14. 10. 2021
Nabídka se nezvyšuje stejným tempem. Bude trvat několik
měsíců, než se výroba opět zvýší, a vyšší ceny způsobí, že se do provozu vrátí
okrajoví výrobci a staré výrobní závody.
Ceny ropy, uhlí a zemního plynu se po celou dobu
pohybují jako na horské dráze, kdy ceny rostou a klesají. To platí na každém
trhu s primárními komoditami. Většinu primárních komodit lze vyrábět s nižšími
nebo vyššími náklady. Když jsou ceny vysoké, producentům s vyššími náklady se výroba
vyplatí i přes nižší ziskové marže. To zvyšuje nabídku. Pokud je poptávka
stabilní, větší nabídka pak snižuje cenu. Pak si ale výrobci s vysokými náklady
nemohou dovolit provozovat svou činnost a ukončí ji. Tím se nabídka sníží, a
pokud je poptávka stabilní, cena se zvýší.
Graf federální agentury Energy Information Administration
ukazuje, jak vypadá horská dráha cen zemního plynu jen od roku 1997. Ceny po
celou dobu dramaticky rostly a klesaly. V období před rokem 2010 byly ceny velice
nestálé. Teprve po roce 2015 bylo uvedeno do provozu značné množství
energie z obnovitelných zdrojů, což nezvýšilo ceny zemního plynu, které byly
stlačeny dodatečnou těžbou v USA prostřednictvím hydraulického štěpení.
Nedává smysl, aby obnovitelné zdroje energie
způsobily růst cen zemního plynu. Obnovitelné zdroje nahrazují zemní plyn, takže
čím více jich máte, tím méně potřebujete plyn a tím nižší je jeho cena.
Ve skutečnosti ceny zemního plynu výrazně vzrostly
a způsobují energetickou krizi. Cena elektřiny z větru a slunce je mnohem levnější
a ceny obnovitelných zdrojů jsou stabilní.
Stručně řečeno, Čína a Evropa nedokázaly připravit
dostatek energie z obnovitelných zdrojů, aby pokryly současný postpandemický nárůst
poptávky. Když si analytici stěžují, že "není dost" elektřiny z
obnovitelných zdrojů, aby se uspokojila současná poptávka, ve skutečnosti říkají,
že stát do tohoto odvětví dostatečně neinvestoval. Pouze asi 29% čínské
elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů, a to včetně vodních elektráren. USA
jsou na tom ještě hůře, pouze 19% pochází z obnovitelných zdrojů, z toho téměř
polovina z vodních elektráren. Solární a větrná energie jsou levné a rychle
instalovatelné. A daleko více této energie by se již mohlo vyrábět, kdyby vlády
přistupovaly ke klimatické nouzi jako ke katastrofě, kterou je.
Jiní se snaží tvrdit, že potřebujeme více jaderné
energie. Ale výstavba jaderných elektráren trvá roky, stojí miliardy a ve srovnání
s větrnými a solárními elektrárnami vyrábějí elektřinu za vysokou cenu. Jaderné
elektrárny také produkují toxický odpad, pro který dosud nebyl nalezen vhodný
způsob likvidace, a jako v japonské Fukušimě jsou náchylné ke katastrofám.
Jaderné elektrárny nejsou ani tak nízkouhlíkové, jak se někdy uvádí. Kdyby státy
vybudovaly více větrných elektráren, solárních elektráren a bateriových úložišť
(včetně přečerpávacích vodních elektráren), byly by daleko napřed. Jaderné
elektrárny nejsou potřeba. Navíc se nehodí k obnovitelným zdrojům, protože jimi
generovanou elektřinu nelze zvyšovat a snižovat, aby nahradila výpadky, jako to
umí elektrárny na zemní plyn. Co se týče přerušované výroby, Norsko poskytuje Německu
kapacitu přečerpávacích vodních elektráren, aby se vyrovnaly špičky a výpadky
solární a větrné energie. Kalifornie se letos v srpnu vyhnula výpadkům díky
masivním nákupům bateriových úložišť, jejichž kapacita se má do prosince
zdvojnásobit.
Dalším významným důvodem nedostatku zemního plynu
je fakt, že USA přiškrtily íránský plynárenský průmysl a zabránily společnostem
Total a Shell v jeho rozvoji. USA bránily velké těžbě íránského plynu i poté,
co v roce 2015 podepsaly s ostatními členy Rady bezpečnosti OSN jadernou dohodu
s Íránem. Přestože USA souhlasily se zrušením jednostranných sankcí, neučinily
tak, protože Republikánská strana odmítla uzákonit zmírnění sankcí. Americké
ministerstvo financí pokračovalo ve vyhrožování miliardovými pokutami jakékoli
společnosti, která bude těžit íránský plyn. Za Trumpovy vlády Spojené státy
zcela porušily smlouvu s Radou bezpečnosti OSN a Íránem a uvalily na Írán
finanční a obchodní embargo, které dále oslabilo jeho plynárenský průmysl.
Podle EIA činí odhadované prokázané zásoby zemního
plynu v Íránu k prosinci 2020 1 200 bilionů kubických stop, což je druhé místo
po Rusku..."
Kdyby USA nebrzdily íránskou ekonomiku, mohl by
Írán těžit trojnásobek zemního plynu než nyní – a mohl by dohnat Rusko.
Osobně jsem pro to, aby zemní plyn zůstal v zemi. Ale nemůžete většinu íránského plynu – druhé největší zásoby na světě – stáhnout z mezinárodního trhu a pak vinit z nedostatku obnovitelné zdroje.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse