Zemřel Karel. Může se to stát každému
18. 11. 2023
Vzpomínám na svého kamaráda, ne toho
knížete, ale mého kamaráda Karla, obyčejného elektrikáře. Do čtyřicítky žil
celkem normální život. Měl ženu, dvě děti, myslím dvě dcery, pak rozvod. To je
dnes taky normální. Jako elektrikář si vydělal slušné peníze. To jsem tušil.
Ale jedna paní, která se zná s jeho
dcerou, mi řekla, že Karel byl kdysi fakt docela bohatý. Měl prý dům s bazénem
v Hranicích. Fakt se mu dařilo hodně dobře. Ani po rozvodu to nejdřív
nebylo špatně. Elektrikáři vydělávali a pořád asi vydělávají slušné peníze.
Všechno vypadalo suprově, dokud Karla netrefil infarkt. Musel na operaci. Voperovali mu nějaký přístroj přímo do srdce. Na operaci byl sedm hodin. Elektrikáře už dělat nesměli. Lékaři mu to zakázali. Invalidní důchod nedostal.
Mohl dělat leccos, jen ne to, čím se
vyučil, co uměl a co dělal celý život. Ale protože bylo Karlovi 40, byl
relativně mladý a celý život předtím byl dost úspěšný, optimismus ho dlouho
neopouštěl.
Nabízeli mu práci hlídače. Nad tím
ohrnul nos. Není divu. Elektrikář je odborník. Má peníze, které jsou adekvátní
tomu, co umí, riziku, které nese, zodpovědnosti, kterou má i zkušenostem, které
Karel po skoro 25 letech práce v oboru měl na rozdávání.
Hlídač je jeden z těch pod. I kopáči
mají z hlídačů srandu. Říká se, že žádná práce není podřadná a je to pravda,
ale každá pravda má své výjimky. Hlídač je snad ta jediná výjimka z této
pravdy. Jít tak hluboko, to by byla rána. Hlavně pro člověka, který ještě
nedávno měl vilu s bazénem a stále bydlel v luxusním bytě v centru malého
města. Kromě obrovského poklesu sociální prestiže by hlídání znamenalo pokles
životní úrovně. Ze svého bytu by se musel odstěhovat. Jako hlídač by si na
nájemné nevydělal.
Karel věřil, že najde něco lepšího.
Stále věřil. Prodával elektroniku, rozpouštěl úspory. Pak přestal platit
alimenty. Skončil ve vězení. Byt nakonec neudržel. Ocitl se na ulici. Úplně bez
prostředků. Práce na malém městě nebyla. Zkusil jet do Olomouce. Ale práci
nenašel.
Skončil jako bezdomovec. Možná by se
z toho i dostal, v Olomouci je práce víc než na malém městě, ale musel
nastoupit výkon trestu kvůli alimentům, které nezaplatil. Při rozvodu byly
alimenty vypočítány z příjmu elektrikáře. Už ty příjmy neměl. Myslím, že
nějak soudně se domáhal toho, aby ty alimenty byly sníženy na úroveň, kterou by
mohl platit. Asi mu to i snížili, ale už měl dluh z té dřívější doby.
Žil pak na ulici a na ulici i zemřel. Bylo mu 51 let. Občas jsem mu dával drobné, když jsem náhodou měl. Nemohl jsem mu dávat větší částky, tolik peněz jsem neměl. Naposledy jsem ho viděl z autobusu a bylo vidět, že je na tom fakt špatně. Karel byl chytrý chlap, ale byl specialista. Nic jiného, než elektrikáře dělat neuměl. Hrozně jsem mu chtěl pomoci a modlil jsem se za něho. Ale Karel rychle ztrácel sílu, až ji ztratil docela.
(s laskavým svolením sdílím příběh od René Kolář, mírně upraveno)
Diskuse