Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

USA a Čína se střetly kvůli událostem v tchajwanském vzdušném prostoru

7. 10. 2021

čas čtení 5 minut

Čínská armáda od konce loňského roku začala výrazně zvyšovat své letecké aktivity na moři v blízkosti Tchaj-wanu.

Tento trend se postupem času rozšířil na širokou škálu různých typů vojenských letadel, často rozmístěných ve stále větším počtu, většinou na západě a jihozápadě ostrova. Mnoho letů však také překračuje takzvanou střední linii Tchajwanského průlivu mezi ostrovem a pevninskou Čínou a téměř všechny z nich zasahují do velmi rozsáhlé tchajwanské identifikační zóny protivzdušné obrany (ADIZ), což v každém případě nutí tchajwanské letouny v reakci na to provádět letecké výpady, píše na webu Responsible Statecraft Michael D. Swain.

Tento výrazný nárůst čínské vojenské aktivity v blízkosti Tchaj-wanu vyvolává značné obavy, neboť představuje do značné míry bezprecedentní soubor akcí (co do rozsahu, četnosti a typu zapojených letadel), a zvyšuje tak napětí v celé úžině.

Bohužel většina novinových komentářů spíše než k objasnění problému slouží k posílení rostoucího konvenčního názoru ve Washingtonu, že Peking se chystá při první příležitosti zaútočit na ostrov nebo se přinejmenším připravuje na mnohem provokativnější akce, jako je možné obsazení malého pobřežního ostrova pod kontrolou Tchaj-peje, čímž by vyprovokoval USA k akci.

Věc je tedy vnímána jako velmi jednoduchý problém rostoucí čínské vojenské agrese; proto je pro většinu odborníků odpověď stejně jednoduchá: potřebujeme stále větší míru vojenského odstrašení, včetně mnohem větších zásilek zbraní pro Tchaj-wan. Pro některé to znamená jednoznačný závazek USA bránit ostrov v případě napadení bez ohledu na důvod a pro jiné výzvu umístit Tchaj-wan do obranného perimetru USA, což by mohlo vést k umístění amerických sil na ostrově.

Většina těchto komentářů postrádá pochopení mnohem složitější dynamiky, která dalece přesahuje jakékoli vojenské kalkulace. Jak jsem již v minulosti tvrdil já i jiní, Peking se nechystá zmocnit Tchaj-wanu silou, ačkoli tuto možnost nelze v dlouhodobém horizontu vyloučit, pokud budou současné trendy pokračovat. Rozhodně však vyvíjí na Tchaj-wan větší tlak, přičemž zlepšuje svou schopnost tento tlak v případě potřeby ještě zvýšit – a také testuje a zatěžuje tchajwanské obranné schopnosti.

To vše se děje v reakci na to, co Peking pravděpodobně vnímá jako zásadní změnu v politice USA a v tchajwanské politice, zahrnující užší úroveň politických a obranných vztahů mezi Tchaj-pejí a Washingtonem (blížící se oficiální úrovni). Kromě toho dochází k pokračujícímu oslabování politického vlivu čínských nacionalistů na Tchaj-wanu, rostoucí podpoře Tchaj-wanu jako de facto nezávislého státu ze strany amerického Kongresu; v některých amerických vojenských kruzích stále častěji zaznívá výzva, aby se Tchaj-wan stal „strategickou výhodou“ Spojených států - výhodou, kterou je třeba za každou cenu před Pekingem udržet.

Když k tomu připočteme dlouhodobé čínské přesvědčení, že Washington záměrně udržuje situaci na Tchaj-wanu v neustálém varu, aby udržel pozornost Pekingu blízko domova a zároveň ospravedlnil stále četnější předsunuté americké síly v Asii, máme tu velkou krizi, zejména v souvislosti s mizerným stavem čínsko-amerických vztahů.

Vezmeme-li v úvahu i skutečnost, že schopnost Číny vyvíjet vojenský nátlak na Tchaj-wan a komplikovat schopnost USA vojensky Tchaj-wanu pomáhat od roku 2010 výrazně vzrostla. Čínští představitelé neomylně ukazují, že mají schopnost radikálně změnit život na Tchaj-wanu, a to velmi negativním způsobem. To je velice nebezpečné a dokonce bezohledné. Jak však už bylo naznačeno, Peking jedná v reakci na politický, nikoli vojenský vývoj a uplatňuje to, co považuje za vlastní formu odstrašení proti pokračující erozi, k níž dochází v jediné politické dohodě mezi Washingtonem a Pekingem, která udržuje mír ve zhoršujících se vztazích mezi USA a Čínou: v koncepci jedné Číny.

Řešení tohoto problému na straně USA vyžaduje mnohem více než jen "vyšší intenzitu vojenského odstrašování". To povede pouze k vytvoření dalších verzí odstrašování ze strany Pekingu, což bude mít za následek nekonečné závody ve zbrojení. Zároveň se výrazně zvýší šance na náhodný konflikt, protože rostoucí rozmístění sil na všech stranách bude vést ke kolizím. Tuto nebezpečnou dynamiku nezastaví ani šablonovité opakování Washingtonu, že se i nadále drží politiky jedné Číny, ani pokračující verbální podpora Pekingu mírovému řešení problému. Tchajwanská otázka musí být neutralizována jako zdroj strategického soupeření mezi Pekingem a Washingtonem, a to prostřednictvím věrohodných politických a diplomatických kroků, jejichž cílem je opětovné potvrzení politiky jedné Číny a oddělení této otázky od toho, co by se mělo stát zvládnutelnou formou čínsko-amerického soupeření.

Je načase, aby Peking a Washington překonaly své převážně vnitropolitická omezení a v souvislosti s Tchaj-wanem vytyčily cestu ke stabilitě založenou na mnohem účinnějších mechanismech krizového řízení.

Celý článek v angličtině ZDE