí, které pro Evropu představuje hrozivá pozice Íránu a jeho podpora teroristických zástupců na Blízkém východě.
Útoky ze 7. října vedly Izrael k tomu, že zastavil těžbu na plynovém poli Tamar ve Středozemním moři, protože se nacházelo v dosahu raketových útoků z Gazy, což vedlo k okamžitému nárůstu cen v Evropě. Tento cenový skok bledne ve srovnání s pravděpodobnými ekonomickými dopady eskalace ze strany jiných íránských proxies – jako jsou Hizballáh v Libanonu nebo Húsíové v Jemenu – nemluvě o jakémkoli pokusu samotného Íránu uzavřít Hormuzskou úžinu, kudy denně prochází více než pětina světových zásob ropy.
Evropa také nemůže ignorovat extrémní ideologické nepřátelství íránského režimu vůči základním západním hodnotám, jako je svoboda projevu, náboženská tolerance a práva žen. Íránský režim, který otevřeně jásá nad loňským útokem na spisovatele Salmana Rushdieho, nad nímž od roku 1989 visí íránská fatva, a provádí únosy a vraždy disidentů v Evropě a USA, bude mít mrazivý účinek na naši kulturu svobody projevu, pokud mu bude dovoleno pokračovat.
A konečně, vlastnictví jaderné zbraně v kombinaci s pokročilou raketovou technologií by posílilo a povzbudilo íránský režim k tomu, aby přitvrdil a vyhrožoval jaderným armagedonem nejen Izraeli, ale i Evropě.
A Írán je nyní k výrobě jaderné zbraně blíže než kdy jindy. David Albright, kolega z Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost, odhaduje, že Írán by mohl vyrobit hrubou jadernou zbraň za pouhých šest měsíců, zatímco odhadovaná doba, kterou potřebuje k vybudování infrastruktury pro masově vyráběné jaderné zbraně odpalované raketami, je dva roky.
Jaderná dohoda s Íránem z roku 2015 – Společný komplexní akční plán (JCPOA) – byla pokusem Západu "zvládnout" tuto jadernou hrozbu a vyhnout se velké krizi. Dohoda však vycházela z předpokladu, že íránský režim je racionálním aktérem, který je náchylný k přiměřené směsi cukru a biče – nikoli k apokalypse.
Íránská podpora barbarských útoků Hamásu na Izrael tento předpoklad vyvrátila.
Ekonomické pobídky nepřebijí ideologický fanatismus, který motivuje mully v Teheránu, a tak Izraeli, Evropě a USA zbývá jediná možnost: Přístup "pouze biče", který maximalizuje vojenský, ekonomický a diplomatický tlak na Írán.
Ale zatímco USA a Izrael jsou v lepší pozici než Evropa, aby se s Íránem vypořádaly vojensky, evropské země mají významnou moc k ekonomickému a diplomatickému tlaku na tuto zemi.
Francie, Německo a Velká Británie mají jako smluvní strany JCPOA pravomoc spustit "snapback" a obnovit sankční režim OSN proti Íránu z doby před JCPOA.
Důležité je, že takový úder by obnovil raketové embargo vůči zemi, které vypršelo v říjnu, což by Rusku a dalším zemím znemožnilo legálně pomáhat Íránu ve vývoji pokročilých raket. Ohrozilo by to také íránskou podporu ruského programu bezpilotních letounů. Blesková reakce by navíc vydláždila cestu k uvalení ochromujících evropských sankcí na íránský lodní, bankovní a energetický sektor, z nichž mnohé platily již před JCPOA.
Taková sankční ofenzíva by pak mohla být kombinována s rozhodnutím klasifikovat Islámské revoluční gardy a politické vedení libanonského Hizballáhu jako teroristické organizace, což by pak sladilo evropskou a americkou politiku.
Američtí zákonodárci právě představili to, co bylo popsáno jako "nejtvrdší balík sankcí proti Íránu, jaký kdy Kongres navrhl". Podobná evropská opatření by pomohla čelit hrozbě z Íránu a byla by také vítaným znamením transatlantické jednoty a solidarity s Izraelem v době, kdy se naši protivníci snaží Západ zlomit.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse