Z ruského bláta do íránské louže? Proč se v energetické transformaci nespoléhat na zemní plyn

18. 10. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Zemní plyn představuje neprávem přeceňované "přechodné" fosilní palivo, které problémy globálního oteplování ani uhlíkové neutrality v žádném případě nevyřeší. 

  • Hrozí však přinést masivní misalokaci investic právě v době, kdy si Evropa ani svět nic takového nemohou dovolit. 

V jednom z rozhovorů poskytnutých krátce po energetické krizi roku 1973 zformuloval francouzský politolog Raymond Aron klišé, které v mnoha hlavách straší dodnes. Podle něj si Západ nemůže dovolit ostrou kritiku autoritářských režimů na Blízkém východě, protože závisí na jejich ochotě dodávat mu ropu.


Totéž v bledě modrém ale dnes slyšíme od obhájců teokratických totalitářů v Teheránu: Západ prý nemůže konfrontovat darebácký stát Írán kvůli jeho destabilizující a často zločinné politice, protože sám nezvládne energetickou transformaci bez íránského zemního plynu.

Je zemní plyn opravdu "ekologické" palivo?

Zemní plyn při vytápění typické domácnosti představuje z běžně používaných paliv palivo s pátou nejhorší uhlíkovou stopou - hned po uhlí, topném oleji, elektřině (z britského energetického mixu k roku 2019) a propan butanové směsi (LPG). Vyprodukuje 55 % uhlíkových emisí, které by domácnost vypustila do atmosféry, kdyby topila uhlím.

Oproti tomu spalování dřevní štěpky v teplárně vyprodukuje na jednu domácnost 14 % a zplynování dřevní hmoty s následným spalováním dokonce jen 6 % uhlíkových emisí, které by generovalo spalování uhlí. A navíc se jedná o skutečně obnovitelný zdroj, protože uhlík, který je takto uvolněn, byl nejprve absorbován stromy z atmosféry a zabudován do dřeva. Naproti tomu spalováním zemního plynu vypouštíme do atmosféry dodatečný uhlík, který byl po miliony let deponován v zemské kůře.

Jinak řečeno, při vhodné politice pěstování dřeva může být výroba tepla z něj uhlíkově neutrální. Naproti tomu výroba tepla ze zemního plynu nebude uhlíkově neutrální nikdy.

Opravdu jste přesvědčeni, že pokud Evropa v příštích letech vloží ohromné sumy do plynové infrastruktury, splní pak k roku 2055 programem Fit for 55 určený cíl uhlíkové neutrality - tzn. do třiceti let zase prakticky veškerou tuto infrastrukturu odstaví a přestane používat?

Určitě nejde o mimořádně špatně vynaložené investice?

Ten kdo věří, ať tam běží.

Dokázal by Írán vyprodukovat a dodat Evropě dostatek zemního plynu?

Nejprve pro pořádek několik faktů. Írán má mít skutečně druhé největší zásoby zemního plynu na světě, hned po Rusku - podle jeho vlastních údajů i podle americké EIA jde až o 34 bilionů krychlových metrů. Íránská produkce zemního plynu však dlouhá léta stagnuje, zatímco mj. došlo i k obnovení letitých problémů se zásobováním íránského vnitřního trhu benzínem.

Írán dlouho spolu s Venezuelou patřil k těm příšerně řízeným ropným státům, které při obrovských zásobách suroviny nedokázaly zajistit ani dostatečnou výrobu benzínu pro vlastní vnitřní spotřebu. Letos se znova blíží nutnosti obnovit import paliva pro zážehové motory, protože poptávka opět převýšila nabídku. Bez zohledňování cenových a dalších tržních signálů dodavatel netuší, kolik má napříště čeho vyrobit, tak jako v komunistické centrálně řízené ekonomice.

Írán ovšem v současnosti zajišťuje alespoň dodávky nafty do kolabujícího Libanonu, prostřednictvím spojenecké teroristické organizace Hizballáh. Místní obyvatelé nicméně věší na sociální sítě snímky nádob naplněných nedostatkovou "starou" naftou - a vedle ní "novou" íránskou, s úplně odlišnou barvou. Je to vyvoláno mj. vysokým obsahem síry a dalších příměsí, což nutí spotřebitele každou chvíli s autem navštěvovat servis.

Írán tedy opět nedokáže vyrábět dostatek benzínu ani sám pro sebe a jím na export produkovaný diesel odpovídá nekvalitní sirnaté sovětské naftě, s níž se v našich končinách bylo možno setkat např. v Polsku v 70. - 80. letech během cest vlakem taženým motorovou lokomotivou. Velmi se tehdy doporučovalo vůbec během jízdy neotvírat ve vagónech okna, pokud náhodou právě nefoukal silný boční vítr. V opačném případě jste mohli rychle nabýt dojmu, že jste se z ničeho nic ocitli v pekle.

V tomto kontextu nemůže tedy překvapit, že Írán sám dováží zemní plyn z Turkmenistánu a Ázerbájdžánu (.pdf), a že objem těchto importů je vyšší než jeho vlastní export zemního plynu. Domácí poptávka po zemním plynu totiž roste asi o 7 % ročně, zatímco produkční kapacity v zásadě stagnují. Připočtěte ještě velkou "netržní" spotřebu vyrobeného zemního plynu při dotěžování starých ropných studní (technologie Enhanced Oil Recovery, EOR) - a při omezené domácí produkci vám jednoznačně vyjde nutnost importu. Rostoucího importu. 

Kdo chce křičet, že za naprostou neschopnost íránského státního sektoru postarat se byť jen o potřeby vlastního vnitřního trhu se zemním plynem mohou zlé americké mezinárodní sankce, zatímco íránský režim samotný má vždycky dost peněz na armádu, Revoluční gardy, vývoj jaderných zbraní a raket dlouhého doletu, zabíjení příslušníků politické opozice po celém světě, zakládání a všestrannou podporu bojůvek přinejmenším v tuctu regionálních států a války v Iráku, Sýrii nebo Jemenu, křičet může - nikoho však nepřesvědčí.

Projekt tzv. Perského plynovodu do Evropy byl v roce 2016 zrušen, takže v současnosti by případný přísun íránského plynu (kdyby jej totiž Írán dokázal dost vytěžit, kdyby jej dokázal dostatečně vyčistit...) závisel na technologii zkapalňování, převozu námořními tankery a vybudování rozsáhlé a drahé přístavní infrastruktury na straně dodavatele i odběratele. Technologie zkapalňování zemního plynu ovšem není nějak méně náročná než rafinace ropy nebo odstraňování sirnatých příměsí z nafty. Popravdě řečeno je spíše ještě náročnější. Nicméně vidíme, že íránské investiční priority leží jinde než ve zpracovatelském odvětví petrochemického průmyslu.

Otočit kormidlem rozjetého tankeru? No tak jistě!

Pokud by Evropa toužila po íránském zemním plynu a přitom věřila Teheránu, že ho dokáže dodat v dostatečném množství a kvalitě, s největší pravděpodobností by nakonec musela sama zafinancovat úplně novou plynařskou infrastrukturu. V lepším případě celý nový plynovod přes Turecko. V horším terminály na zkapalněný plyn v íránských a evropských přístavech a novou flotilu námořních tankerů.

A k roku 2050 by pak tuto infrastrukturu kompletně odepsala a poslala do šrotu.

A teď Baladu o očích topičových, prosím...

"Antoníne, topiči elektrárenský, do kotle přilož!"

-1
Vytisknout
4519

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2021