Volby 2021: Česká politická scéna žije v paralelním vesmíru
7. 10. 2021 / Daniel Veselý
Ten, kdo sledoval středeční superdebatu politických lídrů v České televizi, mohl nabýt dojmu, že největším nebezpečím pro těžce zkoušený český národ je „klimatické šílenství Evropské unie“. Děje se tak v době, kdy planeta čelí ničivým dopadům klimatické krize, jež vědci očekávali nejdříve v následujících dekádách. Samotný green new deal tak, jak jej pojímá Evropské unie, je v řadě ohledů nedostačující, pokud si uvědomíme skutečný rozsah problému, který je nutno řešit co nejdříve a co nejefektivněji.
Přední čeští politikové se předhánějí v tom, kdo z nich je ochoten udělat více pro destrukci podmínek potřebných pro existenci lidské civilizace; jinými slovy, kdo je větším oponentem opatření na snížení emisí skleníkových plynů. Kupříkladu volební lídr liberální formace PirStan Vít Rakušan se bránil nařčení z údajného zeleného šílenství pirátů tím, že jejich europoslanec bojoval za odklad termínu zákazu těžby uhlí, aby tak demonstroval, že jeho platforma hodlá pokračovat ve spalování nejšpinavějšího fosilního paliva. Tohle má být progresivní část tuzemské politické scény? Nadto se PirStan v případě příznivého volebního výsledku nebude bránit povolební spolupráci s devadesátkovými partajemi, kvůli nimž vlastně vzniklo „antikorupční hnutí“ ANO v čele s problematickým oligarchou.
Všichni lídři hodlají bojovat proti zákazu výroby vozidel se spalovacími motory po roce 2035. Jinak řečeno, chtějí, aby naše země byla uvnitř EU nekonkurenceschopná, protože tvrdošíjnost setrvávat při starém a osvědčeném je náš zhoubný mentální rys. Dokonce i ožehavá otázka rostoucích cen energie, potažmo energetické krize, která nabírá obrátek zrovna před nadcházející zimou, se stala záminkou pro útok proti náročné, nicméně nezbytné transformaci evropské energetické infrastruktury.
Ceny energií jsou vysoké i kvůli tomu, že jaro bylo chladné – a navzdory tomuto faktu si Evropská unie nedokázala vytvořit dostatečné zásoby zemního plynu. Na nedostatku paliva se podepisují také obrovské nároky asijských zemí, zatímco Rusko a Spojené státy sledují svou vlastní agendu. K tomu připočtěme oživenou poptávku utlumenou covidem, ale i hrozbu dalších covidových restrikcí.
Jádro problému tkví v naší závislosti na fosilním průmyslu, se kterou jsme měli začít něco dělat už před 30 lety, a ne až nyní. Kdyby fosilní průmysl za neskrývané asistence některých sdělovacích prostředků a zdiskreditovaných politiků nespustil masivní dezinformační kampaň proti odvrácení neodvratitelného, nemuseli bychom nyní propadat panice, že je naše energetická infrastruktura vysoce nestabilní. Ve hře jsou samozřejmě i další aspekty, jako je otázka emisních povolenek nebo očekávané problémy při přechodu na obnovitelné zdroje, takže před sebou máme soubor různých příčin, a nikoliv samotný green new deal, jehož evropská podoba je podle kritických hlasů málo ambiciózní na to, abychom budoucím generacím zanechali důstojné podmínky k životu.
Nicméně naši volení zástupci hovoří o postrachu, který má na nás spadeno, třebaže klimakrize dopadá i na českou společnost, jak jsme se mohli přesvědčit v uplynulých letech i v současnosti. Pokud by byla Česká republika jedinou zemí na této planetě, mohla by své exotické pokusy, jak postupovat proti klimatické nouzi, bez obav realizovat. ČR samozřejmě není žádným výjimečným skanzenem ze starých dobrých časů; nežijeme ve vzduchoprázdnu. Zároveň ale nechápu, co může tuzemský politický „výkvět“ vlastně okolnímu světu nabídnout, když sám konzervuje jemu vyhovující, leč dlouhodobě neudržitelný stav?
Diskuse