Guvernér ČNB Jiří Rusnok nechápe ani hodnotu vzdělání, ani společenský zájem, ani současnou ekonomiku. Co vlastně chápe?
16. 12. 2021 / Jiří Hlavenka
Toto mě extrémně štve, píše Jiří Hlavenka k nápadu guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka6. 10. 2021
Narodil jsem se v Kanadě a můj smysl pro národní identitu byl jako u mnoha Kanaďanů formován v přímém vztahu ke kolosu na jihu, píše Ronald J. Daniels z Johns Hopkins University.
Když jsem v polovině první dekády 21. století poprvé přijel do USA, možná naivně jsem očekával, že tato země bude baštou občanského vzdělávání. Ale když mé děti nastoupily na střední školu v Philadelphii, dostalo se jim v tomto směru jen slabých základů. Nicméně i to bylo mnohem rozvinutější než to, čeho se dostává mnoha jiným dětem po celé zemi. Přede dvěma lety na semináři Johns Hopkins University jsem se zeptal studentů, zda se někdo z nich na střední škole dozvěděl něco o základních demokratických idejích a institucích. Zvedlo se jen pár rukou - a to ještě jen zdráhavě.
Úpadek občanského vzdělávání je zničující. Podle průzkumu AP-GfK se mezi lety 1984-2014 podíl amerických dospělých, kteří uvádí, že být informován o současném dění a veřejných problémech "není závazek, který občan zemi dluží", více jak ztrojnásobil a dosáhl 20 %. Zhruba za stejnou dobu podle Centre for the Future of Democracy při Cambridge University nespokojenost s demokracií mezi mladými výrazně narostla, zejména v USA.
Po dekády nesly odpovědnost za občanské vzdělávání základní a střední školy. Ale v éře, kdy financování je omezené a straníci všech barev rychle identifikují byť jen náznak agendy, která se jim nelíbí, výuka občanské výchovy a sociálních studií přichází při škrtech na řadu jako první.
Americké colleges a univerzity musí tento výpadek nahradit. Takřka 70 % nedávných absolventů středních škol každý rok nastupuje do colleges. Děje se tak v době, kdy si utvářejí zvyky a přesvědčení, které jim vydrží až do dospělosti. Avšak americké univerzity se v posledních letech takřka úplně vyhýbají odpovědnosti za výchovu k demokracii.
Nemá to jen jediný důvod. Struktura moderních univerzit představuje jeden z působících faktorů; často brání generalizovanému pohledu na cokoliv, tím spíše vzdělávání v občanství. Také debaty mezi akademiky ohledně toho, jak má být vyučováno sdílené vizi demokracie, zda vůbec existuje nebo může existovat, nebo zda ji vyučovat, mají také sklon podkopávat občanské úsilí ještě dřív, než vůbec může začít.
Z těchto a dalších důvodů zůstaly univerzity v projektu vzdělávání demokratického občanstva přinejlepším okrajovými hráči. Popravdě řečeno měly by být jeho baštou a posilovat systém demokratické samosprávy, který je mnohem narušenější a křehčí než kdykoliv v posledních dekádách.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse