Volby 2021: Z bláta do louže
11. 10. 2021
/
Daniel Veselý
čas čtení
3 minuty
Nechápu upřímnou radost liberálních přátel z toho, že byl ve volbách
odstaven nenáviděný oligarcha, který poškozuje renomé ČR na mezinárodní scéně,
aby – zjednodušeno řečeno – byly znovu ustaveny podmínky, díky nimž Babiš úspěšně
vstupoval do politiky. Nadto nemají příliš velký důvod k slavení, když
Babišovo hnutí stále představuje nejsilnější politickou formací v zemi, a
to po všech těch eskapádách během pandemie, premiérových skandálech a
nenávistné předvolební kampani. Je to věru smutná vizitka postojů
spousty Čechů a české politické scény
po 30 letech strastiplného budování demokratického státu.
Koneckonců přední čeští politikové a – je lhostejné jaká je jejich
stranická příslušnost – jsou v řadě ohledů mimo realitu, což zejména
potvrzuje jejich přístup ke klimatické krizi. Zatímco v sousedním Německu
se klimatická nouze stala vážně míněným předvolebním tématem číslo jedna,
v našich podmínkách byla i nedostačující opatření na potlačení globálního
ohřívání označena za „šílenství Evropské unie“. Naštěstí je v tomto ohledu
irelevantní, kdo bude šéfovat Strakově akademii, protože se Česká republika
bude volky nevolky muset přizpůsobit Evropské unii a světu. Zůstává otázkou, za
jakou cenu toho dosáhneme, přičemž volební výsledky nejsou dvakrát povzbuzující.
Z české politické mapy zmizela levice; zkostnatělá nacionalistická KSČM,
ani konzervativní a ke xenofobii inklinující ČSSD nepředstavovaly
autentickou levici. Autentická levice má všude na světě ztíženou pozici, jak se
přesvědčili Jeremy Corbyn ve Velké Británii a Bernie Sanders v USA,
třebaže na vině jsou také její vlastní chyby. Kupříkladu jediné dvě levicové, byť
marginální české strany odmítly jít na společnou kandidátku, aby měly aspoň
větší šanci na státní podporu. Zelení v době prvních vážnějších projevů
klimatické krize po celém světě s bídou získali jedno procento. Pravda, o této straně
v předvolební kampani téměř nebylo vidu ani slechu, to je třeba zohlednit;
cožpak ale musí o správě věcí veřejných rozhodovat mnohdy lživé spoty,
nerealistické sliby a generování silných charismatických lídrů?
Mám za to, že skutečná levice nemůže ve zkorumpovaném, dysfunkčním
politickém systému uspět, neboť zde hrají prim delikátní vazby na velké hráče,
korporace a banky, jež prosazují své vlastní cíle, často diametrálně odlišné od zájmů
běžné populace. Politický systém je nadmíru imunní a jakékoliv snahy o jeho zásadní
proměnu směrem k větší participaci obyvatel na chodu té které země
spolehlivě potlačí. Návrat devadesátkových partají k lizu – úrodnému terénu
demagogů všeho ražení – lze vnímat jako déjà vu, kdy se staré zdiskreditované struktury vracejí.
Nebuďme naivní, že by se konzervativní politická opozice, která nyní bude
sestavovat vládu, jakkoliv poučila ze svých přehmatů a chyb. Nabuzení demokraté
v čele s ODS jistě opráší své staré manuály a povedou zemi
k rozpočtové zodpovědnosti za cenu privatizace veřejné sféry a četných
škrtů, které postihnou hlavně marginalizované a nejchudší, aby zároveň na
stříbrném podnose servírovali privilegia velkým hráčům a korporacím. Co se týče
palčivých otázek, jako je klimatická krize, předražené a nedostupné bydlení,
exekuce, nízké mzdy, podfinancované školství apod., co konstruktivního lze
čekat od vlády, která zná především jen tupé škrty a privatizaci, a to i v době ekonomické
recese nebo energetické krize? Odpověď je celkem
jednoduchá. Samozřejmě, že za zásadní problém ČR není Andrej Babiš, jak se
tuzemští politikové a s nimi sympatizující média snažili veřejnosti sugerovat, ale
podmínky, ze kterých Babiš politicky těžil. A ty přetrvávají.
8503
Diskuse