O žraločím principu podnikání v České republice

18. 10. 2021

čas čtení 8 minut
Foto: Albín Sybera


Jan Čulík:

Vážení televizní diváci,  často se hovoří o problematickém podnikání Andreje Babiše viz Kostelecké uzeniny, ale možná v České republice je to trošku širší problém.

Jan Čulík:

Proto máme v dnešním rozhovoru Britských listů redaktora Britských listů, Albína Syberu.

Albín Sybera:

No já si v podstatě myslím, že tak jste začal naznačovat, jak jsem řekl na začátku, tak se to nedá redukovat pouze na Andreje Babiše a jeho Agrofert. A na způsob, jakým rozšiřoval svoje podnikatelské impérium, ať už to byly ty zmiňované Kostelecké uzeniny, nebo i další chemicko-průmyslové podniky, které jsou dneska součástí korporace Agrofert.

 

No především prostě jsem chtěl říct, já si nemyslím, že tady v tomhle tom případě bychom se měli omezovat pouze na Agrofert. Podobné praktiky uvidíme u dalších velkých finančních korporací nebo nebo finančně průmyslových korporací. Jde o to, vždycky si nastudovat korporaci, kterou chcete získat a poznat, jak fungují finance v té korporaci. To znamená, jestli ta korporace je závislá na některých úvěrech, ať už provozních úvěrech, nebo třeba  na větších investičních úvěrech, ze kterých financujeme rozšiřování, nebo prostě rekonstrukci nějakého nějakého projektu, nemovitostí anebo  nějakého průmyslového projektu. No a v tu chvíli už víte, že v momentě, kdy vám třeba podaří nějakým způsobem ten finanční mechanismus, který je důležitý pro fungování té společnosti, na určitý moment narušit, tak tu firmu dostanete do problémů no a ve stejný moment, když se vám ji podaří, třeba dejme tomu dostat do problémů vůči státu, tak ji máte v hrsti.

Jan Čulík:

To znamená že si u té firmy, kterou chcete sebrat, zjistíte její slabiny a slabinou každého podnikatele je, že potřebuje úvěr.

Albín Sybera:

Přesně tak, přesně tak. Tady na sebe narážejí takový trošku dvě věci. Firmy, které v 90 letech privatizovaly a privatizovaly za podmínek, kdy se velmi rychle dostaly  k nějakému kapitálu, tak velmi často jsou firmy, které vlastně se rozšiřovaly pomocí úvěrů, ale rozšiřovaly se právě pomocí tohoto privatizačního procesu, kdy se dostaly k prostředkům, ze kterých pak žily. Takže oni vlastně tehdy nepotřebovaly úvěr.

Jan Čulík:

Ale dnes, vy argumentujete, že praxe v České republice je dnes často taková, že podnikatel potřebuje úvěr, takže jde do banky, požádá o úvěr, ale pak ta banka je vlastně žralok a ona ho sežere, ano?

Albín Sybera:

Já to nechci říkat plošně jo je samozřejmě spoustu úspěšných příběhů, drobnejch menších podnikatelů, kteří se poctivě  vypracovali. Ale -

Jan Čulík:

Ale jak my poznáme, která banka vás sežere?  A jsou tyto příklady zdokumentovány vy tady klidně prostě říkáte, že banka PPF způsobuje bankroty.

Albín Sybera:  

Já jsem se k této tématice dostal osobní zkušenosti. No ono to samozřejmě není proces, který trvá jeden den či jeden týden. Na začátku je potřebujete mít prostě nastudováno, kde jsou klíčové zakázky té společnosti. Zaměříte se na zakázky, které narušíte nebo tam vyvoláte nějaký problém. Dejme tomu dodavatelsko-právního právního rázu, tak naruší to tu předpokládanou splatnost.

Jan Čulík:

Ale to se strašně blbě dokazuje? Firma vám přestane platit, takže vy nemůžete splácet ty úvěry a dostanete se do potíží, ale jako kdo to dokáže, že to způsobila zrovna ta banka? Třeba jde o to, že ti podnikatelé, kteří zkrachovali, jsou vlastně prostě špatní a neověřili si požadavky státní správy. Nekontrolovali nespolehlivé subdodavatele a tak dále, a vy z toho obviňujete tu banku.

