Armageddon v českém stylu?
8. 10. 2021 / Andrej Rogačevskij
Tento víkend volí čeští voliči nový parlament. Volby mohou k nepoznání změnit rovnováhu sil v zemi. Mělo by to Norsko zajímat?
(Profesor Andrej Rogačevskij, který působí na univerzitě v městě Tromso na severu Norska, napsal tuto poznámku pro norský tisk. Článek vyšel v norském deníku Klassekampen.)
Nejprve k očekávanému výsledku voleb. Vládnoucí populistická strana ANO (Ano) v čele s premiérem Andrejem Babišem by měla získat něco pod 30% hlasů. Její nejbližší soupeři, středopravá aliance Spol a liberální partnerství Pirátů a Starostů (PirStan), by měli každý dostat něco nad 20%. Po volbách mohou Spolu a PirStan vytvořit koalici, která může početně převyšovat ANO. Český prezident Miloš Zeman však již oznámil svůj záměr znovu nominovat Babiše na příštího premiéra. Pokud by se tak skutečně stalo, budoucí koalice by se mohla pokusit prohlásit stárnoucího Zemana za neschopného vládnout. Země pak může vstoupit do období bez legislativní a výkonné moci.
Za druhé, co to má společného s Norskem (které si mimochodem letos připomnělo sté výročí diplomatických vztahů s Českem)? Česko je partnerem v NATO a Zeman je známý svými proruskými sympatiemi. V roce 2018 byl mezinárodní feministickou skupinou Femen veřejně označen za „Putinovu děvku“. Jeho proruský postoj se zjevně nezměnil ani letos na jaře, kdy bylo z České republiky vyhoštěno osmnáct ruských diplomatů pro podezření, že jsou členy tajných zpravodajských služeb, zapojených do detonace skladu munice ve Vrběticích poblíž hranic se Slovenskem na konci roku 2014. Zemanova podpora Babiše (ten je obviňován z korupce, naposledy v takzvaných Pandora Papers) pravděpodobně bude za nějakou cenu.
Také Norsko - a svět jako celek - si možná přejí pozorně sledovat probíhající vývoj v České republice z jiného důvodu. Půl roku v roce 2013 a dalších devět měsíců v roce 2017 již Češi žili pod úřednickou vládou, zatímco různé koalice - s pomocí nebo s překážkou od téhož prezidenta - se pokoušely sestavit vládu. Zdálo se, že absence takové vlády příliš neovlivňuje každodenní život českých občanů, tak či onak. To lze chápat jako potvrzení starého tvrzení, že lidé nutně nepotřebují politickou reprezentaci, aby se mohli organizovat do zákonně fungující společnosti. V dnešní době, kdy nedůvěra v politiky zjevně narůstá, se Česko může stát příkladem, který je třeba následovat.
Diskuse