Albín Sybera:

No to je samozřejmě ta interpretace,  na které se to ta banka vždycky snaží, postavit. Tady jde o to podívat se na ty další případy, a když vidíte, že to není ojedinělý případ, ale že že těch případů několik. Lidé hovoří o podobných mechanismech, o situacích, kdy prostě měli v první chvíli najednou celou škálu problémů, které před tím třeba deset let vůbec neměli. Myslím si, že dneska hodně podobně funguje ruský stát, kdy vlastně dělá spoustu takovýchto činnosti, vždycky neustále produkuje kolem sebe spoustu takové té mlhy,nebo jakoby protichůdných informací, dezinformací, aby zkrátka sety byla možnost to vždycky interpretovat trochu jinak.

Jan Čulík:

Takže vlastně vy říkáte, ne, nemůžeme banku PPF vyloženě přímo obviňovat, ale vzhledem k tomu, že v různých situacích v různých bankách v České republice se vyskytla celá řada podobných případů, tak v každém případě je namístě aspoň podezření.

Albín Sybera:

Já si dokonce myslím, že by se asi z toho dal vystavit argument, který by mohl být zajímavý  nejen v kontextu českého soudnictví, ale i mezinárodního soudnictví, zvlášť pokud samozřejmě by to obsahovalo více těchto případů. Proto, že se tam často opakují stejné postavy, opakují se tam manažeři. A samozřejmě kolikrát to taky vedlo hodně nešťastným koncům. Jeden  podnikatel v oblasti IT spáchal sebevraždu. Krátce předtím  využil obchodního spojenectví s investičním fondem, kdy jedním  z jeho zakladatelů byl ředitel fondu Telefóniky v době, kdy už byl součástí skupiny PPF, znám minimálně jeden další případ, kdy ten stejný člověk nabízel obchodní spolupráci do dalších společnosti, která dopadla velmi podobně. Takže se teď nebavíme se jen o tom jednom manažerovi, najdete jich celou řadu dalších, ostatně Karel Pražák ze  společnosti Kaprain, tak on se tím vlastně i defakto chlubí, že v rámci PPF skupiny působil jako krizový manažer, který měl na starosti pohledávky restrukturalizace. No ale když se na to podíváte, tak otázka je, do jaké míry on taky kolikrát těm klientům nepomáhal do té situace, za které oni se pak ocitli?

Jan Čulík:

To je ale otázka, ne obvinění, že ano?

Albín Sybera:

Zřejmě tak asi jo, asi máte pravdu.

Jan Čulík:

Závěrem shrňme, že pane Sybero, vy máte také částečně z osobní zkušenosti podezření, že v určité části české ekonomické sféry zřejmě možná existuje takový, jako bych řekl žraločí princip, že  poskytovatelé finančních úvěrů si vyhledají slabost firem, které žádají o úvěry, aby je v delší nebo střednědobé perspektivě mohli sežrat.

Albín Sybera:

Když bych to měl shrnout, tak bych tak bych obecně argumentoval v tomto duchu. Že zde prostě existují  neformální ekosystémy, které se mají zkušenosti s touto činností dostávat firmy do problémů a tím, že tím, že mají kontakty v různých bankách. V některých je to rozšířené, viz na PPF banka,v některých je to možná do menší míry, ale zkrátka s těmi informacemi, které oni si dokážou nasbírat, tak dokážou zacházet takovým způsobem, aby tu firmu opravdu dokázali dostat do bankrotu ovládnout, naporcovat, přeprodat, aby zkrátka oni byli ti, kdo v hospodářské sféře hrají dominantní roli.


Jan Čulík:

Zajímavé metody ekonomického podnikání, vážení televizní diváci, pokud je to tedy prokazatelné. Děkuji vám za pozornost na shledanou.


Tento Rozhovor Britských listů je zde:


 

1
Vytisknout
6354

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2021